los přečtené 3040

Anatomie rodu 2023, Simon Mawer

na Mawerově díle je nejlepší, že se neopakuje v námětech a vždycky přijde s něčím novým, dokáže originálně ozvláštnit už zaběhnutý žánr (rodinná kronika zpracovaná jako fiktivní vyprávění opřené o skutečné dokumenty, např. záznamy z matrik a dobové fotografie, versus paralelní děj, možnosti, jak různě se mohla situace vyvíjet, než dospěla k známému výsledku), sáhne k méně známým historickým faktům viděných perspektivou malého člověka (britský voják v krymské válce, nájemný pomocný námořník na obchodních lodích v polovině 19. století), na intimním osudu členů vlastní rodiny odhaluje principy fungování sociálního systému ve viktoriánské Anglii oceňuju střízlivý přístup vypravěče, který neždímá emoce a nedeleguje vinu, ať už hovoří o tragických událostech nadnárodního dosahu, nebo sociální nespravedlnosti ostrakizované skupiny, respektive (ne)očekávané smrti "hlavních hrdinů" (výtka jen českému vydání: četl to vůbec nějaký redaktor nebo korektor? např. s. 232 ...smíchy se přitom se smíchy popadali za břicho...; a vůbec ten překlad první části...)... celý text

Jiné mysli: O původu inteligence chobotnic 2023, Peter Godfrey-Smith

když jsem se tuhle mermomocí pokoušel otevřít šroubovací víčko sklenice, aniž bych ho poškodil, prolítlo mi hlavou: tvl, tohle zvládá i chobotnice... ...a Godfey-Smith píše, že prý i zevnitř (jako když si chobotnice vleze dovnitř sklenice, odšroubuje nad ní utažené víčko) autor propojuje své amatérské nadšení pro terénní potápění a pozorování hlavonožců na mořském dnu s oborem neuropsychologie, zaměřující se na teorii vědomí a jeho vzniku, vnímání a myšlení u zvířat atd. výklad je výrazně popularizovaný a bez oborové terminologie (spíš že jednoduché se dlouze a složitě vysvětluje), a jak píše IHT níže, hodně ukecaný, skáče z jednoho na druhé = od rychlého chronologického přehledu vzniku života na Zemi k chobotnicím v Octopoli, pak k úvahám nad různými teoriemi vědomí a vnímání, sem tam se zmíní o genezi očí u strunatců vs. hlavonožců, zpět k nejrozmanitějším laboratorním pokusům na potkanech - a taky chobotnicích, nakonec skok od chobotnic k sépiím, malá zastávka u vlastně neznámých olihní, znovu návrat do Octopole a závěrečná eko-děkovačka ok, milé, čtivé, ovšem bez zahrnutí neurologických a biochemických poznatků posledních minimálně 20 let! opírat se o kognitivní modely staré 70 a více let může být inspirativní, ale... kvituju aspoň vzadu vloženou barevnou přílohu s fotografiemi chobotnic a sépií, protože Godfey-Smith věnuje velký prostor téměř až poetickému líčení barevných změn pokožky hlavonožců, takže u toho doprovodné černobílé fotky nevalné kvality působí dost trapně... celý text

Empusion 2023, Olga Tokarczuk

jsem okouzlen retellingem Mannova Kouzelného vrchu, nebo chcete-li očarován novým pojetím Čarovné hory, v němž Weib Tokarczuk demaskuje "tajemným" vypravěčským hlasem (ve femininní wir-formě, ale jinak v románu žádná ženská nepromluví!) maskulinitu západoevropské společnosti (nejen) počátku 20. století s jejími dvěma pilíři = pokrytectvím a konformismem dokonalé, doporučuju!!!... celý text

Čísla ohromující a ochromující - Jak se nenechat zmást matematikou moderního života 2023, William Hartston

opravdu poutavé a poučné čtení o číslech, počítání a statistice v běžném životě, s jemným britským humorem, bez hyperbol a (téměř) bez vzorců (kdo z nich má osypky, může přeskakovat, aniž by se ve výkladu ztratil), závěrečná kapitola stručně a střízlivě shrnuje fakta a objasňuje neporozumění při sčítání úmrtí během covidové pandemie napadá mne malý test, komu bych knížku doporučil: * když se zvýší cena rohlíku z 1 Kč na 4 Kč, je to zdražení o 300 % * když se sníží cena rohlíku z 4 Kč na 1 Kč, je to sleva o 75 % pokud vám tohle není jasné, jste cílový čtenář... celý text

Bitva o labyrint 2023, Rick Riordan

vynikající middle grade fantasy série, která si v ničem nezadá s prvními díly Harryho Pottera, divím se, že u nás nemá Percy Jackson větší ohlas - domnívám se, že tento promyšleně konstruovaný fikční svět ideálně koresponduje s představami i problémy plus minus dnes desetiletých; motiv labyrintu dodává příběhu napětí (a ponechává prostor pro vlastní fantazii) a prostředí "lidského" světa, do nějž se jakoby samozřejmě prolíná svět magie, zase uvěřitelnost; jednoduchá větná skladba, ich forma personálního vypravěče i rychlé střídání replik udrží dlouho pozornost i malého čtenáře (mně osobně tedy vadí to prznění antické mytologie, ale to je můj problém, doporučuju za cílového čtenáře)... celý text

Tenhle pokoj se nedá sníst 2023, Nicol Hochholczerová

anotace nakladatele říká vlastně všechno: o co je fragmentární text, v němž se střídá vypravěčský pohled na hebefila s reflexemi jeho oběti, kratší a syrovější, tím více poskytuje čtenáři prostoru pro domýšlení průběhu i následků nedořečených událostí; vskutku "poetickým", nápaditě obrazným jazykem jsou evokovány šokující intimnosti a jejich dopad na dospívající dívku, která se nedokáže vymanit z toxického vztahu zaskočila mne role Terezina otce v příběhu, přímo se říká, že o zneužívání dcery učitelem věděl, a na jiném místě (příhoda během výletu na kole?) se snad naznačuje, že i otec je/byl agresor? nevím, příběh opravdu není lehké číst, jako by se na čtenáře s každou stránkou lepily cizí tělesné sekrety těším se ovšem na další počin Hochholczerové, její vidění světa a vypravěčský styl mají potenciál... celý text

Rozložíš paměť 2023, Marek Torčík

další ze sebezpytných dekonstrukcí dětství a dospívání v nefunkční rodině, odrážející situaci sociálně slabších v Přerově v letech 2007 a 2021; vyprávění se zacyklovává ve vzpomínkách a přehodnocování pocitů, útržky paměti nejen ve střetu s realitou, ale i s vnímáním druhého, autoprojekce, osamění, naprostá bezvýchodnost občasný vypravěčský přechod do druhé osoby jako pokus navázat kontakt (alespoň se čtenářem), být vnímán, slyšen, pochopen a přijat hrozí předávkování frustrací a depresí... celý text

Pérák 2008, Petr Stančík

jako většina zde komentujících čtenářů jsem nadmíru spokojen, Stančík prostě nezklame a vždycky překvapí sloučením zdánlivě nespojitelného tak, že je to nejen vtipné (a humor není prvoplánový), ale má to i hlavu a patu s přesahem k zamyšlení, tentokrát parodie superhero komiksů s protektorátním odbojem + nápadité zapojení vysvětlivek ve vnějším okraji stránek jako ve středověkých tiscích a s obrázky Stančík má dar slova, souvislosti a nápadu, nic nechybí a nic nepřebývá, kde se tyhle pilulky k podpoření fantazie prodávají? líbí se mi, jak si Stančík utahuje ze čtenáře tím balancováním na hraně realita, nebo výmysl? ale nikdy to není výsměch, který chce ublížit či urazit... celý text

Návod k použití železnice 2023, Jaroslav Rudiš

závidím Rudišovi tři věci: dar psát (česky i německy), schopnost pozorovat svět a čas cestovat vlakem po Evropě, hned bych s Návodem v batohu vyrazil na nádraží a jel v Rudišových kolejích lásku k cestování po železnici, myslím si, lidé sdílí podobně jako pravěkou potřebu sedět u ohně a dívat se do plamenů, ach jak mi chybí ta stará ukolébavka "t-dn t-dn ... t-dn t-dn", když ještě nestály koridory a za oknem vlaku utíkala česká krajina... "Vídeň je hlavní město střední Evropy", souhlas... celý text

Dopamin: Molekula, která určuje osud lidstva 2023, Michael Long

biochemický výklad o dopaminových drahách v mozku je upozaděn (psycho)sociologickými výzkumy, opírá se o tradiční pokusy s potkany (dřív myšky hltaly vodu s glukózou, dnes už máme speciální granule s příchutí!) a modelové testovací situace s lidmi (jejich interpretace bývají dost spekulativní, ale budiž), americky ukecaný a výrazně popularizovaný styl stejně jako zaměření výhradně na angloamerickou populaci mě spíš odrazuje (např. dělit dopaminergní osoby podle politické příslušnosti mi přijde dost ujeté a tendenční), ale celkově je to nenáročné zajímavé čtení o závislostech a psychických onemocněních spjatých s dopaminem, proč ne...... celý text

Na Západě zuří válka: Jak přežít v bláznovské době 2022, Douglas Murray

Murray už dřív bez pardonu pojednal o fenoménu masové imigrace i o zavilé identitární politice a nyní podrobně rozebírá multikulti rozklad západní společnosti optikou rasismu současný tolerovaný fanatismus hanobení bílé rasy, zejména "patriarchátu cisheteronormativních bílých mužů", diverzita a inkluze v angloamerickém světě dostoupily na vrchní příčky demence (pobavila mne např. v základním školství doporučovaná "antirasistická matematická metodologie", podle níž je nebílým žákům uznán jako správný výsledek, že třeba dvě a dvě je pět, protože "to tak cítí" = racionalismus je rasistický, protože abstraktní logika je pro svou obtížnost elitářská a privilegovaná a upřednostňuje rozum před emocemi, že dvě a dvě jsou čtyři, to je jen kulturně podmíněná konvence, jež je součástí "hegemonického příběhu bílé rasy") překvapivá čísla a informace o otroctví: *v období 16. až 19. století odvlekli otrokáři z Afriky do Ameriky 10-12 milionů Afričanů, v naprosté většině se jednalo o Afričany prodané Afričany Evropanům *Arabové odvlekli 11-17 milionů Afričanů, ale protože je hned kastrovali, nežijí dnes na Blízkém východě jejich potomci (na rozdíl od Ameriky) *Berbeři z osmanských států Severní Afriky prodali Arabům do otroctví cca 1,3 milionů Evropanů *dnes se otroctví praktikuje ve 3 afrických státech: Mauritánii, Ghaně a Jihosúdánské republice (v období 2014-2019 bylo krátce obnoveno i v Islámském státě) *dnes se ve světě nachází v otroctví cca 40 milionů lidí !!! jelikož se už i v Evropě pokoušíme "dekolonizovat umění" (ničení výtvarných děl, odstraňování soch, zakázaná literární díla a cenzura hudby), mám o západní kulturu vážné obavy na závěr Murray klade výmluvnou otázku: kdyby byla západní kultura tak špatná, směřovali by všichni migranti k nám?... celý text

O zvědavém štěňátku 2008, Iva Hercíková

pro nejmenší ideální čtení nejen před spaním, Milerovy bezkonkurenční obrázky, ale pozor, kde pak všude po bytě najdete poschovávaná vajíčka!

Morální slepota: Ztráta citlivosti v tekuté modernitě 2023, Zygmunt Bauman

kniha je koncipována jako korespondenční rozhovor, tradiční žánr filozofů, vědců a myslitelů vůbec, česky vychází po 10 letech od svého vzniku, takže je nutno brát v potaz, jaké otázky byly palčivé před rokem 2013 a jaké argumenty nemohou v diskusi logicky k určitým tématům zaznít, přestože čtenáři se dnes okamžitě nabízejí, např. v celosvětové transformaci univerzit (trend akademického kapitalismu, kdy je státní instituce řízena jako obchodní společnost) hlavními tématy je kritika konzumu a multikulturalismu, rutinizace násilí, inflace slov; proces, v němž se solidarita mění na solitaritu, přepisování dějin, pointilizace času, proměna společnosti (z dřívějšího proletariátu a střední třídy je dnes prekeriát), postmoderní politika, v níž se z veřejných otázek staly soukromé problémy veřejných osob... Baumanovy myšlenky jsou střízlivější, smířlivější, ale patrná je i nechuť přijímat inovace, možná daná věkem, a vidět na mladé generaci i něco pozitivního; s Donskisem se často názorově rozcházím (nejsem věřící), překvapilo mě, jak často odkazuje ke Kunderovi a v závěru přednese pozoruhodný rozbor Houellebecquova románu Možnost ostrova z hlediska společenského... celý text

Prózy a deníky 2023, Karel Hynek Mácha

komu přijde Máj obtížný, doporučuju zkusit alespoň pár Máchových próz, konkrétně Doslov ke Křivokladu, Večer na Bezdězu, Marinku, Pouť krkonošskou a Klášter sázavský, a k tomu Deník z cesty do Itálie, takové "best of Mácha"... celý text

Dědicové 1996, William Golding

ukázkový příklad toho, jak je důležité, kdo se dívá a jak pozorované posuzuje, a to jak z perspektivy časoprostorové, tak kognitivní během čtení jsem si pohrával s představou, že jsem vlastně dnes - jako druh Homo sapiens sapiens - na místě neandrtálce Loka, když se podobně snažím porozumět umělé inteligenci "to ve své hlavě nevidím"... celý text

Hodiny 2023, Ian McEwan

už chápu, proč mělo české vydání Hodin takové zpoždění oproti ohlášenému datu: na McEwana nečekaně objemná kniha - a stejně jako komentující čtenáři níže mám dojem, že je to spíše na škodu, nepopírám autorovu charakteristickou čtivost a potěšení z dobře napsaného románu, ovšem drže v rukách Hodiny už v polovině jsem nabyl dojmu, jako by to byly tak tři knihy v jedné téma zneužívání malého chlapce dospělou ženou mě překvapilo (záměrně jsem nečetl dopředu anotaci) a očekával jsem, že ho bude dále autor rozvíjet, třeba jaké dopady mělo takové trauma na jednotlivé dekády dalšího protagonistova života, ale pak vše nějak pomalu vyšumělo v Ronaldově celkové pasivitě a absenci vůle k činu či rozhodnutí (podobně i v epizodě, kdy Ronald učitelku klavíru po letech navštíví v jejím bytě a při konfrontaci se dožaduje vysvětlení, zpovědi či omluvy, chce ji udat policii a tak se pomstít... ???), no a pak přes obrazy z "velkých evropských dějin" jsem byl najednou na konci a bohužel zklamán ze závěrečného klišé = (SPOILER) sentimentální obraz starce hýčkajícího v teple obývacího pokoje vnučku, zatímco zbytek šťastné rodiny připravuje společný oběd, tedy dost kýčově podané, že "smysl lidského života je v pokračování rodu"... celý text

Znamení zrodu 1995, Vladimír Macura

na počátku osmdesátých let byla Macurova literárněhistorická metoda vskutku nebývale inovativní a jeho pojetí a výklad českého národního obrození myslím zůstává stále originální i inspirativní v kapitolách Tvarosloví - Pojmosloví - Paradoxy hledá přijatelný historicko-politický a kulturně společenský narativ v rámci konstrukce naší národní sebelegitimizace a jazykové emancipace, navíc podložený objemným a značně různorodým dokumentárním materiálem doporučuju všem studentům literatury... celý text

Méně známé nestvůry 21. století 2023, Kim Fu

jak nejsem povídkový, tak touto sbírkou "obrazů z budoucnosti" jsem okouzlen podobně jako Příběhy vašeho života od Teda Chianga; snad jen kromě povídky Liddy s fantaskním motivem (křídla tu ovšem chápu jako symbol dospívání) jsou ostatní zasazeny do více či méně vzdálené "reálné" budoucnosti bez "magických" propriet kdo čeká akci, a jak se dnes říká, "epické" vyprávění, bude zklamán (jak čtu z komentářů níže), protože Kim Fu se dělí se čtenářem o dojem, emoci, niterný stav, který nastává po zážitku zachyceném příběhem, a k jeho navození či rozšifrování čtenář potřebuje obdobnou životní zkušenost = možná hledám v povídkách to, co do nich autorka sama nevložila, ale to není v beletrii podstatné, mě oslovily téměř všechny (Písečný muž, Panenka, Dvacet hodin) povídky Kim Fu jsou mimořádně empatické sondy do nejhlubších duševních stavů a prožitků člověka, a kdybych měl hledat společného jmenovatele, použil byl slov jako "samota", "opuštění", "vydělení", "prázdnota", "nemožnost dorozumět se s druhými", "nepochopení", "neschopnost naslouchat blízkým" = ostatně tak typickými pro současnou společnost... celý text

Zázračné dítě 2011, Roy Jacobsen

hluboce procítěný a citlivě vyprávěný příběh chlapeckého dospívání na pozadí kritiky vývoje norské poválečné periferie, Jacobsen umí nenásilně a nenápadně zapojit reálie (Gagarin, televize, změny ve školním či sociálním systému) a důmyslně pracovat s prolepsí nejvíc mne oslovily postupy a obrazy, jimiž autor ukazuje na dětské vnímání, zakoušení a postupné rozklíčovávání světa dospělých, od naprostého míjení a neporozumění, přes střet s významy a "podvody", až po (ne)dobrovolné přijetí nové společenské role bolesti doby i jedince umí Jacobsen (jako vždy) podat bez patosu a hrdinství, to se mi na jeho prózách líbí nedořečenost některých linií myslím přidává příběhu na autentičnosti, neboť ani v životě se nedovíme, "jak to bylo doopravdy" a "jak to všechno dopadlo"... celý text

Barva mléka 2014, Nell Leyshon

POZOR SPOILER podmanivě vyprávěný vesnický příběh zasazený na začátek 19. století, jehož pointa (poprava hlavní postavy) je prostřednictvím nenápadného motivu (struna na krájení sýru) několikrát v textu naznačena, ale mně napětí vydrželo až téměř do konce; okouzlila mne nejen variace pygmalionského tématu, ale především forma, která koresponduje s dějem a verifikuje jeho autentičnost: negramotná děvečka se teprve v dospívání naučí číst a psát, a proto její životní zpověď, kterou zapisuje ve vězení přes vynesením rozsudku (což čtenář pochopí až úplně na konci), odpovídá necvičenému pisateli jak stylem (píše tak, jak mluví), tak grafikou (nepoužívá velká písmena); navíc je vyprávění rozděleno do oddílů podle ročních dob, což nápaditě koresponduje s žánrem tradiční venkovské prózy, moderní je prvek obžaloby církve a lidského pokrytectví; v neposlední řadě stojí prostá, nepřekombinovaná, jako "ze života" vyplývající zápletka a její přirozené rozuzlení (zločin a trest bez zázraku vykoupení); obžaloba skutečného viníka zůstává na čtenáři, vynikající!... celý text