kurcatovium
přečtené 259
Poslední Atlantiďan / Hlava profesora Dowella
1985,
Alexandr Romanovič Běljajev
Spojení poněkud nešťastné. Zatímco Poslední Atlantiďan působí spíš jako jakýsi romanticko-historický román s násilím vloženou naivní předmluvou, která s příběhem téměř nesouvisí a ani se k němu nehodí. Hlava profesora Dowella je naopak dílo dost zajímavé a originální - zejména vzhledem k době a místu, kdy a kde bylo napsáno. Zápletka je sice docela snadno předvídatelná, ale četlo se to (narozdíl od první povídky) dobře. Kdybych měl hodnotit povídky jednotlivě, tak Poslední Atlantiďan by ode mě dostal sotva jednu hvězdičku a Hlava profesora Dowella zasloužené čtyři.... celý text
Manžel z Marsu
1986,
Eduard Martin (p)
V poslední době jsem přelouskal několik dalších ČS sci-fi povídkových sbírek (jako třeba Železo přichází z hvězd nebo Tajná společnost SF) a tahle je z nich všech s obrovským náskokem nejhorší. Nevím, co mi vadí víc. Jestli je to ta opravdu až hloupá naivita většiny povídek nebo styl psaní (sazby). Náměty jsou povětšinou triviální až trapné a spíš než nějakou sci-fi práci připomínají nepovedenou sociologickou etudu založenou na rozvinutí centrálního plánování a s nevelkým rozhledem mimo tuto bariéru. A sazba je naprosto tragická, protože v knize snad neexistuje strana, kde by nebylo alespoň 500 pomlček. Vůbec nejlépe ve více kusech za sebou sloužících k ukončení odstavce/řádku. Tohle je fakt hnus. Nejspíš ve mě ten odpor a nízké hodnocení vzbuzuje kombinace obojího výše zmíněného. A korunu tomu dodává neustále se opakující zaměňování pojmů hvězda a planeta, což působí jako pěst na oko. Tím spíš, že se kniha hrdě prezentuje jako sci-fi.... celý text
Les / Je těžké být bohem
1983,
Arkadij Strugackij
Les má super námět, ale je na můj vkus až moc absurdní a tím pádem se se dost těžko čte. Pasáže o byrokracií prosycené Správě s návštěvníkem Perecem mi zrovna dvakrát neubíhaly, zatímco kousky přímo z Lesa s trosečníkem Candidem a jeho útrapami mezi obyvateli Lesa měly podstatně víc šťávy. Tajemno je absolutní a různých zajímavých nitek a odboček je nespočet, bohužel však většina z nich zůstává nerozpletena a kniha končí de facto bez konce. Škoda, z mého pohledu jasně promarněný potenciál, ale co já jsem? Obyčejný človíček, který zdaleka nevidí všechny paralely a skryté významy. Je těžké být bohem je spíše fantasy se SF prvky. Četlo se mi to podstatně lépe, protože se jedná víceméně o lineární, přímočarou příběhovou linku. Kdybych i zde chtěl hledat nejrůznějšíé narážky a skryté významy, určitě bych jich našel celou kupu, ale já se spokojím s jednoduchým zkonzumováním povrchního obsahu, který má hlavu a patu sám o sobě. Jako celek je to sice nesourodé, ale proč ne? Beru to jako povídkovou knihu o dvou povídkách. Jistá podoba v jinotajích tam koneckonců stejně je.... celý text
