Gothard
přečtené 488
2001: Vesmírná odysea
2008,
Arthur C. Clarke (p)
Tak samozřejmě absolutní klasika. Je to jistě jeden z nejlepších sci-fi románů všech dob, který měl zásadní význam na vývoj žánru. Je zřejmé, proč je A. C. Clarke považován za velmistra a dodnes vysoce ceněného, uznávaného a oblíbeného spisovatele. Nepotřebuje velké akční scény, i tak banální věc jako nález neznámého artefaktu dokáže podat takovým způsobem, že snad ani není možné se od knihy odtrhnout. A myšlenkový rámec románu je úchvatný, jinak to neumím napsat. Proto zde nikterak nevadí několik triviálních nápadů (hotelový pokoj), které by za jiných okolností rozhodně dobře nepůsobily. Je to jeden z románů, pro které se vyplatí číst sci-fi. Dokonalý čtenářský zážitek.... celý text
Čas opovržení
1998,
Andrzej Sapkowski
Pro mě výrazně lepší než první díl, který byl hodně zdlouhavý. Je znát, že autor má opravdu velký prostor, a může se podrobně věnovat i zdánlivě vedlejším liniím či postavám. Popis politické situace, královských intrik, a samozřejmě sněmu čarodějů a všech událostí, které z tohoto vyplynuly, byl úžasný. Jen závěr dílu byl trošku vytažený z klobouku, no ale budiž. Sapkowski je mistr ironického, výrazně pointovaného dialogu, který jeho knihám dodává mimořádné kouzlo. V tomto případě ani nemalá míra patosu neškodí.... celý text
Prefekt
2016,
Alastair Reynolds
Výborný román, zajímavý a dobře propracovaný příběh, kdy se zdánlivě banální problém promění v urputný boj o existenci milionů lidí a jejich světů. Autor si připravil pečlivou síť odkazů a náznaků, a tak v závěru může vytahovat jedno efektní řešení za druhým (no, někdy je to lehce přepálené - třeba odhalení původu Hodináře mi přišlo hodně nelogické a přitažené za vlasy). Škoda, že jedna velice zajímavá vypravěčská linie je uzavřena již v polovině románu a dál nepokračuje, a dvojitá škoda odbytého závěru, kdy si autor sice připravil půdu pro další pokračování, ale řadu událostí pak pouze konstatuje, než aby je svižně odvyprávěl. Ale i tak je to v hranicích žánru skvělá kniha.... celý text
Vídeňské historky
2004,
Peter Altenberg
Drobné povídky, črty, fejetony, které spojuje autorovo okouzlení Vídní a jejím nejbližším okolím. Některé texty jsou docela vtipné nebo ironické, některé jen svébytným způsobem popisuji a komentují událost či jev, který autora zaujal. Jsou to takové jednohubky: z většiny máte celkem příjemný pocit, postupně vám ale začnou splývat a po určité době si vybavíte jen několik nejvýraznějších chutí.... celý text
Zmatky chovance Törlesse
2011,
Robert Musil
Výborně napsaný román umožňuje více interpretací. Pro mě to byl pěkně vystižený popis hledání mladého muže, který se na prahu dospělosti pokouší zorientovat v intelektuálním i fyzickém světě. Na straně jedné je to snaha pochopit nebo alespoň částečně proniknout do zákoutí filozofie, matematiky, historie. Na straně druhé je to hra těla a fyzických vášní: fyzické násilí, návštěva prostitutky, bití nebo ponižování spolužáka. A k tomu ta věčná a velice znepokojivá otázka: jaký vlastně jsem? Kde je hranice mých možností? Co mohu dokázat? A aby toho nebylo málo, autor hledání těchto "velkých pravd" zpochybňuje, vždyť pravda a spravedlnost mohou mít různé podoby (anebo nemusejí existovat vůbec). Snad poněkud znepokojivé, ale velmi přesvědčivé - je ovšem možné, že jiný čtenář pochopí knihu úplně jinak. Ale samozřejmě i to má svůj půvab.... celý text
Zlatá žeň
2013,
Jan Tomasz Gross
K napsání knihy J. T. Grosse inspirovala těsně poválečná fotografie, na které skupina polských venkovanů pózuje s lidskými kosterními pozůstatky. Autor nejdříve popisuje, jak v poválečných letech místní obyvatelé hledali na místech, kde za války stály koncentrační tábory, v půdě, v masových hrobech a na žárovištích pecí šperky a zlato (třeba i zlaté plomby), jak systematicky rozkopávali plochu táborů. Je to ovšem jen východisko k širší úvaze o podobě vzájemných vztahů. Autor dále líčí, jak za války obyčejní Poláci prodávali zbídačeným Židům, kteří jeli v transportech do koncentračních táborů a vesměs zde zahynuli v plynových komorách, pohárky vody za zlato, šperky nebo nesmyslně přemrštěné ceny. Popisuje, jak na venkově obyvatelé vsí pronásledovali, okrádali, znásilňovali a zabíjeli židovské obyvatele, kteří se pokoušeli ukrýt před Němci. Obzvláště otřesná je scéna, kde líčí, jak skupina polských venkovanů v lese umlátila mladou Židovku a dvě její docela malé děti. Obdobně se zabývá jevem, kdy židovské rodiny, které se ukrývaly na venkově, musely za úkryt a potraviny platit horentní sumy, a přesto je jejich "ochránce" posléze udal. Autor velmi pečlivě dokazuje, že lidé, kteří páchali tato zvěrstva, nebyli kriminálníci nebo duševně vyšinutí jedince, ale docela obyčejní "slušní" lidé, kteří mnohdy požívali vážnost jako představitelé místní samosprávy nebo spolků. Co je opravdu zarážející, že toto pronásledování a vraždění bylo i lidmi, kteří se těchto činů přímo nezúčastnili (rozuměj převážnou částí veřejnosti) považováno za správné nebo přinejmenším akceptovatelné. Gross se zmiňuje i o opačných případech, kdy obyčejní Poláci nezištně pomáhali židovským rodinám, avšak často o tom nechtěli vůbec mluvit (mnohdy i mnoho let po válce), aby na sebe nepřivolali hněv svých spoluobčanů. Gross vše líčí přesně, s citem pro detail, zdánlivě zcela nezaujatě, jeho argumenty jsou promyšlené a jsou založeny na úředních archivních pramenech či doložených výpovědích svědků. Velice poučné (a smutné) čtení o událostech, o kterých se raději příliš nehovoří (ale kolik takových témat je!). Je to další doklad toho, že za určitých mimořádných okolností jsou lidé schopni absolutně nepochopitelných zvěrstev a hnusných činů, a to často prováděných bez logických důvodů - prováděných prostě jen proto, že to doba vymknutá z kloubů dovolovala. Velmi doporučuji.... celý text
Má cesta
2001,
Josef Uher
Četl jsem vydání z roku 2001, které po všech stránkách skvostným způsobem (včetně vynikajícího doslovu Drahomíra Šajtara) vydalo nakladatelství Sursum. Josef Uher pocházel z velmi chudých poměrů, patrně celý svůj krátký život bojoval s chudobou, onemocněl tuberkulózou a ve velmi mladém věku zemřel. Stejně neveselé jako jeho život jsou i krátké prózy tohoto souboru. Bída, hlad, sociální nespravedlnost, nešťastný osud, lidské trápení, smrt (smrt mnohdy jako vysvobození). Autor se snažil dodat svým textům co nejvyšší naléhavost, urputně hledal slova, která by čtenáře zasáhla, některé pasáže jsou emocionálně vyhrocené až neúnosně. A všude jen zmar, neštěstí, beznaděj, bída a smrt. Osm desítek stran jsem četl dva týdny, tíživé autorovo vidění světa nebylo snadné vstřebat.... celý text
Román o růži
2008,
Vlastimil Vondruška
Na této knize je asi nejzajímavější to, jak málo skutečně dobře napsaných stran obsahuje. Je to jen řemeslo, ale velice odbyté. Vyprávění je strašně jednoduché, zločiny se vyřeší více méně samospádem, od první třetiny je jasné, jak vše nakonec dopadne, dialogy jsou otřesné (zejména scény "svádění" - náctiletí by se smáli), vztah mezi králem a královnou je popsán s až udivující neobratností. Při čtení se mi bezděčně připomínal film Muž z Acapulka, kde hlavní hrdina v kouzelném podání J. P. Belmonda musí denně napsat stanovený počet stran, aby stihl odevzdat rukopis včas. Dnes máme pondělí, tak to napráskám třicet stran. Hrdina filmu ovšem psal nekvalitní konzumní čtivo. Podobnost čistě náhodná.... celý text
Čaroděj
2008,
Vladimir Nabokov
Skvělá novela, která byla napsána dlouho před Lolitou a vyšla dlouho po Lolitě. Téma je ovšem stejné: starší muž se zamiluje do mladičké dívky, a aby se jí přiblížil, neváhá se oženit s její nepříjemnou, nervní a hypochondrickou matkou. Nakonec vše dopadne poněkud jinak, než si hlavní hrdina přál, a jeho přímo zoufalá touha po dívence zůstane nenaplněna. Mistrně napsané, jazykově dokonalé, s postavami skvěle vykreslenými (a to i na malé ploše - z popisu dívčiny matky a jejího chování mi běhal mráz po zádech). Jen v druhém plánu cítíme, že Nabokov pouze zkoušel své možnosti, že hledal půdorys pro "pobuřující" příběh, a že jeho hlavní hrdina je směs touhy, bezradnosti, zoufalství a dokonce snad až komičnosti. Doporučuji nečíst doslov, který úžasně vědecky rozebírá text na prvočinitele - tedy dělá přesně to, co sám Nabokov odsuzoval.... celý text
Hustej nářez
2010,
František Kotleta (p)
odpad!
To není literární brak, to je jen brak. Nezajímavý, neoriginální, nevkusný, špatně napsaný. Prostě brak. Seřazením slov do vět ještě nevznikne literatura, a ani záplava vulgarit a trapností tomu nepomůže. Ale číst se to samozřejmě dá, stejně jako třeba reklamní letáky nebo tištěné jízdní řády.... celý text
Vánice
2011,
Vladimir Georgijevič Sorokin
Fantaskní román, který vychází z tradic ruské klasické literatury, ale který svůj svět formuje docela jinak. Něco je příliš malé (koníčci, kteří táhnou saně, mlynář, který se stulí své manželce na ňadra), něco příliš velké (obři), něco příliš podivné (prodavači medikamentů a jejich technologie). Zpočátku se zdá, že se děj odehrává někdy ve dvacátých letech, ale pak je zmíněna televize a dokonce vrtulník. Vnější rámec románu je ovšem tradiční: lékař se nemůže dostat do oblasti postižené záhadnou chorobou, a využije proto služeb místního vozky. Zdánlivě krátká cesta se díky silné vánici a dalším okolnostem změní ve strastiplnou několikadenní pouť, na které oba hrdiny čeká nejedno překvapení. Kniha byla (a je) přijímána poněkud rozporuplně: pro někoho je to magické vyprávění plné fantazie a absurdních nápadů, pro jiného doklad autorovy neukázněnosti, se kterou do vyprávění zařadil řadu zbytečných nebo podivných motivů, které rozmělňují tok vyprávění (něco na způsob jako když pejsek a kočička vařili dort). Podle autora je román metaforou, která zobrazuje postavení ruského intelektuála v soudobé ruské společnosti: nástrahy na každém kroku a nepřátelství státu donutí člověka zaměřit se především na vlastní přežití, na snahu nalézt cestu, jak si zachránit alespoň život. Obecně bychom mohli román chápat i jako urputný boj jedince s osudem v podobě nástrah moderní civilizace. Ale nevím, zda tento rozměr románu není jen zbožným přáním někoho, kdo tam tyto charakteristiky prostě chce mít. Z mého pohledu se jedná především o zajímavé setkání s poněkud kontroverzním, leč bezesporu velmi dobrým soudobým spisovatelem a knihou, kterou je třeba brát jako netradiční, avšak místy podnětné čtení - to vše podpořeno skvělým překladem Libora Dvořáka.... celý text
Krev elfů
1999,
Andrzej Sapkowski
Je třeba brát v úvahu, že autor se rozhodl napsat jeden velký příběh rozložený do pěti svazků, nikoliv pět volných pokračování. Takže v první knize se celý děj pouze rozbíhá, teprve se začínají formovat jednotlivé problémy a dějové linky, svět bylo třeba důkladně představit a popsat. Podle mého to autor udělal výborně, fantasy je o vyprávění příběhů a těch je v prvním svazku otevřeno nepočítaně. Poněkud pomalejší tempo vyprávění proto rozhodně není na škodu, nepoučený čtenář by se dost možná mohl ztratit ve složitějším začátku a ve spoustě jmen a odkazů. Jen posledních část prvního dílu byla poněkud zdlouhavá, tam si autor už jen hrál s dialogy, aniž by přinesl něco výrazně nového. Ale jinak samozřejmě bezvadné.... celý text