_jukL
přečtené 31
Děti Duny
2007,
Frank Herbert
Děti Duny po Spasitely funguje opět přibližně tak dobře jako první díl série - rozvine se nad daleko silnějším spektrem událostí, ale zároveň si udržuje potřebnou dynamiku vývoje. Něco, co se už v sérii nebude opakovat (a ne nutně to vždy nějak extrémně vadí, prostě je to konstatování). Potřebné postavy dostávají dostatečné odůvodnění, obsah a prostor, přitom je zachován poměr mezi důležitostí postavy a prostorem, které dostanou. Nevím co bych tomuto pokračování vytkl, všechno cajk.... celý text
Božský imperátor Duny
2001,
Frank Herbert
Ne, ta kniha nemá a neměla mít nějaký pádivý děj. Není to podstata - dynamika je v osobě Božského imperátora. Herbert skryl ten pulzující motor do mnoha táhlých dialogů - a překvapivě z toho vylezla nejuhrančivější kniha celé série co se týče toho, jak moc člověk dovede věřit mohutnosti celého autorova díla. Tohle je hranice překračující mnohotvará funkčnost celé Duny, v podstatě nejpromyšlenější kniha v sérii a jediná, která funguje jako skutečný epos. Kritiku nicméně chápu, Herbert se ani zde nevyhnul několika pro něj klasickým problémům (pro čtenáře) - v knize je příliš mnoho stran v podstatě vatou k ničemu. Nedovede odlišit podstatné od okrajového a čtenář tak sleduje standardní monology nedůležitých postav - nedůležitých jak pro Dunu, tak pro knihu samu o sobě. Trpí na to v podstatě celá Duna, nicméně konkrétně v Božském mi to tak nějak nejméně vadilo (v porovnání třeba s Kacíři, či Dětmi).... celý text
Kacíři Duny
1997,
Frank Herbert
Introvertnost Božského imperátora se přeměnila v klokotavý děj, ale bohužel vsákla mnohem víc herbertovského nešvaru - množství introspekce a dialogů, které nijak nikam nic neposouvají. Je to škoda, protože je to jeden z pouhých dvou problémů celé knihy. Naopak, nové postavy jsou napsány skvěle a fungují zcela precizně, až bych pomalu řekl, že v minulosti se to snad v žádném díle série takto nedařilo. Největší kus si urval bezpochyby Teg, no kdybych měl naopak jmenovat prozměnu poslabší kus, tak Sheeana - její postava se nezdařila, možná nastoupila příliš brzy a očekávání byla velká. Její hloubka je ovšem celou knihu falešná. Definitivně v poloze ´nevím´ je pak standardně Duncan, tady mi přijde všeobecně, že celý narativ s gholy se autorovi vymknul z ruky už dávno, ale nějak se rozhodl ho prostě živit i nadále. No a druhá majoritní výtka - popis rozhodujících událostí se bohužel příliš odehrává mezi kapitolami. Tenhle koncept se prostě v závěru vymkl z kontroly. Má to 500 stran a opravdu světo-tvorné události se v podstatě vmáčknou na stránku. Tak jako tak, Kacíři jsou za mě stále super pokračování, stále je to epické dílo.... celý text
