postmoderna
přečtené 174
Krutá hra
2009,
Dan Simmons
Nikdo si nevšimne Volva ve zpětném zrcátku - jsou jako Číňani, vypadají všechna stejně. Taky kladně hodnotím to tobogánové tempo. Taky kladně hodnotím detektiva - konečně někdo kdo se mi vyrovná drsností, rozhodností, štěstím, erekcí i nějakým tím výdělkem. A body za to, že se jmenuje spíš jako flétnista zaměřující se na dobovou interpretaci německého raného baroka, než jako očko. A oceňuji to co v knize není - myslím tím snahu získat si detektivkou i kousek území psychologického románu.... celý text
Nadace
2009,
Isaac Asimov
První zklamání bylo, že jsem se nedozvěděl nic o sdružování majetku za účelem dosahování společensky prospěšných cílů. Jinak hezké sajfíčko. Kdybych měl víc výtisků, udělal bych si z nich podstavec pod vitrínku, kam bych si dal Dunu a Hyperion.... celý text
O Pavlovi
2020,
Daňa Horáková (p)
Jistěže to je faktograficky zajímavé - osobnosti, prostředí. Co mi ale utkví v paměti je co toho Blběnka vydržela a jakej já jsem proti tomu Juráčkovi úžasnej frajer.... celý text
Krvavá fontána
2018,
Jaroslav Velinský
Tak tuto knihu bych hodnotitl maximem i kdybych nebyl Kidův oddaný fanoušek. Je to jako film. Většinou nestíhám přečíst si knihu dvakrát, ale u této bych věděl proč - nepamatuju si všechny vtípky, hříčky a popisové detaily. Je super pocit najít něco tak dobrého mimo zlatá razítka "světový bestseller"... celý text
Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách?
2004,
Philip K. Dick
Budeme se i v budoucnosti pachtit šedivými dny za nejednoznačnými úspěchy, bez víry, bez zastání, bez výsledku, ale plni očekávání, smutní, vyčerpaní, za stálých kompromisů, prohřešků, zakolísání ? Jako doteďka? No potěš koště.... celý text
Zápisky z garsonky
2020,
Pavel Novotný
Dlouho jsem nečetl nic tak účinného, upřímého a soustředěného. Nechat takto nahlédnout do intimní sféry je odvážné. Udělat to s nadhledem, bez holedbání, bez fňukání, ale stále "prožitě" je nečekaný nadstandart. --- Při čtení jsem zapomněl na to, že jde o poezii. Chyběl tam místa, která nejsou určena čtenářům, ale básníkům konkurentům. Dojem povídky jsem taky neměl, nějak jsem podvědomě nečekal - nescházela mi nějaká standardizovaná pointa. Románu vůbec ne (tam se nevpadne, tam se pomalu sestoupí, rozbije tábor a nocuje). Způsob (nikoli hloubku) zážitku bych přirovnal ke komixu, videoklipu, panáku. Přišlo mi to jako něco, co vzniknout mělo a muselo. A umí to svou tíhu předat dál, aniž by to dusilo. Vlastně závaží přidané na správnou stranu může být protizávažím, které vyrovná misky. --- Zpětně vím a uznávám, že je to báseň. Konstrukce, která v mém případě funguje. Jen nevím jak, proto bych ji neubral ani slovíčko. (...přestože jindy bych klidně škrtnul celou ediční řadu...) --- Už se těším na Dědka - přestože ho už teď nesnáším.... celý text
Pondělí začíná v sobotu
1984,
Arkadij Strugackij
Ale tak pobavil jsem se. Místy jsem měl pocit, že se bratři při psaní bavili více než publikum. Celé je to ztřeštěné, místy lidová bžunda, místy důmyslná satira. Převratný pocit mi to nepřineslo. Snad i proto, že všechny postavy včetně vypravěče byly takové ruské typy plácající se v tom jejich nekonečném nikam nevedoucím národním marasmu. : ....demokratické zřízení...žádný z lidí není k ničemu nucen, všichni jsou bohatí a zbavení starostí a i ten nejposlednější rolník má přinejmenším tři otroky.... Nejvíc mě ale rozsekal důvod nedostatečně oblečených lidí v sepsané budoucnosti. Tomu se směju ještě teď... celý text