luculi
přečtené 733
Po absolvování Marťana jsem byla naprosto nadšená. Po Artemis naopak zklamaná. S těžkou obavou jsem si tedy vybrala Spasitele, do třetice všeho dobrého. A úspěšně. Autor podle všeho nejvíce ovládá vystavění příběhu na jedné hlavní osobě a minimu vedlejších. Jak jinak nazvat, když vše sledujeme z pohledu hlavního hrdiny s minimálním přispěním těch ostatních. Ten se opět ocitá ve vesmíru sám, alespoň po nějakou dobu. A perfektně to funguje, napětí, věda, představy vesmíru a tak dále. Samozřejmě technických věcí bylo opět hodně a někdy sledovat vše bylo nadlidským výkonem. Ale všechny tyhle pasáže, byly protkány spoustou humoru, jako v Marťanovi. A to dávalo knize takový svěží ráz... Navíc se v příběhu prolíná i časová linka z minulosti, která vysvětluje, co se dělo, proč bylo zapotřebí této mise nebo jak se Grace dostal do vesmíru. A bylo to místy dost drsné. Hodně těžko se mi s tím loučilo. Zvlášť při tom závěru, který nám byl naservírován. Nečekané, zábavné, realistické, dramatické čtení. Vše v jednom. Takže verdikt je jasný. Stoprocentní ano a další šance autora do budoucna, že si ho zase přečtu .... celý text
Supernova
2020,
Marissa Meyer
Po přečtení Protivníků jsem se pustila rovnou do závěru série. Musím říct, že mi to šlo dost pomalu. Bylo to dlouhé, vleklé a hlavně ty peripetie ohledně Nightmare byly natahované. Takže příběh působil dost protahovaně. Nicméně kniha byla plná překvapení a zvratů, akce a byla opravdu dobře napsaná. Samotný závěr byl dost zajímavě promyšlený. Nečekaný a aspoň, na rozdíl od jiných, vcelku nepředvídatelný. Nesouhlasím úplně se vším, jak to bylo uzavřeno, ale spokojím se s tím. Akorát až na ten epilog. Ten mi přišel zbytečný a nechal otevřené okno, které nebylo nutné. Spíš taková chabá jiskra na konci. Autorka už předvedla, že umí výborně psát a tady to není výjimkou. Sice se mi třetí kniha líbila nejmíň, ale to neznamená, že by byla vyloženě špatná. Ale na Měsíční kroniky nemá. Největší mínus u mě má nakladatel, protože kniha byla plná chyb, překlepů, chybějících slov ve větách. Bylo jich tam rozhodně víc jak stovka, což je ostudné a k zamyšlení, jestli je normální prodávat něco takového a platit lidi za takové lajdáctví...... celý text
Protivníci
2019,
Marissa Meyer
Svět už není jako dříve, mezi lidmi žijí ti se superschopnostmi, někteří na straně dobra, jiní na straně zla. Někdo je však na pomezí. A mezi nimi zuří malá 'válka'. Je však těžké rozhodnout se, kdo z nich má pravdu. Zvlášť když se dá hledat v obou frakcích... Tito hrdinové chodí v kostýmech a mají přezdívky, takže je to vlastně jako číst komiks ale bez obrázků. Autorce se nedá upřít její představivost, bohatý příběh a promyšlenost do detailů. Už díky Měsíčním kronikám si mě získala a tady mě drží stále. Je to čtivé, napínavé a mnohdy překvapující. Ale na druhou stranu je to strašně dlouhé. Opravdu se řeší každá maličkost denních životů, která to tak trošku brzdí. Samozřejmě to vytváří to správné napětí, ale než se člověk dostane k tomu zásadnímu, docela to trvá... Bylo zábavné sledovat, jak se zápletka zamotává, jak se odhaluje Nova a Adrian. Co se vyvíjí na pozadí. Bylo to výborné čtení. Jediné, co mi kazilo dojem, tak doslova desítky a desítky překlepů.... celý text
Prokleté město
2013,
Lisa McMann
Tak jsem se dokopala k této starší knize. I u mě na policii ležela poměrně dlouho a zlákala mě až nyní a to především svou útlostí. Text jak takový je hodně strohý, děj okleštěný na minimum, takže v tomhle ohledu kniha moc dojmů nezanechá. Působí tak hodně slabě a jako dílo nějakého začátečníka (což nevím jestli náhodou není prvotina, tak moc jsem to nezkoumala). Nicméně obsahová stránka mě bavila. Jednak je to hlavní hrdinka, která má určitou psychickou poruchu. Její nutkání rovnat věci a počítat už mnohé nepřekvapí, zvlášť když bydlí na takovém maloměstě. A hlavně to tajemno, to je největším lákadlem. Kniha může být sebevíc nudná, špatná nebo jazykově slabá, ale když se děje něco neznámého, temného až duchařského, určitě to naláká všechny. A to je právě ten největší tahoun. Až do konce jsem čekala, kdo za tím stojí, co se stalo se zmizelými a tak dále. Závěr mě překvapil napůl, dalo se to předpokládat, určitá vodítka byla. Přesto jsem nečekala úplně vše. Na takovou jednohubku spokojenost. Klidně to mohlo být delší a výpravnější, vůbec bych se nezlobila. Napínání bylo fajn .... celý text
Cesta do neznáma
2021,
Theodora Stonewall
Knížka je opět tenká a působí jako jednohubka. Hlavním hrdinou je opět Zakhar, čaroděj, který je snad tou nejvíc negativistickou postavou, jsou jsem kdy poznala. Není se čemu divit, jeho život nebyl jednoduchý a tak se to na něm podepsalo. Ale někdy toho bylo opravdu moc. Zvlášť, když jako čtenáři sledujeme všechny ty jeho temné myšlenky a názory. Jelikož děj plyne hodně pomalu a ze zásadních zvratů se stane málo, sleduje se především postup hrdiny na výpravě, tak Zakhar nedostal ani moc prostoru k nějakým změnám či vývoji. Stále se uvnitř cítí jako velký a silný čaroděj, přestože se každého bojí. Co se týče samotného obsahu, tak je to opravdu vleklé a pomalé. A musím říct, že tentokrát mi to moc nesedlo. Asi na tuto knihu pro mě neuzrál ten správný čas... Ale přestože bych si raději přečetla něco jiného, více dějového než ukecaného, spoustě čtenářů se to bude zamlouvat. Na naše české poměry v žánru fantasy jde o povedený počin. Autoři mají bohatou slovní zásobu, velkou představivost a nebojí se psát o všem...... celý text
Magie vítězí
2019,
Ilona Andrews
Co mě nenadchlo hned ze začátku, tak dva velké časové skoky. Jako chápu, že šlo o období, kterým to autorka nechtěla zbytečně protahovat, ale zároveň o momenty, na které člověk čekal tolik dílů. Od předposlední knihy se posuneme o více jak dva roky... U urban fantasy jsem obvykle zvyklá na určitý řád v množství použitých bytostí. Nejčastěji autoři volí kombinaci upíři, vlkodlaci a čarodějky. Občas k tomu něco přidají. Tady byl opravdový přehršel mýtických postav, někdy až zbytečně příliš potvor - ghúlové, bohové, padlí andělé, obři, kožoměnci, upíři, čarodějky, draci, džinové, gigantická monstra a mnoho dalších. Na druhou stranu se mi líbilo využití nejrůznějších panteonů - řecké, severské, indické, arabské... Uniká mi jedna maličkost. Smysl, ve vztahu Kate a otce a neustálé připomínky budoucí války a bojů, nějak začal mizet. Už mi to přišlo trochu přitažené. Dokud šlo o nekonkrétní hrozbu od neznámé postavy, tak to působilo záhadně. Ale po tom, co se poznali, to bylo divné. Ta nerozhodnost mezi rodinou a nepřátelstvím. Na poslední díl mi to přišlo moc zamotané. Neig byl zbytečný, i když kvůli úplnému konci důležitý, ale snad to šlo vyřešit i jinak. Prostě desátý a poslední díl, po tom všem, jsem si představovala nějak epičtější.... celý text
Magie změny
2016,
Ilona Andrews
Na rozdíl od předchozího dílu se tohle rozjelo opravdu pěkně. Zápletka byla zajímavá, tentokrát se projevil i nový padouch a netočilo se to okolo již známých tváří. Přišlo mi i zajímavé až úsměvné, jak některé postavy drží pospolu jako jedna velká rodina a jakým způsobem se vlastně pomalu řeší i jejich bydlení a budoucnost. Je na tom pěkně vidět, jak se všichni vyvíjí a za ty měsíce až roky jdou vpřed... Takže tentokrát opravdu velká spokojenost, ať na chyby, které autoři dělají. A to především, že jim utíkají rozdíly ve věku postav, někteří stárnou a někteří zamrzli v čase (viz Derek), již dříve udělali chybu v datumu jedné sázky a teď v epilogu jsem se dozvěděla, že i v datumu jednoho svátku, který zmínili. Takže asi by to chtělo více hlídat detaily :-D. Ale jinak za mě spokojenost a teď už jen se dozvědět, jak to celé dopadne... :-)... celý text
Divoký symbol
2021,
Patricia Briggs
Po tom, co jsem objevila Mercy, musela jsem konstatovat, že Charles a Anna jsou prostě slabší odvar. Už i tím, že je vypravování ve třetí osobě a není z přímého osobnějšího pohledu jednoho z hrdinů. Ale tady jsem byla zklamaná, protože mi to celkově nějak nesedlo. První polovina byla lehce vleklá a nedělo se nic zásadního. Celková zápletka mi přišla nijaká, chabá a nepříliš zajímavá. Až v druhé části se konečně příběh rozjíždí a čím blíže jsem byla vysvětlení, tím to bylo lepší. Stránky už jsem dokázala číst jednu za druhou. Jenže ani tak mi to nepřišlo takové, že to stálo za tak dlouhé čekání. Antihrdina byl perverzní, boj s ním trval snad deset vteřin a nakonec bylo rychle po všem. A ten epilog autorka zabila úplně. Tím mě fakticky vytočila, protože osobě, které se to týká, bych rozhodně přála něco lepšího, za všechno, co zažila. No prostě moje spokojenost hodně klesla, jelikož jsem měla vysoká očekávání. Jsem zvyklá na jinou kvalitu. Na knize moc pozitivních věcí nenajdu, i když z nostalgie určitě nebudu nijak shazovat autorčin um. Jen prostě má rozhodně na víc, na lepší osud postav, napínavější vyprávění, delší boje a především zajímavější zápletky.... celý text
Švadlenin dar
2021,
Fiona Valpy
Knihu jsem si vybrala díky autorce, protože jsem od ní už četla jiný příběh - Kam včely chodí spát. Velkým překvapením pak bylo, když jsem narazila na momenty, které jsem už někde zažila. A tak jsem zjistila, že autorka se opět vrátila do doby druhé světové války, ale tentokrát k sestře předchozí hrdinky a jejím kamarádkám žijícím v Paříži. Opět jsem tu našla určitou podobnost ve stylu psaní, kdy většina děje plyne hodně pomalým seznamovacím tempem, ale před koncem nabírá na rychlosti. Tentokrát bych však řekla, že konec nebyl už tak zbrklý. V příběhu se střídají dvě časové linie, jedna z minulosti a války a druhá v součastnosti. Po malých krůčcích se odhaluje tajemství tří kamarádek. Větší část zabírá právě ta válečná část a tentokrát, jelikož jsme v hlavním městě a ne na venkově, se automaticky více probírá i činnost německé armády a pracovních táborů. Tyhle témata nevyhledávám, nemám tuhle minulost zrovna moc ráda k neustálému připomínání a rozebírání, ale tady to naštěstí nezabíralo tolik prostoru, tedy ty drastické popisy. Ale bylo důležité něco načrtnout, aby se vysvětlily určité okolnosti v rámci rodiny jedné z hlavních postav. Dost mě překvapilo to, že po dobu války si tolik lidí nechávalo šít oblečení, nebo že třeba takové kavárny byly běžně otevřené. I další fakta... Bavilo mě to, náhled do života lidí z čtyřicátých let minulého století, na utrpení, ale i boj a nevzdávání se. Na to, jak se každý snažil přežít po svém a někteří bojovali i za druhé. A jak to dokázalo ovlivnit i další generace. Je to hlavně o přátelství a rodinně. O vnitřní síle. Jediné, co mi trošku vadilo, tak ke konci autorka pořád rozebírala stejné témata, myšlenky a pasáže a omílala je stále dokola jako kolovrátek. Když už něco vysvětlila jednou či dvakrát, nemusela to stejným způsobem opakovat ještě pětkrát. Už to začínalo být mírně otravné. Působilo to spíše jak oddalování konce a nafukování textu...... celý text
Magie ničivá
2015,
Ilona Andrews
No, tohle byl spíše slabší díl. Takový průměr. Docela mi lezlo krkem, o co se vlastně Hugh snažil. Takový trapný záměr jak z nějaké harlekýnky, to bylo ubohé a vůbec se to k ději nehodilo. Chtělo to nějaký 'ušlechtilejší' záporácký cíl... Navíc jsem měla pocit zmatku v některých chvílích. Jakože po záchraně Kate následovaly určité dějové zápletky, které se staly příliš rychle za sebou a tak nějak jsem ztrácela logickou návaznost... Čtení mě bavilo, ale tentokrát to bylo opravdu o ničem, nic úžasného. Jediné, co se mi zalíbilo, tak konec. Konečně nějaký jiný, než se v tomto typu knih stává. Otázkou zůstává, co bude dál. Nicméně mám teď jiné resty, takže si od Kate dám chvíli pauzu...... celý text
Smrt před branami
2019,
Sabaa Tahir
Musím říct, že tohle byl slabší odvar předchozích dvou knih. Příběh je plný zvratů, pořád se něco děje a už od počátku je jasné, že hra se teprve rozehrává pro poslední díl. Tím pádem vzniká spousta momentů, které jsou hodně natahované a působí jako vata. Hlavně slizká Keris, která unikne všemu, Krkavec, který není schopný dostát své hodnosti a její síla vůbec nepůsobí důvěryhodně. Elias se svým novým posláním nebo Laia, která je tentokrát opravdu otravná s tím, jak každému vnucuje lidskost. Mělo to nějaké mezery, postavy byly na zabití, už nepůsobily stejným dojmem jako dříve. A až teprve teď jsem opravdu pocítila tu škatulku young adult. Což tomu trochu kazilo dojem. Přesto všechno jsem se vždycky začetla a stránky mi utíkaly pod prsty rychlostí blesku. Teď už jen počkat na poslední díl a doufat, že všechny ty roky čekání za to budou stát...... celý text
Píseň oceli
2019,
Michaela Merglová
Zprvu jsem nechápala, proč to tolik lidí srovnává se Zaklínačem, ale i já nakonec musím uznat, že je tu spousta podobných prvků. Především příběh je pojat formou povídek, každá s různým časovým odstupem. Stále se týká stejných postav a míst, ale není to ucelený děj v kuse. Což bylo svým způsobem osvěžující. Vystupují zde tajemné čarodějnice, skřeti, trollové a podobně. Dalšími osobnostmi je samozřejmě ukecaný bard prohánějící ženským sukně a doprovázející velkého hrdinu. Tady mi bohužel trochu pokulhávala představa horala. Jako bývalý kovářský otrok byl až moc silný, neohrožený a moc dobrý bojovník. To mi nějak nesedělo. Začátek knihy na mě udělal dost rozpačitý dojem. Jednak jsem si musela zvyknout na rychlé přeskakování mezi postavami a místy, ale i dlouhé kapitoly. Jakmile jsem ale pochopila, jak se věci mají, a jakmile se hlavní linka ustálila u Cuchenana a Minangara, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Do čtení jsem se pouštěla s rozvahou. Už jsem zažila mnoho výborných ohlasů na něco, co si to nezasloužilo. Ale tady jsem byla opravdu příjemně překvapená a už se těším na druhý díl. Tohle bylo povedené a příjemné čtení...... celý text