Kaya77911
přečtené 115
Vláda vlků
2021,
Leigh Bardugo
Miluju. Každé. Autorčino. Slovo!! Tohle jsem četla už před vydáním v angličtině, protože jsem se prostě nemohla dočkat. Tohle bylo snad ještě lepší, než Zjizvený král. Kapitoly z pohledu Nikolaje a Zojy byly super a kapitoly z pohledu Niny mě konečně začaly pořádně bavit. Taky přibylo pár postav, z jejichž pohledu byl příběh vyprávěný, takže jsem měla kompletní představu kdo kde je a co dělá. Navíc se tam pak objevily i postavy z Šesti vran, což jsem trochu čekala, ale i tak mě to udělalo hroznou radost. Kapitola 20 mě sice málem zabila, ale i to jsem kapku čekala. Nebo spíš tušila:)) Spoiler! Trochu mi vadila akorát jedna věc, a to to, jak dopadla Nina. To se mi prostě nelíbilo. Jakože já zastávám názor, že buď Matthias, nebo nikdo, takže radši nikdo, než Hanne. Konec spoileru! Ale i tak tu knihu naprosto miluju a potřebuju pokračování, protože to sakra skončilo otevřeně!! Takže knihu doporučuju, doporučuju, doporučuju a teď mě omluvte, jdu zkoumat tu krásnou obálku :))... celý text
Jediná vzpomínka Flory Banksové
2017,
Emily Barr
Tahle kniha podle mě hodně lidem nesedne.. Především proto, že se to hrozně opakuje. Na každé druhé stránce čtete, že se Flora líbala s Drakem a že ho miluje. Je to ale dost rychlé, takže se to čte samo, ale na druhou stranu se tempo pořád zrychluje a konec je tak rychlý, že mě malinko unikl a moc jsem si ho neužila. Pořád se tam něco děje, ale děj to moc neposunuje, takže autorka musí vše vysvětlit během pěti posledních stránek a to úplně není nic pro mě... Flora je hrozně odvážná, silná, ale to je tak vše, co o ní můžu po dočtení říct. Prostě nemám pocit, že bych ji znala, skoro nic o ní nevím a to mi vadilo. Asi to bylo i autorčiným cílem, vzhledem k tomu čím Flora trpí, ale... prostě ne. Bylo mi jí dost líto, ale úplně jsem si k ní cestu nenašla. Stejně tak k ostatním postavám. Já si potrpím na popis postav (ne jen toho jak vypadají, ale i jak se chovají, co zažily a taky jejich vývoje) a atmosféry. Tím se tato kniha moc nezabývá. Předpokládám, že tak to bylo naschvál, ale mě to tam jaksi chybělo. Je to spíš oddechová kniha, která vám toho moc nedá a ke které se asi po dočtení nevrátíte, ale úplně špatná zase není :))... celý text
Paní půlnoci
2017,
Cassandra Clare (p)
Nemůžu uvěřit, že jsem Temné lsti ani nechtěla číst!! Je to první kniha, kterou jsem od Cassandry Clare četla a po dočtení můžu říct, že ani poslední :)) Prvních 100 stránek jsem měla pocit, že autorka do mě hustí jednu informaci za druhou a moc se toho nedělo, ale na druhou stranu to bylo potřeba, protože když jste nic jiného od autorky nečetli, tak logicky potřebujete pochopit jak funguje svět. Potom se to ale rozjelo a četlo se to samo. Pořád se něco dělo, takže jsem se ani trochu nenudila :)) Postavy jsem si zamilovala, i když na Emmu jsem si musela chvíli zvykat a když se objevil Mark, taky mě nějakou dobu štval, ale potom jsem si ho oblíbila. Nejlepší byl samozřejmě Julián a Cristina ;)) Stylem psaní mi to trochu připomínalo knihy od Leigh Bardugo, i když se tu teda nestřídají kapitoly z pohledu všech hrdinů. Konec byl naprosto dokonalý a potřebuju další díly!!!!!!!!! *4/5 (nechávám si rezervu na dvojku)... celý text
Múza nočních můr
2019,
Laini Taylor
Dokonalé zakončení úžasné série! Bylo to o dost rychlejší, než Snílek a už od začátku se tam něco dělo. Objevily se nové postavy, z nichž bych ráda upozornila na Koru a Novu, o kterých toho nechci moc říkat, ale zasazení těch dvou do děje bylo prostě geniální :D Nejvíce jsem si tu oblíbila Ferala a Ruby. O nich bych klidně mohla přečíst ještě padesát knih a nenudila bych se. Taky Thyon tu byl celkem fajn, protože mě bavilo číst o tom ja se cítil a jak přemýšlel o svých chybách. Zvraty byly naprosto geniální a nečekané a rozhovory mezi postavami? Božíííí :D Už teď se těším, až si dám rereading :)) *100000/5... celý text
Ostrov Lhářů
2015,
E. Lockhart (p)
Nic extra. Konec sice překvapí, ale je to dost podobné knize Nocte, která je 100x lepší...
Snílek Neznámý
2018,
Laini Taylor
Snílka jsem začala číst před několika měsíci a na 116 stránce jsem ho odložila, protože se tam nic nedělo.. Teď jsem se k němu ale vrátila, protože mě strašně vytáčelo mít doma nedočtenou knihu a oooh! Bylo to nádherné a i když to bylo pomalejší, tak se mi to neskutečně líbilo. Je pravda, že se to rozjede až na nějaké 150 stránce, ale když se prokoušete tím pomalejším začátkem, tak to opravdu stojí zato. Vím, že to píšou všichni a je to pravda - autorka má nádherný sloh, nádherně popisuje atmosféru a já, když jsem to četla, přišla jsem si jako ve snu, nebo v pohádce :)) Další věc, co se mi líbila byly postavy. Lazla jsem si hrozně oblíbila a Sarai byla taky úžasná. Dále jsem měla hrozně ráda Calixte, Ferala a Sparrow. Ruby mě někdy vytáčela, ale jinak byla moc fajn. Akorát Minya byla s prominutím svině :/ Hrozně mě překvapilo, jak je kniha místy vtipná, protože jsem čekala spíš vážný příběh, ale hlášky, co z postav někdy vypadly mě občas i pobavily :D. Konec mě překvapil a do dalšího dílu se určitě pustím :)) Jestli se vám líbila Trnitá řeč, Trilogie zimní noci, nebo Převorství u pomerančovníku tak si myslím, že s touto knihou nešlápnete vedle :)) 4,5* (za ten pomalý začátek, ale jinak je to jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla)... celý text
Kořist
2021,
Darcy Coates
S touto knihou jsem si po dočtení jaksi nevěděla rady. Ono to je totiž strašně čtivé a napínavé, ale zároveň je tu dost věcí, které jsou pro horory typické... Začněme tím jednodušším - postavami. Todd mi byl od začátku nesympatický, protože hned na začátku v podstatě bezdůvodně o všech prohlásil, že je to banda idiotů a odešel hledat Eileen sám. Chrise a jeho kamarády jsem si docela oblíbila, zejména Annu, protože bez ní by v lese nepřežili ani jednu noc. Jak už jsem říkala, je to čtivé, příběh není nějak složitý a nad knihou určitě nestrávíte mic času. Je to jednoduše napsané, atmosféra je docela strašidelná, ale ne zas nějak moc, takže i když jste velcí strašpytlové jako já, tak s tím nebudete mít problém. A teď se dostáváme k věcem, které mě docela vytáčely. Hlavně myšlení postav. Je noc, se čtyři přátelé v lese hledají svou ztracenou kamarádku, kterou pravděpodobně zabilo nějaké monstrum, které teď jde i po nich, a proto by i navzdory zraněním, které někteří utrpěli měli pokračovat a ještě k tomu se rozdělit, že? Achjooo I přes tyto věci kniha nebyla špatná, ale jestli chcete pořádný horor, tak toto ne...... celý text
Devátý spolek
2020,
Leigh Bardugo
Tak mám to za sebou a... Bardugo opět nezklamala :D! Její knihy mám strašně ráda, jediné co jsem od ní nečetla je The Lives of Saints (RoW je mimochodem super a jestli to máte v plánu, tak se máte na co těšit ;)) Na této knize si hodně lidí stěžovalo, že první půlka je nudná. Je pravda, že to asi nesedne každému, protože to je trochu pomalejší, ale rozhodně jsem se ani trochu nenudila. Sice tu nebylo tolik akce, jako v jejích YA knihách, ale i tak to bylo napínavé. Moc se mi líbilo to temno a tajemno okolo spolků a postavy jsem si taky zamilovala. Alex se sice někdy chovala trochu divně, ale i tak mi byla sympatická a Darlington je zlatíčko :)) Další věc, na kterou jsem často slyšela/četla kritiku bylo jak to někdy působilo zmateně. Jsou tu kapitoly z přítomnosti, označované jako zima, a kapitoly z minulosti, označované jako minulý podzim, a v rámci těchto kapitol se autorka vrací do minulosti hrdinů, která, jak už můžeme znát z Šesti vran a Zjizveného krále, není úplně sladká. Mně to ani nevadilo, naopak to knihu dělalo napínavější a zajímavější. Zvraty, které se tu staly byly nečekané (alespoň pro mě), ale zároveň dávaly smysl. Knihu doporučuju moc a jestli vás první půlka nechytne, nevzdávejte to, protože konec opravdu stojí zato a mooooc se těším na další díly!! :D... celý text
Statečné a zlomené srdce
2020,
Brigid Kemmerer
První díl jsem četla někdy kolem Vánoc a byl to reteling na Krásku a zvíře. A bylo to boží. Takže na Statečné a zlomené srdce jsem se hodně těšila a to i navzdory negativním recenzím. A světe div se: mě se to líbilo! A to jako hodně! Jsou tu nové hlavní postavy, Grey, kterého známe jako vedlejší postavu už z prvního dílu, kde byl takový ten bručoun (ale zároveň hrozně super bručoun :D) a Lia Mara, dcera zlé královny Karis Lauran. Greye jsem si tu zamilovala ještě víc než v jedničce a Lia Mara je jednou z nejlepších hlavních hrdinek co znám. Dále tu jsou postavy z předchozího dílu: Jake, Noah, Harper a Rhen. A právě z Rhena se tu stal tak trochu záporák a začala jsem ho nesnášet (není to spoiler - je to už v anotaci). To mě strašně mrzelo, protože v jedničce jsem ho měla moc ráda. Je fakt, že Harper a Rhen tu moc prostoru neměli, ale to mi nevadilo, protože příběh měl i tak spád a akce i napětí tam nechyběly. A romantická linka? Pusinku!! Takže oba díly doporučuji moooooc a teď se jdu utápět v depresi, že ještě není trojka... celý text
Stínové eso
2021,
Amanda Foody
Já jsem měla poměrně vysoká očekávání, ale kniha mě dost zklamala... Postavy jsem si neoblíbila, hlavní hrdinka Enne mě celou dobu nehorázně vytáčela a Levi... sice měl ze začátku nějakou naději, ale to rychle zadupal do země kolem stránky 50 :(. Příběh byl podle mě o ničem, zvraty byly celkem předvídatelné a nic mě nepřekvapilo. Taky mě strašně mátla doba kdy se příběh odehrával, protože jsem si představovala středověké, špinavé město a oni mají auta, výtahy a něco co se má asi podobat metru (má to být myslím někdy kolem roku 1930, ale jak říkám: netuším). Co mě ale vytáčelo nejvíc bylo to, jak tu byla vysvětlena magie s kartami : nijak. Prostě máme karty a je to. Popravdě ta slibovaná magie ani moc magie není. Další věc, nad kterou jsem se pozastavila byly talenty. Nevím, jestli se chyba stala na mé straně (asi jo), či někde jinde, ale já jsem měla problém to pochopit. S tím souviselo to, že jsem taky moc nepobrala minulost postav, která tu byla nastíněná a minulost toho světa (to s těmi Mizéry). Stínová hra, na kterou jsem se těšila celou dobu, tu byla až na posledních cca 30-ti stránkách a ještě tak krkolomně a za mě i nesmyslně popsaná, že mě to celkem naštvalo :(. Možná to, že jsem půlku knihy nechápala bylo tím, že jsem celou dobu měla strašný problém udržet pozornost, takže jsem to četla, ale nedávala jsem pozor co se děje... Anotace mi sice nejdřív zněla skvěle, ale když se nad tím zamyslím (a to se ani moc nemusím namáhat, abych to vykoumala) tak tady máme hlavní hrdinku z vyšší společenské vrstvy a zloděje a podvodníka a to rozhodně není nic originálního. Jednu hvězdičku dávám proto, že nemůžu říct, že by to byl odpad.... celý text
Zima čarodějnice
2020,
Katherine Arden
Na Zimu čarodějnici jsem se strašně těšila, protože Dívka ve věži byla naprosto dokonalá. Popravdě jsem si nedokázala představit, že tento díl by mohl být lepší. A to on byl. Zase se tu trošku zrychlilo tempo příběhu a i když jsem si musela chvilku zvykat tak se mi to líbilo. Děj byl plný akce a napětí, ale našlo se místo i pro romantiku :)). Autorka má krásný sloh, že jsem si připadala jako v hodně temné, mrazivé a nádherné pohádce. V tomto díle jsem si strašně oblíbila Vasjina bratra Sašu a bratrance Dmitrije. Nejroztomilejší postavička je rozhodně Dědeček Hříbeček :D! Nejlepší byl ale konec, u kterého jsem málem brečela, protože, pane bože, to bylo strašně dojemné. Celou sérii strašně moc doporučuju a už teď se těším až si ji přečtu znova... celý text