Raymond
přečtené 33
Bouřková sezóna
2014,
Andrzej Sapkowski
Zpět s leskem pronikajícím temnotou, se září rozhánějící stíny. Souhlasím s názorem, že kniha se občas jeví jako vícero povídek spojených skrze pár dějových nitek do uceleného celku. A nevadí mi to. Naopak. Sapkowski znovu, a dle mě úspěšně, vstupuje do řeky, kterou rozčeřil již úderností povídek. Bouřková sezóna co do gradace děje obsahuje vícero vrcholů, jež svým dopadem tuto řeku čeří znovu. Rozplétání událostí na hradě Rissberg, střet ocele s magií, zatínané svaly konfrontované s rychlostí zaklínače a jeho elixírů; vše připraveno předem po pečlivém a precizním popisu kulis a reálií – jako v původních povídkách. V syrovém a zaklínači vlastním explicitním podání. Za vrchol knihy považuji, do hlavního děje zdánlivě vnořenou, část s aguarou hledající dcerku. Tísnivost nevědomosti, bezmoc a strachem nasáklý opar vznášející se kolem deltou řeky plující lodi se zaklínačem a jeho společníky zde Sapkowski popisuje stylem neskutečně atmosferickým a subjektivně ho řadím k tomu nejlepšímu, co ve světě zaklínače doposud vzniklo. Stejně jako v případě předchozích povídek a románů kypí Bouřková sezóna na mnoha místech břitkým a úsměv na rtu vyvolávajícím humorem, jenž Sapkowski dokáže na pár řádcích mistrně vygradovat do vycizelizované pointy: „... Proto věděl, že prohlášení o absolutně bezpečných teleportech patří do stejné přihrádky jako tvrzení: můj pejsek nekouše, můj synek je hodný chlapec, ta pečeně je čerstvá, peníze vrátím nejpozději pozítří, v noci jsem spala u kamarádky, leží mi na srdci výhradně dobro vlasti nebo odpovíš jenom na několik otázek a jsi volný.“ Zaklínač pro mě byl vždy spíše o síle okamžiku, reáliích, hlíně, krvi, železe, akci, potu a postavách. Subjektivně mně tedy nevyhovoval zejm. konec knihy, kde vyprávění na můj vkus až přílišně inklinuje ke stylu, jenž je v případě světa zaklínače bytostně vlastní páté románové knize – Paní jezera, tj. moralizování, abstrakce od detailů, cestování časem či snaha o formulaci knihu přesahujícího poselství. Dějové zakončení to činí trochu plytké a vyznívající do ztracena. Pokračování? Sem s ním!... celý text
