ivetka859 přečtené 199

Cesty Evropou 1955, Karel Čapek

Tónem Karla Čapka: Dobré to bylo. Byly statě, kdy jsem pochybovala, jestli knížku dočtu na jeden zátah nebo se k ní vrátít jindy. Ale takhle na závěr a celkově to ve mně nechalo pohlazení po duši. Opravdu se to stylem podobalo Zahradníkovu roku, jak jsem očekávala. Akorát to mělo x-násobný rozsah. Čapek je spisovatelský impresionista - každou krajinu popíše nastokrát, pokaždé trochu jiným odstínem. Věřím, že "bříza" se vyskytuje průměrně dvakrát na stránku. A tak omílá a opakuje, až se čtenáři vpije do mysli poskládaný obraz. Chtěla bych znát tolik slov, pojmů i synonym. Jen se přiznám, že obrázky mě bavily tak čtvrtinu knížky, pak už to byl spíš prostředek k rychlejšímu čtení.... celý text

Nasterea 2021, Petra Stehlíková

Těch obřích a často fatálních zvratů bylo možná až moc. Knížka je rozsáhlá, ale i tak se mi těch 500 stran podařilo díky čtivosti přelouskat rychle. Kdybych o den později měla říct, co všechno se v ní odehrálo nebo vlastními slovy vysvětlit spory všech těch světů, nevěděla bych. Některé pasáže jsou popisované tak zdlouhavě a důkladně, až to nudí. jiné jsem naopak nepobrala, nedokázala jsem si je představit. Na druhou stranu jsem si námět zamilovala a přijde mi obdivuhodné, co autorka zkonstruovala. I díky tomu se budu těšit na další díl. Je to moje osobní brána do světa fantasy žánru.... celý text

Žít bez hořkosti: Příběh německé Sintky, která přežila holokaust 2021, Philomena Franz

Knížka má několik částí - silně idylické vzpomínky na dětství v široké rodině kočovných muzikantů, pak cesta koncentračními tábory, nakonec rozhovor a jakési rozhřešení. Až v průběhu čtení jsem si uvědomila, že autorka se prostě potřebovala vypsat. Nešlo o čtenářské terno, nešlo jí o to zaujmout nebo podat strhující svědectví, ta část o holocaustu pro mě byla mrtvá, strohá, nepřínosná. Některá fakta jsou i vyvrácená. Ale autorka potřebovala sdílet se světem svůj prožitek. Tím spíš mi to ale přineslo úvahy o tom, jak pracuje naše psychika, paměť a vůbec organismus v takhle nepředstavitelně vypjatých zážitcích a traumatech.... celý text

Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

Bylo to moje první fantasy a šla jsem do něj s jedinou, ne moc nadšenou recenzí. Dost mě to mile překvapilo co do čtivosti. Příběh jde tak akorát rychle, knižní svět je tak akorát složitý. Čtenář se s jeho fungováním seznamuje spolu s tím, jak vyrůstá hlavní hrdina, ještě dítě. Nejdřív z úst matky, pak mistra v dílně, nakonec od bojovníků. Tohle učení Ilana ale trvalo větší část knihy. Pořád jen poznával, ale nic se nedělo. Pak naopak přišla smršť událostí, které byly obřího kalibru, ale vlastně předvídatelné. I když to tak možná nevyznívá, jsem z knížky nadšená. Možná skvěle zapůsobila na emoce a dojem, dokud jí člověk nepodrobí rozboru.... celý text

451 stupňů Fahrenheita 2001, Ray Bradbury (p)

Je zajímavé, že mě zatím neoslovilo žádné sci-fi ( teda až na Scanner darkly před 15lety) a 451°F není výjimkou. Ta myšlenka, jednotlivé postavy, nastínění emocí, svět technologií, který autor vytvořil před 70lety, pointy totalitního režimu... všechny tyhle věci byly vlastně skvělé a zaujaly mě. Ale jako celek to záhadným způsobem prostě zdaleka nefungovalo. Co zachránilo dojem a zážitek ze čtení, byl doslov k novému českému vydání, ale o tom přece kvalita knížky není. Je to položka klasické literatury, která má svojí sílu, ale mně k srdci nepřirostla.... celý text

Uprostřed 2022, Martin Selner

Touhle knížkou se mi přiblížil M. Selner jako člověk, byť je to jeho první alespoň částečně fiktivní dílo. V mnoha větách se mně to dotýkalo a vystihovalo to moje úvahy nebo vzpomínky. Dějová linka je primitivní a předvídatelná, ale ty kudrlinky cynismu na ní navěšené tomu dodávají duši. Dva světy - partnerský s ženou a pracovní s klienty vedle sebe tančí v paralelách nebo se naopak sráží a kontrastují. Pořád jsou to ale vztahy. Posledních 40 stran najednou zhrublo. Nevím, jestli jsem neměla dobrý čtecí den, anebo chtěl mít autor už hotovo, anebo je to autentické nastínění nálady té hlavní postavy... Někdy to budu muset zrevidovat.... celý text

3x soudce Ti 1974, Robert van Gulik

Při čtení jsem chtě nechtě srovnávala Ti s Paoem a zajímalo by mě, do jaké míry byl styl příběhu - hlavně spád a akčnost - ovlivněn původem autora? Pao vzešel z Číny, zatímco Robert van Gulik je holandský orientalista. Všechny tři příběhy se odehrály v několika málo hodinách, takže to v člověku vyvolávalo napětí a čtivost. Postav naštěstí nebyl přehršel, takže se i přes čínská jména dalo v ději dobře orientovat. Zápletka ale byla vždycky tak zašmodrchaná a překombinovaná, že jsem se pravidelně 1x v každém příběhu ztratila, a to i když mi byl zřejmý zločinec.... celý text

Probudím se na Šibuji 2018, Anna Cima

N2co tak chytlavého, čtivého a s neotřelým námětem jsem už dlouho nečetla! Bála jsem se, že půjde o další uměle zpropagovanou českou novotu, ale dopadlo to nad očekávání. Někdo mě varoval, že začátek je zamotaný a špatně se v něm orientuje, ale opak je pravdou - nikdy jsem nečetla tak srozumitelný přechod mezi dvěma realitami. Opět mě zairitovala milostná linka, nevím, co to se mnou je. Ale když jsem byla ve 2/3 knížky, Viktor Klíma mi přišel jako autorčin laciný přešlap. Četlo se to svižně a bylo mi s knížkou moc dobře. Zároveň se mi líbilo to lehké kulturní obohacení, které mi nabídla.... celý text

Vraždy podle abecedy 1970, Agatha Christie

Opět to bylo skvělé, opět jsem se snažila uhádnout, opět jsem neuhodla, opět mě to nutilo hltat stránky, abych co nejdřív zjistila rozuzlení, opět to bylo nepředvídatelné a opět mě iritovala úplně zbytečná milostná linka. Opravdu, bez té by to nejspíš nemělo chybu.... celý text

Prázdniny v Evropě 2019, Ladislav Zibura

Od autora je to moje pátá přečtená kniha a řadí se na tu slabší část stupnice. Jestli mělo být záměrem nadchnout čtenáře pro stopování, pak se to nepodařilo. Popisů stopování, resp. jeho nudných částí, jestli se J.Z. postavil před nebo za křižovatku, bylo až příliš. Člověka to tak moc nebavilo, až se z toho nemohl soustředit na vyprávění o cestě jako takové. Těch pár momentů opravdu cestopisných ale už stálo za to. Zábavné, neotřelé, lidové, poznávací, vtipné. I tak v nich ale panoval trochu arogantní tón, že autor je jaksi lepším cestovatelem, než ostatní.¨ Celkově jsem se do čtení musela tolik dokopávat, že se mě knížka držela snad čtyři týdny. Snad si spravím chuť Santiagem, už na mě čeká v poličce.... celý text

Zkouška neviny 2005, Agatha Christie

Bylo to dobré, Agathovsky dobře psané, napínavé, plynulo to, odsýpala stránka po stránce, byla radost to číst. Ale kdybych o tom měla zpětně vyprávět, asi bych nikoho nenalákala. Je to o vícečlenné rodině a jednom muži zvenčí, který do rodiny vnese chaos. Nejprve všichni postupně reagují jinak než podle očekávání. Pak se postupně probírá každý, proč zločin spáchat nemohl, pak zase postupně, kdo mohl. Pak se řeší, že půlka aktérů situaci rozřešit chce, druhá půlka naopak. A v grand finale proběhnou "VKVčka". Myslím, že Agatha Christie má mnoho knih, které bych ohodnotila lépe.... celý text

Dášeňka čili Život štěněte 2009, Karel Čapek

To vám bylo takové hezounké. Čapkův jazyk je takový mile vypravěčský, že to hladí po duši, a téma skoro dětské pohádky, jakou je Dášenka, k tomu pasuje. Knížka je to kraťounká, každá kapitola na stránku - krůček po krůčku se prokousáváme Dášenky kojeneckým věkem. A druhou část knížky tvoří pohádky pro Dášenku a třetí část fotky a ikonické obrázky. Tahle knížka nám musí přibýt do knihovny (četla jsem PDF), je to kouzelný počin.... celý text

Dusím se ve vlastní šťávě 2008, Betty MacDonald

Poslední, čtvrtý díl autorčiny životopisné série. Byl ze všech asi nejslabší. Měla jsem pocit, jak kdyby byla autorka nucená ho napsat, dotáhnout vypravování o svém mateřství, a tak plnila stránky a odstavce, hlavně aby to bylo. Chyběl tomu sled, chronologie, a tak mi to vůbec neutíkalo. Na druhou stranu styl B. MacD. je úderný, rázný a sympatický. Zároveň to je náhled do běžné domácnosti 40. a 50.let, ačkoli dnešním jazykem.... celý text

35 sloupků 1925, Karel Poláček

Listopád 2021, Alena Mornštajnová

Takový mix: Stačilo jen říct Jáchoymov, Epsteinův Dravec, Špitálníkové obraz KLDR. Tyhle knížky mi to připomínalo a nedávalo mi to vlastně nic nad ně. Čekala jsem propracovanější myšlenky té alternativní historie, střet našeho současného světa s uzavřeným státem, nějaká eskalace, inovativní myšlenku... ale je to jenom další rodinné drama v rybníčku české současné literatury. Sice se snaží hrát na naše city a sounáležitost listopadem 89, ale přitom by se mohlo odehrávat stejně tak v jakékoli totalitní zemi a bylo by to fuk. Jinak psáno hezky, knížka se četla plynule, jenom takové haló kolem sebe si podle mě nezasloužila.... celý text

Povídky izraelského vyznání 2016, Karel Poláček

Je to jedna z četeb, které kdybych neuskutečnila, můj život není o nic chudší. Tohle si představuji jako oddychovku. Byly to krátké příběhy z židovské komunity, takové milé, komické. Líbilo se mi onikání, utahování si z chamtivosti a pokrytectví i nedržení se vlastních slov, taková typizace lidských charakterů. Ačkoli jsem to dnes už 100 let stará díla, moc mě čtení od Karla Poláčka baví.... celý text

Dům na předměstí 1958, Karel Poláček

Spousta prvků byla okouzlující, učaroval mi jazyk, zachycení poměrů na předměstí, ta prostota lidu. Ale někde v půlce jsem si říkala, jestli toho patosu není až moc, že už by se to raději mohlo pohnout z místa. Nicméně celkový dojem byl dobrý, nejspíš se rovnou vrhnu na další Poláčkovu knihu... celý text

Oněgin byl Rusák 2006, Irena Dousková

Možná to bylo velkým očekáváním po Hrdém Budžesovi, možná pokračování prostě nikdy nejsou taková, možná mi k tomu chyběla ta vizualizace divadelního představení. Musím uznat, že knížka skvěle mapuje náladu společnosti zralé na převrat a konec režimu, zvlášť z pohledu maturantů, kteří mají nejširší znalostní záběr. Taky je to jedna z mála knížek, kterou jsem dočítala s pocitem, že ještě můžu hodně vytěžit z opětovného čtení, to se mi nestává. Ale chybí tomu ten šmrnc, vtip, možná ta dětská naivita a prostota. Nějakou větší emoci to ve mně nezanechalo.... celý text

Malá lesní škola 2021, Andreas Kieling

Přišlo mi, že jsem četla dvě knížky za sebou. Prvních padesát stran znělo naléhavě, hotový ekologický manifest. Zbylé 3/4 knihy byly naopak vlídné, opravdu lesní škola od pana hajného, nauka o zvířatech a jejich životě v lese. Možná to bylo množstvím informací na jednu kapitolu, možná množstvím informací, které jsem zrovna ne-/znala.... celý text

Obraz Doriana Graye 1999, Oscar Wilde

Nevím, proč jsem čekala spíš pohádku, epiku o ďábelském kouzlu s obrazem, kterou vlastně znám z filmu o Lize výjimečných. Většinu obsahu knihy ale tvoří polemika. Samozřejmě o lidské duši a lidském chování, o následcích našeho počínání, o kráse, lásce, neřesti a čistotě. Poprvé a rovnou tolikrát jsem o povaze četla, že by byla "mělká" a ani po dočtení knížky si nejsem jistá, jak přesně si to vyložit. Další dvě hlavní postavy, Henry a Basile hrají v ději alegorické role ďábla a anděla sedících každý na jednom rameni Doriana Graye. Díky nim je pro úvahy spojka k cnostem a neřestem, k umění jakožto krásnu nebo filosofii anebo k veřejnému vs. tichému životu.... celý text