Nickky
přečtené 242
My proti vám
2018,
Fredrik Backman
„I dobří lidé občas páchají strašné věci, pokud věří, že tím brání to, co milují.“ Medvědín. To malé městečko v lesích, o kterém se říká, že silnice nevedou k němu, ale jen kolem něj, ve vás zanechá stopu. A jeho obyvatelé, jejichž srdce bijí pro hokej, taktéž. Je tohle příběh o hokeji? Bezpochyby ano. Také je to příběh o nenávisti, boji o moc, bolesti a zradě. O odvaze, přátelství, pocitu sounáležitosti. A lásce. O té především. „Láska se nedá změřit, ale tento fakt nám stejně nebrání se o to pořád pokoušet.“ Backman píše o lidech s obrovským porozuměním a citem. Ukazuje jejich světlé a stinné stránky. Čím vším si musí lidé procházet den za dnem, kolik mezitím prožijí vzestupů a pádů. Kolikrát „pocítí strach, takový strach, že před sebou nevidí nic než střepy, na které by se jejich život mohl zase rozpadnout“. Jak bychom se zachovali asi my? Bolestivé, ale zároveň krásné čtení. Doporučuji.... celý text
Úzkosti a jejich lidé
2020,
Fredrik Backman
„Říká se, že osobnost člověka je součtem jeho zkušeností. Ale není to pravda, nebo přinejmenším ne celá, protože kdyby nás definovala pouze naše minulost, tak bychom sami se sebou nevydrželi. Musíme mít možnost si připomínat, že jsme něco víc než chyby, jichž jsme se dopustili včera. Že jsme i všemi našimi budoucími volbami, všemi našimi zítřky.“ Úzkosti a jejich lidé mají sice poněkud zvláštní obálku, ale uvnitř se skrývá příběh, který se mi zapsal do srdce svou provázaností a opravdovostí lidských osudů. Během čtení jsem se chvílemi přihlouple usmívala a chvílemi měla zase pocit, že se po přečtení další věty rozpláču. Backman to s emocemi prostě umí. Ví přesně, kdy si může dovolit vstoupit na most citů, který lidi spojuje, a kdy je zase dobré trochu ubrat. Nesnaží se působit přehnaně pateticky, naopak se dokáže ve správném okamžiku dotknout nitra vaší duše. Výborná kniha.... celý text
Medvědín
2017,
Fredrik Backman
Možná v takovém jednom Medvědíně žijete vy nebo já. Možná ho znáte z doslechu. Možná se jenom nejmenuje Medvědín a možná se v něm nehraje hokej. Charaktery ale zůstávají stejné. „Přesvědčit ostatní, že někoho nemají vnímat jako člověka, jde hrozně rychle. A když je dost lidí dostatečně zticha, stačí hrstka hlasů, aby to vypadalo, že křičí všichni.“ Backman v této knize přináší zajímavou sondu do života lidí v Medvědíně, malém městě, kde mají všichni k sobě o trochu blíž. Někdy i o hodně více, než by si sami přáli. Celý život hlavních aktérů je chtě něchtě ovlivněn hokejem a čtenář může po pár přečtených stranách nabýt dojmu, že tu hokej bude mít hlavní slovo. Ale vlastně to tak není úplně pravda. Medvědín se z velké části zabývá vztahy mezi rodiči a dětmi a také nastiňuje otázku toho, jak je těžké nedat v malém městě na předsudky a být sám sebou, vykročit ze stínu a bojovat za pravdu. Protože ne vždy má pravdu ten, kdo je nejvíc slyšet. „A co chceme, Ramono? Co nám sport může dát? Investujeme do něj celý život a v co můžeme doufat v úplně nejlepším případě? V pár okamžiků… pár vítězství, pár chvil, kdy se cítíme větší, než jsme, pár příležitostí, kdy si můžeme namlouvat, že jsme… nesmrtelní. Ale to je lež. Není to pravda.“ „jediný, co nám sport dává, jsou okamžiky. Ale co je asi tak život jinýho, Petere, je snad víc než jen okamžiky?“... celý text
Přiveď mě zpátky
2019,
B. A. Paris (p)
Přiveď mě zpátky je pro mě velkým zklamáním. Začátek knihy byl poměrně napínavý a v řadě věcí mi připomínal Zmizelou, ale čím více stran jsem přečetla, tím více šla kvalita postupně dolů. V polovině se děj zasekl na místě a rozběhl se až v samém závěru. Ten byl ovšem tak překombinovaný a nereálný, že jsem jen nechápavě kroutila hlavou. Rozuzlení bylo naprosto nesmyslné... Do toho všeho mě neustále iritovalo slovo "matrjoška", které se opakuje snad na každé straně. Postavy mi připadaly všechny nesympatické, a to hlavně z toho důvodu, že se chovaly velmi podivně až nereálně. Snad s výjimkou Peggy, ale to byl pes...... celý text
Zrádné srdce
2017,
Mary E. Pearson
Kroniky pozůstalých nepřichází ve svém žánru s ničím průlomovým, ale přesto jsem ráda, že jsem si je mohla přečíst. Pozitivně hodnotím hlavní hrdinku princeznu Liu, protože ve většině situací se chová poměrně logicky, dokáže si zdůvodnit rozhodnutí, která činí a je ochotná se obětovat pro dobro ostatních. Potom se tu samozřejmě vyskytuje dvojice Rafe a Kaden, neboli Princ a Zabiják, které během čtení prvního dílu nejeden čtenář zaměnil mezi sebou. Rafeho postava se v Zrádném srdci moc nevyvíjí, zato vývoj Kadena mi připadá daleko zajímavější. Balancuje totiž tak nějak nad propastí mezi tím, co od něj očekávají ostatní a mezi tím, co by chtěl on sám. V knize nacházím ovšem i nějaká negativa. Jedním z nich je zbytečný milostný mnohoúhelník, bez kterého by se kniha klidně obešla. Navíc budování milostného vztahu mezi Liou a Rafeem nedokázala autorka ve Falešném polibku dotáhnout do konce a působí uspěchaným dojmem. Jako druhé negativum vnímám kapitoly z pohledu Pauline. Proti její postavě nic nemám, ale přišlo mi to zbytečné... Zrádné srdce se čte velmi příjemně, stránky doslova ubíhají před očima a velmi mě zajímá, jak se celá trilogie uzavře.... celý text