Kamba
přečtené 93
Velká válka na moři. 1. díl – rok 1914
2001,
Jaroslav Hrbek
Dlouho jsem se jako fanda války na moři v druhé světové tomuto tématu vyhýbal, ale letos jsem konečně podlehl a půjčil si sérii z knihovny. Kniha začíná zajímavým popisem vývoje bitevní lodí a křižníků před první světovou válkou a závody v námořním zbrojení (fascinuje mě, za jak krátkou dobu byli schopni Němci postavit druhé nejsilnější loďstvo na světě a ještě k tomu kvalitně). Po tomto poutavém vstupu jsem se ovšem začal ztrácet, hodně se skáče z jedné akce do druhé, přičemž chybí nějaké pojítko, a zároveň samotné akce mi nepřišly moc zajímavé. Moc jsem u toho neudržel pozornost a ke konci jsem prolétal text velmi rychle. Jediné ucelenější téma, které mě zaujalo, byla činnost eskadry admirála Spee (a úplně mě fascinuje, že německá válečná loď po tomto admirálovi pojmenovaná měla za druhé světové války podobný úkol i osud). Poslední třetina knihy pak obsahuje pouze přílohy (seznam všech lodí všech zemí). Osobně si myslím, že se autor snažil, jen prostě téma není dostatečně zajímavé, proto hodnotím 3 hvězdami.... celý text
Duel v Pacifiku
1995,
Hrowe H. Saunders
Jak říká Langosh, jedná se o stručné pojednání o válce v Pacifiku. Nicméně mě to hodně nevyhovovalo, o téma se zajímám o trošku víc a tak tuto knihu považuji za zbytečnou.... celý text
Námořní válka vrcholí: Od obléhání Malty k boji u Severního mysu
1995,
Ivan Hrbek
Stále se jedná o velmi systematickou knihu popisující veškeré válečné operace na moři v období leden 1942 - prosinec 1943 (Pacifik až od července 1942, zbytek byl již v předchozí knize). Nicméně je poznat, že autoři již zrychlují tempo a tak informace jsou více stručnější. Nejvíce je to poznat na popisu akcí v Pacifiku: v předchozí knize bylo prvních sedm měsíců popsáno na 160 stranách, kdežto v této knize je pro období v délce 18 měsíců určen pouze rozsah 110 stran (skoro čtyřikrát méně). Takže popis přechází z bitvy do bitvy a na širší pohled už není moc prostoru. Hodně jsem to cítil v kapitolách o válce v Pacifiku. Po přečtení skvělé knihy od Hubáčka o Guadalcanalu hodně cítím, jak stručná tato kniha je: Hrbek se věnuje hlavně bitvám, ale kontext celého tažení je hodně potlačen a to je velká škoda. U bitvy u mysu Esperance dokonce chybějící kontext úplně mění vyznění této bitvy, ačkoli Japonci utrpěli porážku, jejich hlavní cíl (vylodit na Guadalcanal silné posily) byl do puntíku splněn (a toto Hrbek úplně ignoruje). Na druhou stranu co musím pochválit je fakt, že Hrbek popisuje válku nezaujatě. Hezky to je vidět v popisu zmatené první fáze bitvy u Guadalcanalu, kde zvolil popis osudů každé jedné lodi zvlášť a prostor věnoval jak Americkým tak Japonským lodím. Přesto se stále jedná o parádní knihu popisující nejzajímavější období této námořní války (vrchol a zlom války v Atlantiku, největší konvojové bitvy na Arktické trase, finále bojů o nadvládu na Středozemním mořem i obrat v Pacifiku).... celý text
Krvavé oceány
1994,
Ivan Hrbek
To, co jsem psal o první knize série, platí i zde: jedná se o parádní knihu pro zapálené zájemce o druhé světové válce na moři. Je stejně čtivá, přehledná a plná faktů, jako kniha předchozí. Kniha pojednává o dvou tématech a dvou časových obdobích: 1. Evropa a Atlantik v období červen - prosinec 1941 2. Pacifik v období prosinec 1941 - červen 1942 Plejáda velkých témat se rozrůstá o poslední dvě, konkrétně válka se SSSR (včetně konvojů do Murmanska) a hlavně válka v Pacifiku, která zabírá bezmála tři pětiny knihy (a kvůli tomu se do knihy nevešla ostatní témata z prvního půlroku 1942 a jsou k nalezení až v knize třetí).... celý text
Salvy nad vlnami
1993,
Ivan Hrbek
Skvělá kniha o válce na moři v druhé světové válce. Největší výhodou knihy je jasně daná struktura a přehlednost, spousta jiných knih na podobné téma strašně rychle skáče a nedá se s nimi udržet krok. Ne, že by se tato série četla jednoduše, to taky neplatí, klasické čtení kapitoly po kapitole dokáže hodně zahltit. Nakonec jsem svůj ideální způsob četby našel: věnovat se jedné oblasti (např. válka ve Středomoří) a tu jsem si přečetl celou, postupně ze všech knih. A pak jsem si vybral zase jinou oblast. Přínosem je mnohem ucelený dojem a více mě to bavilo. V první knize začínají dvě velká témata celé série: válka ve Středomoří a boje na námořních komunikacích. Zatímco první je docela homogenní, druhé téma by se dalo ještě rozdělit na akce ponorek, akce velkých hladinových lodí a malých korzárů, použití letadel a britské ponorky. Tyto hlavní témata jsou doplněné jednorázovými kratšími tématy daného období (akce proti Polsku, vylodění v Norsku, námořní akce v sovětsko-finské válce a akce Británie proti Francouzskému loďstvu). Závěrem bych dodal, že pro všechny zájemce o téma to je rozhodně dobrá kniha.... celý text
Vojevůdci třetí říše
2001,
kolektiv autorů
nějakou dobu hledám knihu, kde by byl detailněji popsán osud německých generálů za druhé světové, jejich osobnosti, jejich činy a vliv na strategii německé armády. Toto byla druhá kniha na toto téma a zase vedle: informace o generálech jsou naprosto strohé, spíše se věnuje nějakým operacím, kde veleli, ale to taky stručně. Knihu jsem ve třetině zavřel a odnesl do knihboudy... celý text
Válka s pavouky
1997,
Wolfgang Hohlbein
Kniha má klasicky dvě příběhové linie. V té první Charity uniká z orbitální stanice a přilétá na zemi a později se vrací na základnu v Kolíně, kde přihlíží válce mezi Jaredem a Morony. Celá tahle linka mi přišla dost nudná a nezajímavá, všechny zásadní rozhovory jsou strašně krátké a plné vět jako "Na tohle nemáme čas" a "Mám spoustu práce", prostě mě to nebralo. V druhé příběhové linii se vracíme k Hartmanovi doprostřed bitvy o Černou pevnost. Tahle linka byla na začátku mnohem zajímavější, nicméně později se taky pokazila. Čekal jsem zásadní díl o válce s Morony, ale dostal jsem průměrné vyprávění.... celý text
Peklo z ohně a ledu
1997,
Wolfgang Hohlbein
Recenzi musím začít omluvou. Omlouvám se knize V ruinách Paříže za to, že jsem ji označil za nejslabší knihou série. Tou je bezesporu kniha Z ohně a ledu. Po brilantním předchozím díle je toto studená sprcha, nebo spíš ledová, s ledem teploty blízké absolutní nule. Kniha má tři dějové linie: jedna je k uzoufání nudná, informačně naprosto nepřínosná, je tady jen proto, aby závěrečný souboj knihy měl nějakého vnějšího pozorovatele. Její jediná výhoda je relativní krátkost (nejkratší kapitola má necelou stránku). Druhá sleduje Danielovo intrikaření. Budiž. Ale ta hlavní, kde se Charity snaží probít do jednoho z nestřeženějších míst okupantů... naprostý nesmysl. Ve všech knihách nepřítel stavěl Charity do těžkých situací a ona se z toho s porcí štěstí a odhodlání nějak dostala. Ale tady poprvé se to mění, Charity si může určit místo a způsob, jak zasadit Moronům ránu. A vymyslí takovou blbost, sebevražedný útok v pěti lidech proti stotisícikrát početnějšímu nepříteli. Sebevražda. Jako fakt jsem byl z každé stránky znechucený a čím dál víc. A ten závěr - myslím TO, co se stalo těsně před závěrečným soubojem - to už jsem jen protáčel oči. Doufám, že autor bude mít v další knize nějaké vysvětlení (v této rozhodně nic nevysvětloval). Ale tipuji, že spíš ne, že na svou nejslabší chvilku série už raději zapomněl. Stejně jako já. Dvě hvězdy dávám jen za závěrečný souboj - unikátně vymyšlený, dost mě bavil, připomněl mi jeden díl Hvězdné brány a škoda, že tam autor nevymyslel i nějaké zábavnější kousky, úplně se to nabízelo. Tady končí oficiální část recenze, nyní už budu těžce spoilerovat, takže pokud vás kniha teprve čeká, dál už nečtěte. HEAVY SPOILER INCOMING Nemůžu přestat myslet na závěrečný souboj. Napadá mě k němu spousta otázek: - Jak funguje transmitér, že dokáže poznat, jestli jsou postavy, které z ní vycházejí, v tom světě živé nebo mrtvé? Nebo všechny duše odcházejí po smrti do transmitéru a čekají zde na reinkarnaci? - V návaznosti na předchozí otázku: existuje církev Svatého Transmitéru? - Moroni jsou touto novou funkcí transmitéru dost překvapeni. Jak to? Nečetli manuál? Jak to, že ho Jaredi četli? - A nebo takovou funkci transmitér ve standardní výbavě neposkytuje a zafungoval až magický dotek Jareda? - Proč transmitér replikuje pouze lidi, ale nikoli těch dalších 7 Moronů, kteří přišli transmitérem jako poslední? - V návaznosti na předchozí otázku: je církev Svatého Transmitéru přistupná pouze lidem? - Proč vlastně Gurk transmitér vypnul? To mu jako vadí nesmrtelnost? Však mohli pohodlně vykydlit celou stanici. Ale tady chápu zásah zhůry (rozuměj, od autora), nesmrtelné postavy ubírají ději napěti a dost blbě se s nimi pracuje. Pokud máte odpověď na nějakou otázku, klidně mi napište zprávu :-) END OF HEAVY SPOILER... celý text
Spící armáda
1997,
Wolfgang Hohlbein
Naprostá pecka! Úplně zásadní díl série, kde se láme konflikt s Morony (ačkoli to na první pohled nemusí být vidět). Autor dobře mixuje klidnější pasáže, kde čtenář dostává spoustu nových fascinujících informací, s akčními pasážemi, kniha v podstatě nemá hluchá místa a četl jsem ji jedním dechem. A ten závěr! Zbývalo mi už jen pár stránek, ale to přece nejde tak rychle ukončit, pořád se toho děje hodně! A pak to skončilo a musím hned vytáhnout další díl.... celý text
V ruinách Paříže
1996,
Wolfgang Hohlbein
Příběh je rozdělen na dvě dějové linie: Charity se snaží probít zpustošenou Paříží, Kyl se pokouší zpracovat svůj nový stav nabyté svobody. A musím říct, že mě nebavila ani jedna. Až někdy v půlce knihy se něco začne dít a zajímavý je jen závěr. Hvězdu navíc dávám za rozhovor Charity s Gurkem, kdy se o něm konečně dozvídáme nějaké podrobnosti. Nejslabší kniha série. Edit: po přečtení série reviduji na druhou nejslabší knihu série :-)... celý text
Temná je budoucnost
1995,
Wolfgang Hohlbein
Z nostalgie jsem se vrátil k moji první sci-fi serii a jsem překvapený, že i dnes to je velmi čtivé. Tento díl je můj nejoblíbenější z celé série: představuje postapokalyptický svět ovládaný Morony, v rychlosti proletí historii války a představí hlavní postavy: kromě Charity a Stonea se poprvé objevuje Skudder, Net a Gurk. Má to spád, rychle se to čte a čtenář neustále dostává přísun nových informací o světě. Paráda.... celý text
Královna rebelů
1996,
Wolfgang Hohlbein
První díl ve kterém autor popisuje putování Charity po Zemi a její shromažďování nepřátel Moronů pod jeden prapor. Z tohoto pohledu byl totiž předchozí díl seznamovací, kde jsme poznali svět a postavy, a ten před ním byl z hluboké minulosti "jak to všechno začalo" (tzn. v podstatě zbytečný). Kniha má dvě dějové linky, v první sledujeme Charity hledající rebely proti nadvládě Moronů, ve druhé pak megabojovníka Kyla, který je vyslán Charity dopadnout. Obě byly zajímavé, Kylova je pro mě o chlup zajímavější: bavilo mě sledovat svět z pohledu člověka-stroje. Na tomto díle a obecně v celé serii se mi líbí autorův drsný přístup k postavám, které umírají častěji, než bych čekal (to dodává příběhu autenticitu). Jinak se kniha čte dobře, pořád se něco děje a ovládá mě nutkání přečíst ještě jednu kapitolu.... celý text
Charkov 1942 - Anatomie vojenské porážky ze sovětského pohledu
2006,
David M. Glantz
Po vyčerpávající zimní válce na přelomu let 1941/1942, která si vynutila operační přestávku, sovětská a německá strana závodily o to, kdo spustí ofenzivní akce jako první a převezme tak strategickou iniciativu do svých rukou. Úspěšnější v tomto byli sověti, akorát výsledek nebyl úplně takový, jaký by čekali. Popisu této ofenzivy je věnovaná tato docela objemná publikace. Autor detailně popisuje důvody, proč k celé akci došlo, jaké byly plány obou stran a jaké přípravy obě strany podnikly. Někdy až příliš detailně, v kapitole o plánování se zmiňuje o zapojených armádách, tankové a dělostřelecké podpoře, a v kapitole o síle jednotlivých stran se píše o tom stejné, akorát více podrobněji (každá z desítek zapojených sovětskcýh divizí a tankových brigád má svůj vlastní odstavec textu; pro představu, např. k 103. divize se můžete dočíst informaci, že ji tvořili Kirgizové a Uzbekové a průměrný věk divize byl 40 let) a dohromady obě kapitoly mají více stran, než samotný popis bojových činností (170 versus 125 stran). Na druhou stranu jsou informace dobře strukturované, tzn. nezajímavé pasáže se dají snadno přeskočit. Popis bojových akcí je čtivý a zajímavý, detailní tak akorát, styl popisu je lehce těžkopádný - text je členěn do sekcí ohraničených v rámečku, kde je popis dění na bojišti ze sovětského pohledu, a sekcí mimo rámečky, které asi představují doplnění od autora nebo německého pohledu. Smysl tohoto členění jsem neodhalil, nicméně zvykl jsem si na něj a nakonec mě nějak extra nerušilo. V knize lze nalézt přesně nula map bojiště, což zamrzí (hlavně při pomyšlení, kolik úsilí asi autor musel věnovat dohledávání věku bojujících Uzbeků :-) Přes všechny popsané nedostatky však knihu hodnotím velmi dobře, kniha plní svůj účel.... celý text