GilGalad
přečtené 366
Krajina nočních jezdců
2015,
František Niedl
Loučení, loučení. Budu na Vás vzpomínat, pane z Boru. Sbohem i Štěpánovi Brusnickému - také sympatická postava. Děkuji panu spisovateli za krásné a napínavé chvíle v naší zemi o několik set let dříve. Bez mobilů, bez internetu, bez aut..jen s nebem a bohem nad hlavou, koněm pod sebou a s mečem v ruce...... celý text
Čas vlků
2013,
František Niedl
Kniha je psána opět velmi čtivou a lehkou vyprávěcí formou. Atmosféra středověkých českých zemí zachycena nádherně. Hlavní hrdina nemusí asi sednout úplně každému, ale mně tedy pasuje dokonale. Přímočarý, nepatetický - muž činu. Má jasno v hlavě, osobní kodex, kterým se řídí a s nástrahami se umí vypořádat bez fňukání a se ctí. Takových hrdinů je dnes v knihách i filmech bohužel pomálu. Husitsví je zde zobrazeno věrně tomu, co jsem o něm již načetl a postupně zjistil - bez idealizace a střízlivě. Není to období, které by zasluhovalo kdoví jaké adorace. Nicméně mělo svůj kontext a autor má za mě další plus, protože se zjevně orientuje i filosoficko - nábožensky a neplácá nesmysly o přínosu lidově revolučního hnutí a nerochní se v moderním antikatolicismu a antiklerikalismu. Rozumí tomu, o čem píše. Už se těším na další díly.... celý text
Ravenor
2017,
Dan Abnett
Oproti Trilogii Eisenhorn mě tohle až tak za srdce nechytlo. Ravenor je trochu neosobní, i když s tím jeho příběhem a osobní targedií to není špatný nápad. V ostatních postavách jsem měl nějakou dobu zmatek, než jsem si je pro sebe dokreslil. Jinak svět Warhammer 40 000 je hypnotizující. Žít bych tam nechtěl, ale cosi fascinujícího na tom je.... celý text
Koupení novináři: Jak politici, tajné služby a finanční elita Německa usměrňují hromadné sdělovací prostředky
2018,
Udo Ulfkotte
Marathon, příběh běžce
2015,
Radůza (p)
No, jak to zhodnotit. Co se týče stylistické stránky díla, jedná se o slušný výtvor. Autorka psát umí a používat češtinu také. Kdybych měl hodnotit obsah díla, musím k tomu mít bohužel několik výhrad. Každá povídka je z jiné hiostorické doby, což samo o sobě je sice zajímavé, ale může to být i poměrně zrádné. Když začnu povídkou o bitvě u Marathonu, nemohu si pomoci, ale pro mě forma coby vyprávění tehdejšího muže a bojovníka zní od autorky nevěrohodně a místy až humorně. V textu je příliš mnoho jemnosti a romantické představivosti o epoše, která byla pravým opakem toho všeho. Nejvíce mě však zamrzela povídka Madeleine, protože se mi moc líbí stejnojmenná píseň. Když pominu fakt, že muž tehdejší doby by takovýto dopis pravděpodobně nikdy nenapsal (ale mohu se mýlit), tak úplně zásadní problém vidím v celém rádoby filosofickém sdělení (v podstatě celé knihy). Asi dokážu pochopit, že autorka je pacifistka, nemá ráda válku a nic s ní spojené a že celé dílo je koncipováno jako kritika války a "nesmyslného" násilí. Pacifismus je velice módní záležitost, ale neodpovídá na zásadní otázku. Je obranná válka ospravedlnitelná? Je žádoucí vést obrannou válku a bojovat za přežití svých blízkých a své země? Kdyby naši předkové byli pacifisté, neexistovali bychom dnes jako společnost (ve které mohou žít i pacifisté). Úvahy vojáka Antoina o tom, že bůh se na lidské utrpení jen škodolibě dívá a nezasáhne a tím je vlastně špatný, pro mě byly opět zklamáním. Svědčí totiž o autorčině zásadní neznalosti v tomto případě křesťanské religie. Dle tohoto učení dal bůh člověku svobodnou vůli jak k dobru, tak ke zlu. Na této svobodné vůli je založen koncept hříchu. Kdybychom neměli svobodnou vůli, nemohli bychom hřešit a páchat zlo. Úvahy typu - kdyby bůh existoval, nic z toho by nedopustil, jsou dětinské a bohužel hodně rozšířené. Proto musím, ač nerad, hodnotit takto nízko.... celý text
