HoneyH
přečtené 195
Znovuzrození Dračího oka
2009,
Alison Goodman
Zajímavá kniha a dobrý nápad. Autorka má svět promyšlený a líbil se mi i popis, když se Eon dívá zkrz svůj "vnitřní zrak". Četla jsem v originále a rozhodně palec nahoru za neobvyklé obraty a metafory, a za jazykovou stránku. Jednu hvězdu ubírám za občas vleklý a zdlouhavý děj.... celý text
Dcera čisté krve
2010,
Anne Bishop
Kniha na mě velmi zapůsobila svým zadumaným charakterem. Mám z ní zvláštní pocit. Jako by z ní dýchalo něco temného a zároveň mě k sobě připoutávala něčím světlým. Rozhodně stojí za přečtení.... celý text
Dědička stínů
2010,
Anne Bishop
Opět jsem měla z knihy takový zvláštní pocit. Tolik smutku, zoufalství a zároveň naděje. Autorka píše zajímavým a poutavým jazykem. Kdo nečetl, nepochopí.
Město z kostí
2013,
Cassandra Clare (p)
Celá série mě pohltila a nechtěla mě vůbec pustit ze svých spárů. Četla jsem ji celkem dvakrát. Clary a Jace jsou supr dvojka, ale srdcovka je Alec a Magnus (protože Magnus je prostě boží).... celý text
Věř mi
2018,
J. P. Delaney (p)
Zrovna jsem knihu dočetla a můžu říct, že tohle je asi nejrozporuplnější dílo, co jsem kdy vzala do ruku. Toto je první kniha od J. P. Delaneyho, kterou jsem otevřela. Četla jsem ji v originále, takže nevím, jaký je český překlad. Kniha byla čtivá a dobře napsaná. Akorát mě trochu iritovalo, že je hlavní hrdinka Britka, a přesto autor občas používal u slov americký pravopis (což je ovšem diskutabilní věc). Asi do půlky knihy jsem fandila Claire. Fascinovaly mě popisy hereckých praktik i příběh samotný. Naskakovala mi husí kůže a nemohla jsem se od příběhu odtrhnout. Claire mi ze začátku připadala sympatická. To, jak se dokázala vžít do role a stát se úplně někým jiným, jak bez mrknutí oka dala sama sebe všanc... to jsem obdivovala, soucítila s ní a trošku jí i litovala kvůli jejímu osudu. S postupem času mi však proměna "osoby Claire" v její roli začala připadat děsivá. Protože ačkoli byla Claire "stále při smyslech," nemohla jsem se zbavit pocitu, že začíná bláznit. To, jak mixovala realitu a své vžití se do role, a co všechno by byla schopna v rámci svého hraní vykonat... Stále se ujišťovala, že je normální, ale přitom se chovala trochu jako psychopat. Stírala z vlastní vůle hranice mezi hraním a skutečným životem. Nejsem si jistá, jestli pro ni nějaké hranice vůbec existují, ačkoli autor párkrát naznačí, že asi ano, nikdy to není úplně jisté. Ke konci už mě ty psychologické hry ubíjely. Čekala jsem ohromující finále a svým způsobem jsem se ho i dočkala, i když asi ne tak, jak jsem si představovala. Trochu znechucená (částečně i samotnou Claire, i vývojem situace) knihu odkládám. To, že znám najednou vraha, mi přijde jako Pyrrhovo vítězství. Knize dávám pět hvězd kvůli propracované psychologii a všudypřítomým hrám, které autor se čtenářem neustále záměrně hraje, takže opravdu nevíte, na čem právě jste.... celý text
