Noshelfcontrol přečtené 98

Zkouška 2016, Joelle Charbonneau

Byť trochu podobná jiným knihám (např. Hunger Games nebo Labyrint), Univerzita výjimečných má spoustu jiného, co nabídnout. Jak už tu již někdo zmínil, srovnávat a možná i "hejtit" podobnost s HG není úplně na místě. V dnešní době je hodně těžké přijít s něčím novým. Tolik různých příběhů bylo napsáno i v různě pozměněných verzích, proto obdivuji, že ještě stále vznikají nové knihy. Příběh byl poutavý, možná se kápanek pomaleji rozjížděl, ale jakmile naši hrdinové s Pětijezeří dorazili do Tosu, příběh nabral celkem zajímavý spád. Celá část s Testováním (alespoň 80% knihy) se četla hrozně dobře. Samé zvraty a napínavé momenty. Občas se možná příběh lehce vlekl, ale to málokdy. Já tedy hltala každou stránku. Zpozorovala jsem u sebe stejnou reakci či pocit jako například u Dlouhého pochodu od Stephena Kinga, kdy jde o nějakou zkoušku a vy si říkáte: "Hmm, to bych chtěla taky zkusit, zajímalo by mě, jak daleko bych se dostala. Vždyť přeci maximálně vypadnu a půjdu domů ne? Že?" ... Ehm ne. :D Musím říct, že když jsem četla část se Ciinou samooperací, dost jsem u toho křivila obličej bolestí i za ní ... Tohle bych v životě nezvládla. A když jsem u knihy dostala hlad, cítila jsem se provinile, když jsem viděla z čeho musí přežívat oni :( I když se tam občas měli líp jak já :DD Každopádně hlavní hrdinka velice chytrá, někdy až moc :D Zdálo se, že snad ví a umí úplně všechno, teda až vybíraní lidí, kterým lze věřit, ale psst! Kdo to taky dnes umí, že? Jediné, co jsem v knize postrádala, byla chemie mezi Tomasem a Ciou. Možná je to jen můj pocit, ale vzhledem k tomu, že už jsem nějakou tu knihu s hlavní dvojicí četla. Musím říct, že už jsem zažila větší chemii a uvěřitelnější city, než mezi těmito dvěma. Čímž neříkám, že by Tomas nějak vadil, to ne. Jen tam něco chybělo, něco, co by z něj dělalo takového toho nezapomenutelného idola žen jako například Peeta z HG nebo Čtyřka z Divergence (ne opravdu se nesnažím srovnávat, jen jsem dala příklad dvojic, mezi kterými to fakt jiskří :D) Celé mi to připadalo takové náhodné? Nucené? Strojené? Já nevím. Jako "známe se už odmala, velcí kamarádi jsme sice nebyli, ale asi tě miluju" :D Omlouvám se všem fanynkám Tomase a Cii (Tocii? Uh ne, to zní skoro jako Tosu xD Ne, neumím vymýšlet tyhle "ship names"), ale třeba mě pokračování o jejich lásce přesvědčí více ... Mimochodem mnohem větší chemii jsem cítila mezi Ciou a Michalem. Tam bych tomu "jiskření" uvěřila snáze. Proč jsem odebrala jednu hvězdičku? Ani ne tak za pomalejší rozjezd knihy a ani ne tak za knihu samotnou, jako spíše za český překlad. Občas tam bylo neskutečně moc chyb a některé věty moc nedávaly smysl. Ale jak se říká: I mistr tesař se někdy utne. Nejsem kdovíjaký pedant na gramatiku (koneckonců to vidíte v mých komentářích sami :D), ale některé věty občas daly zabrat na pochopení. P.S. Každopádně jsem se asi zbláznila, nebo spíše lidi v mém okolí, protože jsem k Vánocům dostala skoro všechny ostatní knihy Joelle Charbonneau, nebo jak se můj přítel jednou přeřekl a zeptal se mě, jestli pořád čtu to Chardonnay :DD... celý text

Krvavý slib 2010, Richelle Mead

Kde jen začít? Tenhle díl byl opravdu jiný než ty předchozí, a nemyslím tím teď změnu prostředí. Jedním slovem byl ... temnější. Takový místy až depresivní, ale zároveň napínavý. Takže vás při čtení někdy až bolí srdce, ale jste tak zvědaví, co bude dál, takže to přecházíte. Samozřejmě, jak už se zmínila spousta lidí tady, změna prostředí sérii jen prospěla. Stejně tak, jako když naši hrdinové vyrazili na výlet do hor. A znovu, stejně jako někteří čtenáři, jsem měla i já špatný pocit z Dimitrije. Rozhodně se mi jako Strigoj nelíbí a (omlouvám se jeho fanynkám) možná bych byla raději, kdyby umřel. Když už ne na konci předchozího dílu, tak alespoň teď. Samozřejmě, že bych byla ráda, kdyby byl naživu (jako člověk) a žili spolu s Rose šťastně až navěky. Ale to se zdá být nemožné. Možná se jim podaří ho "oživit", kdo ví? Ale za jakou cenu? Má se Rose pořád jen trápit? Nejdřív se zamiluje do muže, se kterým nemůže být. Pak ho zabijí. Vlastně ne, to by bylo málo dramatické. Stane se z něj krvežíznivé monstrum. Rose se ho vydá hledat a splnit tak slib, který si dali. Ale to je jak hledat jehlu v kupce sena. Přesto ho ale najde. On jí vězní a mučí, psychicky i fyzicky (nechci přehánět, ale tak mi to jako čtenáři připadalo). A přesto ho pořád miluje. Nakonec se jí ho podaří zabít. Podruhé vidí lásku svého života umřít. A když se s tím začíná pomalu, ale jistě vyrovnávat, dostane od něj vzkaz, že si pro ní jde. Teda páni! Mě je té Rose teda sakra líto. Málokdo by tohle dal. A celý osud, který má pro tuto nebohou dívku, autorka připravený, mi přijde opravdu krutý. Tím nechci nějak špinit jméno Richelle Mead, ale proboha? Nezaslouží si ta holka aspoň na chvíli být šťastná? Třeba s krasným a hodným klukem, který by jí snesl modré z nebe? (opět se omlouvám fanynkám Dimitrije, ale Adrian je asi spíš můj typ :D) I když potom, co se stalo Masonovi (další beznadějně zamilovaný do Rose), bych se měla o Adriana začít bát :D :( Doufám, že jsem to nepřehnala, ale čerstvě po přečtení, ze mě emoce přímo tryskají :D Chci jen říct, že pasáže, kde byla Rose a Dimitrij se mi hůře četly. Cítila jsem, jak je jejich láska toxická. Nebo spíš to, co cítil Dimitrij k Rose, ať už to bylo cokoliv. Rose měla zlomené srdce a dala by cokoliv za to, aby byl naživu + byla zdrogovaná kousnutími. Ale Dimitrij ji vnímal jen jako trofej, objekt či něco takového. To není láska. Proto mi jí bylo celou dobu tak hrozně líto. A když se vrátila domů, zalil mě pocit úlevy. Tedy ovšem než jsem se dostala na konec... Ale abych řekla i něco pozitivního. Upřímně doufám, že když už si prošla tím vším, tak toho Dimitrije sakra vrátí do života. A on se jí má sakra co omlouvat! :D Rusko a celý jeho popis se mi líbil. Tak, že bych se tam nejradši podívala. Rodina Belikovových byla hrozně sympatická, tyhle pasáže jsem si užívala. Oblíbila jsem si i Sydney a Abeho. Teda ale musím říct, že ten zvrat byl bomba. Vůbec by mě to nenapadlo :o Takže teď jen doufat, že i přesto, že naší hrdinku čeká ještě dlouhá cesta, tak snad na to tentokrát už nebude sama.... celý text

Vánoční zázrak 2016, Jay Asher

Krásný, nevinný, možná lehce naivní vánoční příběh. Lépe bych tuto knihu asi neshrnula. Věděla jsem, že už je trochu mimo moji věkovou kategorii, ale nedá se nic dělat. Stárneme, ale knihy zůstávají. Bohužel si za to můžu sama nebo spíš moje lehká posedlost young adult žánrem. Však já z toho jednou (mentálně) vyrostu, ale naštěstí i naneštěstí takových knih na mě čeká ještě hromada v mé knihovně :) Ale ted k romantickému příběhu Sierry a Caleba, donutilo mě to přemýšlet o vztazích na dálku. Obdivuji jejich sílu a odhodlanost do toho jít. Sama jsem si už vyzkoušela vztah na dálku a to nebylo žádných 16h cesty jako mezi S a C. Kdepak. Pro mě i o tolik hodin kratší cesta, než ta jejich, byla problém. Naštěstí to ale nebyl ten pravý. Toho jsem našla až v novém městě o 2 ulice dál :D Ale proč tu vůbec píšu o sobě proboha? No nic, toho si nevšímejte :D Chtěla jsem jen říct, že vztah na dálku chce opravdu kuráž a trpělivost. A opravdu doufám, že jim to vydrží, a že nejspíš spolu budou v budoucnu provozovat farmu na vánoční stromky po Sierřiných rodičích. Nebo budou žít v Californii s Heather a Devonem a každou zimu jezdit na dovolenou do Oregonu. No ale co potom bude s Rachel a Elizabeth? Zapeklitá situace. Ale já věřím, že ti dva si nějak poradí a ať budou kdekoliv, budou kolem sebe mít samé dobré přátele. A tak by to mělo být nebo ne?... celý text

Dva tajemství neudrží 2019, Karen M. McManus

Hrozně mě mrzí, že jsem na knihu neměla vůbec čas. Tento rok byl pro všechny náročný a můžeme jen doufat, že to brzy skončí. Každopádně mnohdy jsem neměla vůbec chuť a energii číst. O to víc mě to mrzí, protože jsem se na knihu hrozně těšila až vyjde, a pak ji takhle odbudu? Nepřijatelné! Naštěstí se mi podařilo poslední čtvrtinu zhltnout už opravdu jedním dechem. Protože když knížku čtete klidně i x měsíců (trapné já vím), tak už pomalu zapomínáte samotný příběh a vytrácí se atmosféra. A kniha jako tahle si rozhodně zaslouží pozornost a být přečtena v mnohem kratším čase :/ Rozhodně to chci někdy napravit a knihu přečíst znovu a najednou. Ale teď už k samotnému příběhu. Myšlenka knihy mě rozhodně překvapila, nečekala jsem až takové propracování. Autorka si opravdu poradila s detaily. Využila všechny prostředky k tomu, aby vás nechala do poslední chvíle napnuté. A právě proto mám Karen M. McManus ráda, už její první kniha Jeden z nás lže mě naprosto uchvátila, tu jsem hltala stránku za stránkou. Nemohu tyto knihy srovnávat vzhledem k odlišnému prostředí a zápletce. Je možné, že Jeden z nás lže u mě lehounce převažuje, ale opravdu ne o tolik. Postavy se mi všechny líbily, moc dobře vymyšlené charaktery, se kterými se lehce sžijete. Prostředí tajemného maloměstečka mám ráda už od éry Roztomilých malých lhářek, hlavně když se tam sem tam někdo ztratí :D Příběh nabíral na obrátkách každou kapitolou, několik nečekaných zvratů. A upřímně, většinou si závěr domyslím hodně brzy, nebo tuším kdo je vrah už třeba v půlce knížky. Ale tady? Tahle postava mě upřímně vůbec nenapadla :o Autorka vás jen tak nenechá si poskládat dílky skládačky dohromady. Ale to je u thrillerů a zvláště detektivních nesmírně důležité. Já jsem velice spokojená a nehorázně se těším, až si přečtu pokračování Jeden z nás lže. Takže .... Jeden z nás je na řadě .... je na řadě :D... celý text

Stínem políbená 2010, Richelle Mead

Tak a je to tady... Ti, kteří už nějaký ten pátek čtou, jako já, musí vědět, že v každém příběhu je občas "zapotřebí" obětovat jednu z hlavních postav. Nemáme to rádi, nelíbí se nám to a nadáváme na autory. Já osobně to autorce za zlé nemám. To ovšem neznamená, že mě to nebolelo. Prožívám tu bolest stejně jako ostatní čtenáři. Ještě po zavření knihy jsem byla chvíli trochu v šoku. Ale nechci to zase přehánět. Vždycky když to začne v nějakém vztahu vypadat nadějně, tak musí přijít rána (není to ale naštěstí pravidlo). Každopádně kniha měla pomalý rozjezd a jak už jsem zmínila u jiných knih a u dalších ještě zmíním, já se prostě jen tak do nějaké knihy nezačtu hned na začátku. Rozhodně nepatřím mezi lidi, kteří mají knihu za dva dny hotovou :D Ale u VA už jsem si zvykla, že i přes pomalejší průběh, který vás baví, ale úplně nezachytí, přijde prudký spád událostí a poslední třetinu knihy přečtete jedním dechem :D Docela jsem ocenila to, jak se Rose postavila Lisse a konečně jí řekla co si myslí. Třeba ji to aspoň trochu probere. Upřímně v tomhle díle mi Lissa docela lezla na nervy a připadala mi hrozně sobecká. Konečně Rose udělala vlastní rozhodnutí a myslela především na sebe. A vydala se splnit onen Krvavý slib, který dala Dimitrijovi... Jsem moc zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál a to jsme teprve v půlce...... celý text

Hodné holky 2017, Sara Shepard

Takže ... vzhledem ke konci bych očekávala vysvětlení formou pokračování, ale to už nejspíš nebude. A kniha schválně končí stylem "???". Což není myšleno nijak špatně, naopak! Mezitím, co 3 z našich hrdinek čekal happyend, osud té 4. je jeden velký otazník. Vlastně to i celá její postava, že? Ale žádné spoilery. Druhý díl byl rozhodně napínavější, byť se místy celkem táhl. To ale neznamená, že mě nebavil. Jen jsem stále čekala na nějaký zvrat, který je už u Sářiných knih tak nějak na denním pořádku a zároveň v každé druhé kapitole. Ale samozřejmě nemůžeme srovnávat lhářky a perfekcionistky. Lhářky byly, dá se říct, autorčiným masterpiecem. Hold ty už nic nepřekoná. Pravda, nečetla jsem Hru lží. Ale Perfekcionistky si mě i tak získaly. Největší zvrat přišel opravdu až v té třetí třetině knihy, a to je podle mě škoda. Každopádně právě tenhle zvrat mne donutil knihu dočíst doslova jedním dechem. A možná by zde byl potenciál pro pokračování ... Kniha není tak zcela ukončená, ale zároveň nijak nervy drásajíc otevřená. Tato série mne přiměla zavzpomínat na Roztomilé lhářky, jejichž seriálové zpracování bude vždy má srdcovka, (a které také jednoho dne hodlám dočíst :D)... celý text

Holka mimo rytmus 2019, Becky Albertalli

Ehm, no ... Přemýšlím jak začít. Mám z knihy rozporuplné pocity. Než jsem ji otevřela, četla jsem si pár komentářů (ostatně skoro jako u všech knih), a upřímně jsem se zděsila. Dovolím si říct, že moc lidem kniha nesedla. A kéž bych teď nebyla za naprostou ovci, ale musím s některými spoluuživateli na DK, souhlasit. Protože naprosto miluji Probuzení Simona Spiera aka Já, Simon, byla jsem naprosto nadšená, že má být pokračování, tentokrát o jiné postavě. Bohužel nadšení ze mě postupně vyprchalo a bylo čím dal těžší pokračovat. Ale nejspíš teď jen dělám z komára velblouda, přesně jako Leah. Nerada si to přiznávám, ale sdílím s Leah spoustu povahových vlastností. Také vidím většinou věci černě a nad vším zbytečně moc přemýšlím. A asi právě proto mě občas tak moc štvala. Říkala jsem si "holka krucinál, probuď se. Dospěj trochu." A pak si bolestně uvědomíte, že jste v podstatě to samé. Ale aspoň mě to donutilo se nad sebou trochu zamyslet. Zpět ke knize. Četla jsem ji opravdu dlouho. Asi jedno z mých nejdelších čtení. Skoro jsem ji odložila a začala číst něco jiného. Ale když já prostě nerada nechávám knihu rozečtenou. Takže jsem se nějakým způsobem prokousala zdlouhavými pasážemi, plnými divného uvažování Leah. Jak to tu už bylo několikrát zmíněno, prostě by jste ji za to chování dali nejradši facku. Autorka se opravdu nejspíš jen snažila obnovit ono Simonovské kouzlo. Ale Simon v téhle knize, se mi zdál krapet jiný. Jakoby Becky lehce zapomněla, jaký Simon vlastně je. Ale to samozřejmě může být jen můj dojem. Ale abych tu neříkala jen zápory, kniha nebyla úplně ve všech ohledech špatná. Od poslední čtvrtiny už se četla trochu líp. Hlavně posledních pár kapitol ubíhalo hrozně rychle (a ne nebylo to proto, že už se "konečně" blížil konec :D). Kapitoly týkající se plesu, mě opravdu bavily. A dokonce jsem v nich našla tu starou známou atmosféru ze Simona. Nebyl to pro mne úplný propadák, ale na rozdíl od Simona, nevím jestli si Holku mimo rytmus přečtu víckrát. Normálně bych dala tak 3, možná 3 a půl hvězdičky. Ale celou tuto knihu zachraňuje samotné romantické finále. Opravdu celá plesová scéna se podle mě povedla. A onen konec s emailem, mě donutil zavzpomínat na Simona :) Takže toto kouzelné zakončení zaručilo knize 4. hvězdičku. Opět zde platí pravidlo: když vás kniha moc nebaví, přesto zkuste pokračovat. Můžete být mile překvapeni :*... celý text

Replika 2018, Lauren Oliver

Čtenáři, nejen Repliky, ale i ostatních knih, se odjakživa dělí na dvě skupiny: Odpůrci a Příznivci. Žádná kniha není 100% přijata ani 100% odsuzována. Ale u Repliky jsem našla opravdu různorodé názory, lidé, kterým příběh nesedl a lidé, kteří si knihu opravdu zamilovali. Pak také lidé, kteří knihu kritizují, ale našli v ní i nějaké to plus. Nikoho nesoudím. Jak už tu bylo mnohokrát řečeno, každý si musí na tuto knihu udělat svůj názor a nedat na názory ostatních. Já si četla komentáře, jen abych věděla jak je nejvíce efektivní knihu číst :D Opravdu funguje systém 1:1 nebo 2:2. Musím, ale přiznat, že mi dost dlouho trvalo se do knihy tzv. začíst. Také proto mi její čtení trvalo tak dlouho. Zajímavé to bylo od začátku, ale některé části se trochu táhly. Ale čím více se má Cesta do středu knihy zúžovala, tím více mě příběh pohlcoval. Upřímně Žlutá část mi malinko připomínala klasické mladistvé klišé, ale líbilo se mi, že aspoň jednou není hrdinka knihy (v tomhle případě, ani jedna ze dvou) úplně stoprocentní topmodelka (a ano říkám to proto, že postavou se hodně přibližuji Gemmě :D). Modrá část, opravdu zajímavý nápad, na podobný jsem dosud nenarazila. Nápaditě vykreslená podoba Havenova institutu. Ano romantické části se mohou jevit jako pouhé výplně, ale já jsem prostě sentimentální romantička :D Takže mě tam romantika ani tak nepřekážela. Doufám, že také najdu svého Petea :D Oceňuji i tu smutnější událost, i když u téhle postavy mě to zasáhlo :( Zajímavě pojatý příběh ze dvou pohledů, lišící se psychologie obou dívek i jejich pohledy na svět. Rozhodně jsem zvědavá na druhý díl. P. S. Moje rada? I když vás třeba kniha ze začátku nebude moc bavit, zkuste pokračovat :)... celý text

Perfekcionistky 2016, Sara Shepard

Jelikož Roztomilé malé lhářky jsou pro mě srdcová záležitost, při zjištění, že autorka přišla s novou sérií s podobným motivem, byla jsem štěstím bez sebe... Také jsem si vědoma toho, že se chystá i seriál. U toho jsem více skeptická, protože tam bude určitě mnoho změn oproti knize a to já moc ráda nemám. Proto jsem jedna z mála lidí, kteří se nejdříve podívají na filmové/seriálové zpracování před přečtením knihy. Kniha je pro mě pak takovým rozšířením příběhu... Ale to sem nepatří... U Perfekcionistek jsem ale musela udělat výjimku... zvědavost a chuť na další Sářin příběh mě přemohly :D No a žádné zklamání to rozhodně nebylo. Všímala jsem si jistých prvků, které jsou pro autorku typické a jako bych znovu četla Lhářky... napínavé, místy temnější a tajemné. Pět dívek, každá naprosto jiná. Každá má své tajemství. A jak jsem tak četla, mají stejný vkus na mužské jako já :D Také si "umějí vybrat". Nejdříve pro mě byl velice sympatický Alex... co se mužských postav týče, ale to se pak jaksi změnilo :D Z dívek by bylo těžké vybrat si "favoritku". Každá má něco do sebe, s každou v něčem sympatizujete. Ale nejvíce jsem si oblíbila asi Caitlin nebo Mackenzie. Druhý díl si nejspíše přečtu až po premiéře seriálu :D Jsem na něj velice zvědavá...snad se kouzlo krásek ještě úplně neztratilo...... celý text

Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení 2015, * antologie

Knížka mě opravdu okouzlila svou vánoční atmosférou :3 Nádherné krátké příběhy, které vás donutí se usmát štěstím. Hledala jsem něco podobného jako Sněží, sněží a našla jsem. Mohu jen doporučit :))... celý text

Sleduj mě 2018, A. V. Geiger

Takže... ehm :D Došly mi po tom konci slova? Ano! Jsem zmatená? Rozhodně! Knížka mě zaujala v knihkupectví a po přečtení obsahu jsem byla na vážkách. Bude to nejspíš zase nějaké klišé typu hvězda se zamiluje do obyčejné dívky. Ano možná tak trošku bylo. Ale! Tohle jsem tedy nečekala :D mám ráda když je do knih zapracováno něco pro zlepšení atmosféry, viz: chaty, tweety, obrázky, policejní rozhovory (to byla pro mě novinka). Hezky to doplní příběh. U knihy jsem se smála, u některých Ericových myšlenek. Brečela, když se snažil Tessu získat zpátky. Bála se, když vyšlo najevo, co se Tesse stalo a když to pak musela prožít znova. Ale ten konec? Nedokážu popsat svůj pocit lépe, než zmatený. Možná by se to dalo popsat asi takto. Čtenáři: "Jee aww konečně budou spolu ^^" Autorka: "Muhehehe, žádnej happyend. Co takhle vás trošku zdeprimovat vy romantický dušičky" Nevyčítam jí to :D naopak se tato kniha aspoň něčím lišila. Jen... no však vy víte :P P. S. Byla tu zmíňka o pokračování, slyšela jsem dobře? Jestli ano, tak to se setsakramentsky těším ^^... celý text

Lakomec 2008, Molière (p)

Mrazivý polibek 2010, Richelle Mead

Konečně jsem dohrabala k tomu, abych si přečetla druhý díl :D musím říct, že mě překvapil. Nemůžu úplně říct, že je lepší jak 1. Pro mě jsou tak nějak nastejno. Ale tady? Střetnutí se Strigoji už ve druhém díle. Líbí se mi jak se postavy vyvíjejí a vztahy mezi nimi. Jsem moc zvědavá, jak to bude dál :D Všechny nás v knize zasáhlo a já vím, že jsem nad touto sérií nebrečela naposledy... No nic, jdu do svojí knihovničky pro třetí díl ;)... celý text

Černooká 2018, Anna Musilová

Moje první kniha z české tvorby. Nehledě na nízké hodnocení zde, jsem četla spoustu recenzí plných chvály všude na internetu. Věděla jsem, že kniha bude mít temnější atmosféru a že mi z toho občas asi nebude úplně nejlíp. Ale zvědavost mě přemohla, příběh Viktorie mě tak lákal, že jsem si ji musela koupit. Při čtení jsem mnohdy byla zkleslá a prožívala emoce společně s Viky. Deprese mi není zrovna cizí a proto mě překvapilo jak dokonale to autorka dokázala vystihnout. Konečně někdo popsal depresi takovou jaká je. Bez obalu. Bez přibarvení. Na co taky, že? Skoro, jako by někdo popisoval moje myšlenky a pocity z doby, kdy mě deprese sužovaly. Kniha mi připadala opravdu čtivá, ani jsem nemrkla a byl konec. A u části, kde byl zmíněn vzkaz v knize, jsem měla na krajíčku. Jsem ráda, že to dopadlo jak to dopadlo. Držela jsem hrdince celou dobu pěsti, protože vím, že tohle bych já nezvládla. Obdivovala jsem Viktorii. I když, upřímně bych ji to pěstí někdy nejradši sama vrazila :D Černooka zde funguje jako metafora, dá se říct. Koneckonců každý v sobě máme svoji temnou stránku, kterou se snažíme vytěsnit. A mezi ní a tou "dobrou" je hranice. Jen ji každý má jinak tlustou. Lidi jako já, Viktorie a další takoví ji mají sakra tenkou. Jiní ji mají tak tlustou, že o ní skoro nevědí. Ale u každého se alespoň jednou v životě projeví... P. S. Dávejte si pozor... Černooká může číhat v každém z nás...... celý text

Kázání ohně 2016, Francesca Haig

Nevím proč je kniha tolik shazovaná. Já byla určitě překvapena. Dlouho mi ležela v knihovně, tak jsem po ní konečně sáhla. Zaujala mě obálka knihy a význam znaku, který se později v knize vysvětlil - 1. hvězda (i když bych neměla soudit knihu dle obalu, ale hold na to se já koukám jako první :D) Dále pak dystopické prostředí, to já ráda :D - 2. hvězda. Postavy, konečně po dlouhé době je hlavní hrdina děvče, samozřejmě střet s mladíkem byl nečekaný, ale bylo mi divné kdyby tam nebyla ani trocha té love-story, bratr hrdinky, rebelové - prostě postavy se mi líbily všechny, a líbilo se mi, že nikdo nebyl tak jednoznačně zlý, ano dělaly příšerné a nehorázné věci, ale bylo tu něco, co je k tomu dohnalo - dalo by se říct, že jim asi přeskočilo :D ale na to si každý udělá názor sám - 3. hvězda. A konečně myšlenka knihy jako taková - typická rozdělená společnost. Já osobně autorku obdivuji, protože dnes je sakra těžké vymyslet něco nového. A spojení dvojčat mi přijde jako hodně dobrý nápad. Takže za myšlenku má autorka 4. hvězdu. Bohužel, i přes mé nadšení z knihy, nemůžu dát 5. Ani nevím proč, zda kvůli tomu určitému zvratu na konci (a všichni víte, co myslím), protože to mě neskutečně zasáhlo. A nebo jestli kvůli otevřenému konci? Já osobně otevřené konce ráda nemám, ale třeba pokračování bude, kdo ví? Ráda bych se dozvěděla jak to vše bude pokračovat, a určitě tu nejsem jediná ...... celý text

Jeden z nás lže 2017, Karen M. McManus

Líbilo se mi přirovnaní zmíněné níže v komentáři. Jeden z nás lže by se opravdu dalo definovat jako kombinace Breakfast Club, Gossip Girl a Pretty Little Liars. Nikoho nekopíruji. Ano, postavy a jejich tzv. nálepky se mohou zdát klišé, ale to byl v první řadě účel. Složení typu: nerdka, rebel, sportovec a princezna. Kde tohle dnes nevidíte že? Zároveň to má být ale narážka na to, jak si dnešní mladá generace dává navzájem tyto "nálepky". Kniha poukazuje na více věcí, jako například šikana, deprese, sebevražda, psychopatie, pomluvy, narušení soukromí, ne úplně vhodna výchova a takhle bych mohla pokračovat dále. Chci tím říct, že každý z nás by si v knize nejspíše našel něco v čem se uvidí. Byla jsem také zvědavá jak dopadne thriller+young adult. Výsledek? Podle mě naprosto super. Napínavé, dojemné, vtipné. Vždy když přišel nějaký zvrat, ani jsem si nevšimla jak mi spadla čelist (což muselo na všech těch veřejných místech kde jsem knihu četla, vypadat skvěle :DD) Byla jsem přesvědčená, že to udělal někdo z Bayviewské čtyřky (asi špatně napsané, nevadí), nebudu ale říkat koho jsem podezírala :D Ke konci se mi už ani upřímně nechtělo číst. Ale ne proto, že by mě kniha nebavila. Prostě jsem nechtěla konec. Strašně jsem si užívala její čtení. A doufám, že ta kniha po které sahám teď mě také nebude chtít pustit.:DD P. S. Shodou okolností tam také půjde o Simona :D... celý text

Oko za oko 2017, Jenny Han

Kniha mě zaujala už v době co vyšla, ale vzhledem k mému kilometrovému seznamu, jsem si ji hned nekoupila, ale i tak jsem ji na něj zařadila. A takhle jsem se cca před měsícem stavila v knihkupectví na obvyklé obhlídce a ještě jednou na ni narazila, a dokonce jsem se dozvěděla, že má další dva díly. Hlavou proběhla ta myšlenka "sakra, trochu jsem zaspala". Ale výhodu to má, aspoň nemusím čekat na pokračování. Tedy jen dokud nebudu mít peníze :D Knihu jsem tedy ihned koupila, protože při čtení obsahu jsem na ni prostě "dostala chuť". Hlavně, protože téma šikana mi není zrovna cizí. To byl důvod, proč jsem tolik sympatizovala s Mary. Prošla jsem si něčím hodně podobným jako ona. Až na to, že pro mě je pomsta bohužel nemožná :D Samozřejmě, že Mary je trochu divná, ale i v tom dobrém smyslu. Kat je prostě typická rebelka a holka od rány, kterou zradila nejlepší kamarádka. A Lillia? Bohatá holka, která zažila také celkem traumatizující věc. O té ale bohužel v knize dál není zmínka. Třeba na to dojde v dalším díle. Co já vím? Očekávala jsem prostě drama ze střední školy (ale nemyslím to jako narážku). Naopak mě tohle téma celkem baví. To jak autoři rozebírají psychiku jednotlivých postav mladých lidí. Věděla jsem, že kniha je pomstě. A právě proto jsem se tak těšila až si ji přečtu. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne, když se tři úplně odlišné dívky spojí a vymyslí společně plán na pomstu těm, kteří jim ublížily. Každá je jiná. Každá zažila něco trochu jiného. A přesto se dokáží sehrát. Teď už jen zbývá otevřít druhý díl a zjistit odpovědi na otázky jako: Jak to dopadne s Reevem? (i když by mi jeho smrt či nějaký trvalý následek zrovna nevadila - pro mě je to prostě kretén) Jak se bude řešit ta noc kdy se Lillia a Rennie vytratily z Alexova večírku? (teda jestli se to bude vůbec ještě řešit) Koho si Alex vybere? A hlavní otázka: Co se to děje s Mary? ...... celý text

Vražedné 2013, Sara Shepard

Sněží, sněží... 2015, Lauren Myracle

Opravdu krásná knížka, dostala jsem ji k Vánocům a hned jsem ji začala číst, potom jsem měla strašně málo času na čtení, takže jsem ji četla docela dlouho. Ale i když už bylo dávno po Vánocích, pořád jsem cítila tu vánoční atmosféru, která z knížky doslova srší :) jako by Vánoce neměly nikdy skončit:) Líbily se mi všechny tři příběhy, ale Zasněžený expres asi nejvíc, potom ten úžasně propojený konec. No. Nemůžu se dočkat, až si knížku za rok znovu přečtu. :)... celý text

Girl Online 2015, Zoe Sugg

Docela mě mrzí, že mohu dát jen 5 hvězdiček, protože tahle kniha by si jich zasloužila mnohem víc :D Ne opravdu, získala si mě hned jak jsem ji otevřela. Hrozně jsem sympatizovala s hlavní hrdinkou Penny, jsme si docela podobné, až na to, že jsem nikdy nezažila takové hrůzy jako ona (jako ukázat všem své spodní prádlo, nebo být středem mezinárodního "skandálu"). Obdivovala jsem ji za to, jak se se vším dokázala vypořádat. Sice ten konec už byl docela průhledný, jako že už pár stránek dopředu víte jak to skončí, ale to nevadí. Pořád lepší než špatný konec, ne? Penny mě v mnoha ohledech inspirovala, jako bych se sama stala fanynkou jejího blogu. Rozhodla jsem se si některé její rady vzít k srdci. Opravdu skvělá knížka, zvláště na tuto dobu, kdy už se blíží Vánoce. Už se moc moc těším, až si přečtu i druhý díl. Aspoň už "Ježíšek" ví, co mi má dát. :DD... celý text