pistalka
přečtené 2068
Nezbytné věci
1993,
Stephen King
Ohledně častých výtek k rozsahu Nezbytných věcí (mají přes 700 stran) mám potřebu alespoň tady vyjádřit svůj názor: Mnozí tomuto románu vytýkají, že má VELMI dlouhý úvod a vše podstatné se děje až ke konci. Jiní zase tvrdí, že by to byla skvělá povídka nebo novela, ale na román je to velmi roztahané. Existují i názory, že románu ubírá na poutavosti přehršel postav, ve kterých se čtenář špatně orientuje. Zásadně ani s jedním výše uvedeným NESOUHLASÍM. Ano, začátek je poměrně dlouhý (a to i v kontextu jiných kingovek), ale musíme si uvědomit, že autor tady vymyslel prakticky celé město s jejich obyvateli, precizně vykreslil jejich vztahy, které jsou pro vyznění románu klíčové a podstatné. King je mistr slova, geniální psycholog a v tom všem se dokáže pohybovat se svou samozřejmou zručností. Ty spousty detailů jsou pak v konečném důsledku stejně důležité jako hlavní dějová linka, neboť síla Kinga je především v tom, "jak to všechno podá". Když vycházela v roce 1990 (rok před vydáním Nezbytných věcí) poupravená verze tisícistránkového románu Svědectví, napsal King do předomluvy velmi trefná slova: "Detaily dodávají románu prostor a bohatost. A ty já - jako čtenář - mám rád." Pod to bych se tak nějak podepsal.... celý text
Temná věž
2010,
Stephen King
Dlouhé, temné, napínavé, bizarní, smutné, depresivní, ale i dechberoucí. Takové je zakončení putování k Temné Věži, v níž se protínají všechny světy. A tím, jak King zakončil celou ságu, mě opravdu dostal (v tom nejlepší slova smyslu). Nevěřícně jsem koukal na poslední stránku příběhu, neschopen pochopit to, proč to skončilo právě takhle. Časem jsem si ale uvědomil, že jiný konec snad ani být nemohl.... celý text
Příští oběti
2010,
Jeffery Deaver
V rámci žánru je kniha velmi slušný průměr, možná lehký nadprůměr. ALE: na některých posledních autorových knihách je jasně vidět, jak Deaverovi dochází nápady. A nejvíce nápadné to je u Příštích obětí, protože ty se až moc podobají jeho staršímu románu "Neklid"; a to nejen prostředím, ale i závěrečným zvratem. Přesto jsem si honičku v lese (která zabírá 250 stran a nenudí - klobouk dolů!) užil. Posledních sto stránek (podle mě celkem zbytečně natahovaných) jsou důvodem, proč jsem se nakonec přiklonil ke čtyřem hvězdám místo pěti.... celý text
