m4xp4yn3
přečtené 73
S Platonovými úvahami lze tisíckát nesouhlasit, ale nezapřete jejich význam a vliv. Vždyť ne nadarmo se říká, že celá novodobá filosofie je jen komentářem k Platónovi. Poznámka: V antikvariátech rozšířený překlad z roku 1920 je pro běžného čtenáře čitelný dost obtížně. Velmi doporučuji poohlédnout se po novějším vydání.... celý text
Sestra
2008,
Jáchym Topol
Ze všech těch knih, kterýma jsem se prolistoval, pročetl a provnímal, je mi Sestra nějak nejmilejší. Dělá mi dobře mít jí. Vážím si autorů, kteří se nebojí psát jinak. Ze Sestry necítím snahu za každou cenu zaujmout ani second-guessing čtenáře. Spíš než cokoliv je to 500 vyplivnutých stran Topolových zkušeností, postřehů a poznámek, vše s vodoznakem autorova egoismu. Bez známek strachu z nepochopení. "Snažil jsem se pít jeho obličej" Sestra není elitářská záležitost. Pokud ji čtete s otevřenou myslí, nemůžete se v ní ztratit. Abstrakně laděné pasáže jsou určené k volné interpretaci. Ale dají se přeskočit. Vše se dá přeskočit. Jádrem je vlastně úplně jednoduchoučká love story. Nejcennější devizou je schopnost JT lehce najít trojslovný obrat, kterým jasně a zcela přiléhavě popíše jen těžko slovy uchopitelné pocity, situace, myšlenkové pochody. "Blábol, Bábel, Babylón." Pokud jde o stylistiku, nevím jestli je výsledek dílem intuitivního přístupu, náhody či geniality. Vsadil bych si na to první. Způsob jakým je v každé kapitole salátově promícháno deset různých žánrů mě každopádně děsně provokuje. Spíš ale fascinuje. Na jedné dvojstraně nezřídka zavadíme o rozbitou lásku, podusíme se dojmologií začátku 90tek, olízneme jemný zastrčený humor, proběhneme labyrintem esejisticky laděného odstavce, ve snu obletíme svět a pokocháme se obrazotvorností na první pohled ledabyle pohozené věty. "Sekal jsem do jazyka a hladil ho a on mi to vracel, muj jazyk mi byl živej!" Frenetické kupení dojmů, které tvoří vlastně téměř celou první polovinu knihy, ilustruje hektičnost doby. Mozaika tisíců všemožných obrazů dává dohromady konkrétní pohled na roky 1, 2 a 3 po výbuchu času. Člověk má až biblický pocit, že autor obsáhl všechno. Alespoň všechno důležité. "Někdy jsem skákal"... celý text
Pěna dní
1994,
Boris Vian
Po dobu čtení jsem byl s knihou spokojený. Nyní, rok po přečtení, musím bohužel říct že si nevybavím žádnou silnější část, která by ve mně rezonovala. Formálně zajímavá, hravá a barevná kniha, bohužel s mělkým obsahem.... celý text
Horečka
1994,
Václav Hrabě
Hrabě zkouší psát rovné řádky prózy a z jeho snahy je cítit nevypsanost a absence tématu. Občas je dost znát, že jen otrocky naplňuje úkol, který si vytyčil. Horečka má místy silnou atmosféru, přináší obraz doby a živě zprostředkovává emocionální rozpoložení hlavního hrdiny. Za tyto kvality ovšem vděčíme Hrabětovi-básníkovi, ne Hrabětovi-prozaikovi. První je významná postava české literární historie, ten druhý toho času teprve tovaryš.... celý text
Ezopovy bajky
1975,
Ezop
Modelové situace, které nezřídka udeří hřebíček na hlavičku, podané chytlavě tak, že je pochopí každé dítě. První lekce etiky, první krůček k filosofii.
Vlastními slovy David Lynch
2009,
David Lynch
Samotné citace hodnotím kladně, úprava knihy je horší. Zmatené třídění, kvantum typografických chyb, vše evidentně spíchnuté horkou jehlou.
Nechovejte se tu jako doma, příteli
2006,
Milan Kundera
Čtu a nevycházím z úžasu jak dobře, svižně a přesvědčivě se dá napsat esej. Jak kompaktně se Kundera vyjadřuje, jak ani na chvilku neztrácí kontrolu nad myšlenkami a jak nenápadně sice stále hovoří o vztahu autora a díla, avšak téma postupně rozšířuje a čtenáři neunikne přesah k obecnějším (i těm úplně nejzásadnějším) otázkám.... celý text