NGC6715 přečtené 223

Člověk revoltující 2018, Albert Camus

Za mě tedy velké zklamání. Mnoho velkých myšlenek, ale vyjádřených spíše básnicky než exaktně. Je to ukázka současné ideologie, bez dostatečných podkladů a logiky. Má to zvuk, ale je to prázdné.... celý text

Symbiotický vesmír. Biologický horizont událostí 2014, Josef Lhotský

Testament 1998, David Morrell

Dobráci od přírody 2006, Frans de Waal

Na začátku mě trochu odrazoval název, který na mě působí dojmem, že se bude jednat o přehnané opěvování toho, jak jsou zvířata dobrá. Nicméně kniha je velmi zajímavá a racionální. Autor dokáže velmi pragmaticky posuzovat a vysvětlovat nejen zvířecí altruismus, vztahy, život ve skupinách a uzavírání koalic, ale i násilí.... celý text

Adaptujte se 2013, Tim Harford

Čínský ekonomický systém: Tržní ekonomika, či státní kapitalismus? 2021, Jan Bejkovský

První část knihy se Čínou téměř nezabývá a rozebírá kapitalistické systémy v jiných zemích. Autor rozlišuje pět hlavních druhů nestátních kapitalistických systémů, které se v současné době používají – tržní model (USA, Austrálie, GB), sociálně-demokratický model (Dánsko, Finsko, Švédsko), kontinentální evropský model (Francie, Německo, Nizozemí), středomořský model (Itálie, Portugalsko, Španělsko), Asijský (Japonsko, jižní Korea); Postkomunistické země patří mezi přechodové ekonomiky. Z nich si vedou dobře zejména ty, které vstoupili do EU (růst asi 6 % během deseti let transformace). Nicméně zejména v ekonomikách bývalého sovětského svazu přechod na tržní ekonomiku nezpůsobil růst, ale naopak ekonomický pokles (63 % po deseti letech transformace), což logicky způsobilo odklon od snahy o maximalizaci trhu. Další část knihy se zabývá historií a ekonomickou tradicí Číny. Ukazuje, že mnoho z těch věcí, které se v Evropě řeší dnes (monetární ekonomika, ekonomické cykly, neschopnost trhu fungovat samostatně a nedostatečná poptávka, rozsah, v níž má stát zasahovat do ekonomiky, význam nerovnosti v ekonomice…), se v Číně řešila už před počátkem našeho letopočtu. Přitom všem však vždy vládlo v Číně přesvědčení, že stát má hrát ústřední roli. Na rozdíl od komunistů v Evropě čínská tradice vychází z toho, že stát se nemá starat o lid pro lid sám, ale proto, protože je to výhodné pro stát a jen do té míry, do které je to pro stát výhodné, aby zabránil vzpourám a zajistil poptávku a rozvoj (a proto podle mě čínský systém nikdy nebyl skutečně socialistický ani komunistický, bez ohledu na to, jak se vládnoucí strana sama nazývá). Tento čínský přístup řeší socialistický problém s tím, že dělníci mohou chtít více, než mohou dostat. Na druhé straně ale způsobuje i mnoho problémů. Autor předkládá a vysvětluje zajímavou myšlenku, že to, že Čína byla za průmyslové revoluce předběhnuta Evropou není tím, že stát měl příliš velký vliv, ale naopak tím, že v té době vliv státu byl menší, než bylo v Číně tradiční. Třetí část popisuje reformy Číny už pod vedením komunistické strany. Zajímavý je popis rozvoje venkova, kde byly budovány podniky, které zakládali a řídili soukromníci, přestože formálně byl vlastněny místní samosprávou, která poskytovala půjčky do začátku nebo administrativní pomoc. Zajímavé je, že „soukromníkům“ nijak nevadilo, že podniky oficiálně nevlastní a nemají tedy záruky za majetek ani zisk – až na ty výjimky, kdy podniky přerostli určité meze. Tyto podniky jsou však v poslední době omezovány ve prospěch státem řízených gigantů, které představují hlavní část Čínské ekonomické síly. Ačkoliv celkem chápu, že pokud podobný podnik naroste do určité míry, začne si na něj stát dělat větší nároky, nemyslím, že by bylo nutné původní majitele nějak trestat, jak to čínská vláda občas dělá (pokud ovšem nedělají problémy s tím, že chtějí za každou cenu víc, než mohou dostat – to se ale asi nedozvíme, otázkou také je, co těmto lidem vláda za vybudování podniku nabízí). Poslední, čtvrtá část knihy rozebírá, jak může Čína dotovat vývoz, aniž by to mohlo být mezinárodně považováno za dumpingové ceny. Dále se pak zabývá pravidly jako je nutnost při postavení nového podniku zahraničním investorem najít si čínského partnera, který bude vlastnit alespoň 50 % podniku, a navíc musí založit v Číně výzkumné centrum (tyto pravidla platí například u automobilek). Celkově je kniha psána srozumitelně a čtivě (až na některé části obsahující více statistik, ale to lze vydržet).... celý text

Symbiotická planeta: Nový pohled na evoluci 2004, Lynn Margulis

Dobré, ale na mě trochu moc životopisné a popisné.

Původ ctnosti 2000, Matt Ridley

Mimo řadu 2009, Malcolm Gladwell

Kniha o tom, že za největší úspěch mohou nejen schopnosti, ale hlavně příležitosti. Inteligentních lidí je více, než si myslíme, příležitostí je však daleko méně. Kdyby příležitost nedostali ti slavní, za nějakou dobu by k podobnému objevu nebo vynálezu došlo někým jiným stejně, protože k němu dozrála doba. Ti, k nimž vzhlížíme, nejsou zdaleka tak nenahraditelní a jedineční, jak to na první pohled vypadá. "Příležitostí číslo jedna byla samotná škola Lakeside. Kolik středních škol na světě mělo v roce 1968 přístup k terminálu a počítačové technologii sdílení času? Příležitostí číslo dvě byly peníze lakesideského Klubu matek, z nichž se platily poplatky za užívání mainframu. Číslo tři byl fakt, že když tyto prostředky došly, jeden z rodičů náhodou pracoval v C na třetí, kde právě náhodou potřebovali někoho k testování svých programů a kde také jen čirou náhodou nedělali drama z toho, když si ten někdo protahoval dny až do noci. Příležitost číslo čtyři se naskytla, když se Gates náhodou dozvěděl o ISI v době, kdy ISI náhodou potřebovala napsat mzdový software. Číslo pět byla skutečnost, že Gates náhodou bydlel kousek od Washingtonské univerzity. Číslo šest – na univerzitě byl počítač, kde byl zdarma čas od třetí do šesté ráno. Číslo sedm – TRW náhodou kontaktovala Buda Pembrokea. Číslo osm – Pembroke si vzpomněl právě na dva středoškoláky. A číslo devět – Lakeside dovolila svým dvěma studentům strávit jaro programováním na opačném konci státu. A co mají prakticky všechny tyto příležitosti společného? Inu, pro Billa Gatese znamenaly možnost nadstandardního tréninku."... celý text

Teorie memů. Kultura a její evoluce. 2001, Susan Blackmore

Základní témata knihy jsou: Koevoluce memů a genů, jejich soutěž, parazitismus a symbióza, darwinovská a lamarckistická evoluce memů, vliv memů na evoluci a rozvoj lidského mozku (jsou zde shrnuty i další teorie o vývoji lidského mozku), skupinový výběr, vznik zemědělství, jak nás ovlivňuje to, že jsme přizpůsobeni době, kdy lidé byli sběrači a lovci, klesající porodnost, altruismus, ekologie, vegetariánství, reklama nebo také únosy mimozemšťanů (autorka v mimozemšťany na Zemi tvrdohlavě nevěří, přestože mluvila s řadou těch, které mimozemšťani unesli) nebo zážitky z „života po smrti“, náboženství, léčitelské praktiky... Ke konci se dostaneme i k tématům jako písmo, internet nebo vědomí. "Čím více dětí mají, tím víc se odříznou od společenského života. Proto mají jen málo příležitostí šířit své vlastní memy, včetně memů o rodinných hodnotách a radostech spojených se spoustou dětí. Naopak ženy s jedním či dvěma dětmi, případně vůbec bez dětí, budou s mnohem větší pravděpodobností pracovat mimo domov, vést zajímavý společenský život, naučí se používat e-mail, budou psát knihy, články a odborné zprávy, stanou se političkami nebo mediálními hvězdami. Zkrátka, mohou dělat spoustu nejrůznějších věcí, jejichž prostřednictvím budou šířit své memy, včetně memů o používání antikoncepce a o malých rodinách. Právě tyto memy vídáme v médiích, to ony inspirují své okolí a stávají se vzory, kterým se jiné ženy snaží vyrovnat. Jsme svědky skutečné bitvy – bitvy mezi geny a memy, v ní. se bojuje o replikační mašinérii – v tomto případě o ženské tělo a mysl. Každé z nás je v životě dopřána jen omezená zásoba času a energie. Můžeme s nimi naložit, jak chceme, ale nemůžeme mít mnoho dětí a současně věnovat maximum času a energie šíření memů. Je to zvláštní bitva, jež ovlivňuje především ženy a nabírá na intenzitě s tím, jak ženy zastávají stále důležitější místa v naší memy ovládané společnosti." knihu je možné dohledat online - odkaz mi bohužel vymazali... celý text

Plíživý převrat 2003, Noreena Hertz

Kniha není zdaleka tak špatná, jak píše TheRaven v přechozím příspěvku. Nějaké chyby zde jsou (a v které knize ne?), ale tvoří jen minimum knihy (ale zato celý předchozí komentář – mimochodem to, že ve znalostní soutěži uspěje bohatý člověk skutečně lze považovat za nespravedlnost, protože bohatí lidé mají lepší přístup k informacím a více času věnovat se nesmyslům jako jsou podobné testy – není to tedy úplně fér hra). Je nutné vzít v úvahu, že je to populárně naučná literatura se snahou publikovat vlastní názor a nikoliv učebnice. Je psaná tak, aby to lidi zaujalo – jenže pokud mají jiné názory, chápu, že je to spíše vydráždí. Přesto podle mě mnoho věcí popisuje správně a zajímavě. Její kritika korporací a MMF a další jevů dnešního kapitalismu (ale oni to kapitalismus už nenazývají ani ortodoxní zastánci kapitalismu, je otázkou, kdo to tedy chce) je v podstatě správná, byť je zprostředkována spíše příběhy než nějakou teorií. Popis vlády Margaret Thatcherové je také celkem racionální a mnoho dalšího také. Mimoto je to psané celkem čtivě – alespoň mě celkem bavila. Vzhledem k evidentnímu podhodnocení u předchozího komentáře já knize v hodnocení něco málo přidám.... celý text

Skrytá autorita 2011, Milan Petrák

Začátek knihy, kde se řeší víra v Boha mě příliš nezaujal, nicméně jakmile se kniha snesla na zem, byla velmi zajímavá. Autor poukazuje na nebezpečí víry, ale zároveň uznává, že je v něčem dobrá. Já bych možná zašel ještě dále. Každý musí věřit v určité ideologie a jiné věci. A to proto, že prostě není možné, abychom si všechno dokazovali – nemáme na to kapacitu mozku a často ani informace. Nejnebezpečnější jsou lidé, kteří jsou příliš přesvědčeni, že to, v co věří, je nezpochybnitelný fakt. „Kdo mezi sběrači přece jen získá jistou autoritu, funguje v tlupě nikoli jako vůdce, ale jako vyjednavač a předkladatel návrhů. Jeho autorita není založena na síle, tvrdosti či agresivitě, musí být štědrý, srdečný a psychicky odolný. Ani jemu ale tyto kladné vlastnosti nepomohou, kdyby se pokusil získat výjimečné postavení (například pokusy o vůdcovství, šikanováním méně schopných, neochotou dělit se o maso či snahou připravit některého z mužů za použití síly o jeho ženu) – nejmírnější reakcí by bylo omezení společenských vztahů či výsměch.“ „Rovnostářství není selanka, jedná se o velmi dynamický proces. Touha prosadit se, předvést se, být obdivován, hromadit majetek a vládnout je příliš velká, než aby jí všichni dokázali trvale odolávat.“ „Extrémním důkazem lidského sklonu k podřízenosti je stockholmský syndrom. Je nazvaný podle událostí, ke kterým došlo při bankovní loupeži ve švédském hlavním městě: skupina lupičů tehdy držela několik rukojmí, přičemž v této mezní situaci začala část rukojmích ke svým věznitelům vzhlížet, mezi jednou z obětí a lupičem dokonce vznikl milost-ný vztah. Existují případy, kdy oběti svým únoscům pomáhaly a policisty považovaly za společné nepřátele. Bylo tomu tak, protože v extrémně zátěžové situaci se může naše psychika bránit infantilizací – toužíme snížit neúnosný stres blízkostí spřízněné osoby, a pokud ta není na blízku nebo je stejně nemohoucí jako my, vytvoříme si ji z tvůrců našich strastí.“ „Nízké zařazení na firemním žebříčku tak je zdrojem většího stresu než úmorné pracovní vypětí. Koneckonců zkuste žádat o ruku své vyvolené a tvrdit přitom jejím rodičům, že se živíte obsluhou toalet. Takový stres! Uznání našeho okolí je pro nás tudíž životní potřebou a posilovat své sebevědomí ať se děje co se děje je v zájmu našeho zdraví a je to důležité i pro plození potomků.“ „Kdo s námi sdílí naše přesvědčení, se nám zdá inteligentnější než stejně chytrý člověk jiného názoru.“ „Slušný člověk jako by se tak nacházel mezi Skyllou a Charybdou – buď zůstane pasivní a pomůže zlu, nebo pozvedne zbraň, aby nakonec zjistil, že to bylo to nejhorší, co mohl učinit. Existuje vůbec nějaký způsob, jak rozeznat domnělé nebezpečí od skutečného? A jak rozlišit státníka od demagoga? Historie nakonec každého zařadí do patřičné kategorie, ale to už bude pozdě.“ „ „Zvětšování“ svobody je (často) hra s nulovým součtem. Svou svobodu můžeme zvýšit jen na úkor zmenšení svobody někoho jiného.“ „Nicméně kdo se ve starověku a středověku chtěl prezentovat coby ctnostný člověk, ten tvrdil: „Já věřím v boha(y).“ Tato víra se nedávno přetransformovala ve víru v národ, svobodu, lidského ducha atd., a kdo se chce nyní náležitě sebeprezentovat, tvrdí: „Jsem skeptik,“ nebo: „Já nevěřím v nic.“ Jenže to není nic než ukázka víry, která se přizpůsobila novým podmínkám a využila naší nedostatečné sebereflexe.“ knihu je možné dohledat online - odkaz mi bohužel vymazali... celý text

Příliš inteligentní na to být šťastný? Výjimečná inteligence: dar či prokletí? 2017, Jeanne Siaud-Facchin

Kniha je velmi podobná knize Život s vysokou inteligencí. Působí více vědecky a méně kontroverzně, přesto se mi však Život s vysokou inteligencí líbil o něco více. Navzdory svému názvu se kniha snaží být trochu přehnaně optimistická a často dává trochu knížecí rady. Celkově ale byla dobrá a nechci ji přehnaně kritizovat. Neřeší jen inteligenci, ale také nadání a jiné odlišnosti. Velmi zajímavý je například rozbor šířky soustředění – většina lidí se zaměřuje při řešení problému na ty věci, které s ním viditelně souvisí. Někteří lidé však vnímají věcí více, což jim na jednu stranu komplikuje myšlení i normální život, ale na druhé straně jim to umožňuje vidět a pochopit i některé věci, které ostatní nevidí. Další zajímavou věcí je nevědomá inteligence, kdy inteligentní lidé prostě nějakou věc ví, je jim jasná, ale nejsou schopni vysvětlit, jak ji ví. Celkově souhlasím s tím, že inteligence může být a velmi často také je spíše problém než něco, co vám umožní úspěch.... celý text

Jak se dělá evoluce – Labyrintem evoluční biologie 2018, Jan Zrzavý

Učebnice obecné psychologie 2005, Alena Plháková

Pandořina skříňka 2008, Lauren Slater

Velmi sugestivní popisy experimentů, autorka se snaží o to, aby člověk nezůstal k experimentům pocitově neutrální, ale snaží se jej vtáhnout do děje a seznamuje nás s konkrétními lidmi a příběhy (které ale někdy obsahují i to, co si autorka jen domýšlí). Přesto jsou popisy experimentů velmi dobré, přesné a zajímavé. Některé experimenty si právem vydobyly kontroverzní pověst, u jiných (například lobotomie) je skutečná kontroverze mnohem menší než její pověst. Experimenty i vyprávění jsou velmi zajímavé.... celý text

Steve Jobs 2011, Walter Isaacson

Egoistická propagace, psychologicky zvládnutá dostatečně dobře na to, aby mnoho lidí zaujala a přesvědčila. Líčí Steva Jobse jako génia. Pohádka (nenápadně) o tom, že zbohatlíci si svoje peníze zaslouží a že peníze pro ně vlastně nebyly důležité, oni byli ti géniové. Přitom však Jobs nic podstatného nevytvořil. Jeden příklad za všechny uvedu v odkazech – zajímavý příběh o tom, jak byl skutečně vytvořen telefon Apple a jak dopadl skutečný tvůrce, a jak byly vytvořeny technologie pro telefon použité: přiložené odkazy byly smazány, je možné je dohledat přes google, jednalo se o články s názvy: Nokia měla v rukou předchůdce iPhonu: odmítla jej vyrábět, protože předběhl svou dobu (svetandroida) Neviditelná ruka státu (a2larm)... celý text

Talent nerozhoduje 2010, Geoff Colvin

Už ta základní teze je chybná.“ A pokud za úspěchem těch nejlepších není přirozené nadání, bude to nejspíš tvrdá práce.“ Pokud pominu to, že hloupý člověk může dřít, jak chce a úspěch mít nebude, je nutné poznamenat, že existuje i mnoho inteligentních lidí, kteří tvrdě dřou a úspěch nemají. Pokud jde o uvedené příklady, tak například u muzikálního nadání jsem přesvědčen, že například u mě by tvrdá práce nepomohla – hudební sluch prostě nemám. Pokud jde například o investory, mohlo jít o to, že prostě jdou za penězi hlava nehlava – to sice možná z počátku jistou píli vyžaduje, ale rozhodně to neznamená, že pilný člověk bude úspěšný. Také je v této souvislosti zajímavé poznamenat, že například penicilin byl objeven nikoliv díky píli, ale díky tomu, že daný vědec měl v laboratoři nepořádek, ve kterém mu náhodou vyrostla ta správná plíseň – štěstí je téměř stejně nutné jako píle (zde bylo potřeba obojí), a kdyby si daný vědec například pilně uklidil, objev by se nekonal – někdy je lenost důležitější, někdy je nutné být někde pilný a jinde líný. To, co rozhoduje o úspěchu jsou také často podrazy, ostré lokty a být rychlejší než ostatní (což chce buď štěstí, nebo peníze kterými si zajistíte lepší informace). Píle částečně může vést k dobrým výkonům, ale ty jsou je málokdy oceňovány. Pokud díky ní uspěje několik herců, sportovců nebo několik nejlepších, neznamená to, že mohou být úspěšní všichni. V kapitalismu může vždy být úspěšná jen relativně malá část lidí a ti mají velké odměny. Pokud budou všichni dřít více, odměny se tím všem nezvednou – opět bude v mnoha případech platit „vítěz bere vše“. Celkem tedy kniha prosazuje hloupoučkou pohádku a obhajuje ji naprosto nelogicky.... celý text

Opuštěná společnost 2017, Erik Tabery

Trochu fňukání po tom, že nejsou politici jako Masaryk, který byl ten jediný pravdomluvný a geniální, trochu nadávání na vše ostatní. Trochu programu Antibabiš (Babiše nemám rád, ale dostal se k moci proto, že to, co předváděli „demokratické“ strany byla ubohost – Babiš není o nic horší nebo lepší než Kalousek, Havel, Klaus, Fiala a další „demokraté“). Vlastní myšlenka v podstatě žádná. Kniha je svou kvalitou na úrovni naší politické scény, možná s tím rozdílem, že je podaná o něco záživněji. Pokud jde o informační hodnotu, stačí si přečíst pár článků Respektu a pak už tohle číst nemusíte. A jak je v naší době zvykem, návrhy na řešení žádné nebo naprosto nepoužitelné.... celý text

Paradoxní štěstí: Esej o hyperkonzumní společnosti 2007, Gilles Lipovetsky

Je to kniha, která velmi přesně popisuje některé problémy konzumu. Musím s ní v hodně věcech souhlasit. Konzum je problém, způsobuje narcismus, individualismus, povrchnost, psychické problémy a nedává nám to pravé štěstí. Přesto ale mě nezaujala tak, jak mohla. Text je pomalý, rozvláčný. Neubránil jsem se tomu, abych mnoho pasáží přeskakoval. Nevím přesně co, ale něco té knize prostě chybí. Je mi celkem líto, že jí snížím hodnocení, ale prostě to není ono.... celý text