FirstDaw8ID přečtené 254

Zatmívačka 2020, Ed Brubaker

Už dlouho jsem nečetl takhle napínavý komiks. Kresba vypadá naprosto parádně a koloristka Elizabeth Breitweiser odvedla skvělou práci, barvy krásně ladí s náladou a lokacemi. U kresby samotné je bohužel občas znát, že si některé postavy nejsou vždy 100% podobné, ale jinak výtky nemám. Vyzdvihnout musím ztvárnění občasných flashbacků, to se mi naprosto líbilo. Příběh je opravdu napínavý, postavy zajímavé a zapamatovatelné, způsob vyprávění se mi také zamlouval. Navíc hlavní postava Charlie zde funguje jako nespolehlivý vypravěč, takže není nouze o překvapení. Četl jsem vždy po dvou kapitolách/sešitech, abych knihu nezhltnul naráz a ačkoliv zakončení mě prvotně zklamalo, zpětně si myslím, že je to tím, že jsem čekal velký zvrat, který nenastal. Hodnotím 4,5/5, takže s klidným srdcem můžu zaokrouhlit na 5 hvězdiček. Mimochodem komiks je nominovaný v kategorii Nejlepší překladový komiks v komiksových cenách Muriel.... celý text

IQ 2017, Joe Ide

Rick a Morty - Pátý svazek 2020, Kyle Starks

"Jerryho druhé já" je prvním příběhem svazku a je rozhodně vždy fajn vidět Jerryho se sebevědomím, většinou se povedly i vtipné "prostřihy", ale příběh nejvíc sráží třetí část. "Horizont ubohosti" mi sedl asi nejvíc, styl kresby Marca Ellerbyho je pro tyto komiksy asi nejlepší, je tam hodně vtipných momentů. "Miláčku, zmenšil jsem dědu", alias příběh z obálky se mi příliš nelíbil ani kresbou, ani příběhem, který není obstojný. Líbil se mi nápad s "hustometrem" a finální zakončení, u kterého se člověk zasměje nahlas. Pobavilo mě, že v jedné části je věta: "No nekecej, to čumím Morty," přičemž je slovo čumím cenzurované jako ču**m. Bonusové kraťasy ujdou, ale žádná hitparáda to není (za to moment: "Kámo, těm už neřekne nikdo ani h**no," ano). Celkově v této sérii takový průměr, moc nadějí na zlepšení nevidím, ale beztak si další díly pořídím...... celý text

Koralina 2007, Neil Gaiman

"Nemyslím, že na Koralinu někdo může být moc starý," je věta, kterou pronesla Holly, dcera Neila Gaimana, a se kterou se určitě ztotožňuji. Koralina je milým a zároveň strašidelným příběhem a zřejmě každý čtenář knihy viděl i filmovou adaptaci. Oproti zmíněné adaptaci zde chybí postava Huberta a dalších pár věcí je jinak, ale příběh vesměs stejný. Přišlo mi, že zakončení s rukou matky bylo o něco chytřejší, napínavější a děsivější než ve filmu. Knížku sami přečtete hravě za jeden večer, při předčítání dětem netuším :). V knize najdete i pár ilustrací, které jsou správně znepokojivé, jako příběh samotný. Nejsem fanoušek vydání knih s filmovými přebaly, ale když jsem viděl přebal původního vydání, jsem asi raději. Koupil jsem čtvrté vydání z roku 2014, které bylo vydané k desátému výročí vydání knížky a obsahuje 8 barevných stran se snímky z filmu a krátký rozhovor s Neilem Gaimanem, což je příjemný bonus. Kniha obsahuje pěkné myšlenky, které si děti skrz příběh mohou odnést a starší čtenáře určitě také potěší, leč asi úplně nenadchne, ale myslím, že by ve správné knihovně chybět neměla.... celý text

Barva z kosmu 2020, Howard Phillips Lovecraft

Druhá sbírka povídek od vydavatelství Carcosa a moje první seznámení s autorem, ke kterému už jsem se dlouho chystal. Svazku určitě vévodí povídka Barva z kosmu (*5), která funguje perfektně, čtenáře správně vtáhne do děje a stejně tak dobře přenáší hrůzy, které se tam dějí. Hodně se mi líbily povídky Pickmanův model (*4) a Kdo šeptá ve tmě (*4). Pickmanův model dobře rozehrává děsivý příběh na malém prostoru (a navíc už vím, kam pomrkávali tvůrci Fallout 4 při tvorbě The Pickman Gallery). V povídce Kdo šeptá ve tmě se příběh pěkně odkrývá skrze dopisy, kde jejich autor popisuje hrůzy, které se u něho dějí a vy si je tak zároveň s vypravěčem příběhů představujete také. Zbytek, kromě povídek Číhající děs (*2) a Krysy ve zdech (*2), hodnotím *3. Většinou nebyly špatné, ale nedokázaly mě správně vtáhnout do děje nebo přenést děs do mojí hlavy. Příběh Stín nad Innsmouthem mi mimo jiné ukázal, že v Massachusetts i Temerii se uctívá stejný kult Dagona. Kdybych to vzal průměrem, vychází mi celkové hodnocení *3,2, což je asi odpovídající, našel jsem si tam příběhy, které mě nadchly a zaujaly a na jiné si zřejmě už nevzpomenu. Příště se pustím do Zjevení Cthulhu, uvidíme, co se mi zalíbí tam.... celý text

Rick a Morty - Čtvrtý svazek 2020, Kyle Starks

Podobně jako předchozí svazek, nejedná se o nic hrozného, ale ani skvělého. První příběh probíhá dost podobně, jak by zhruba probíhala (trochu slabší) epizoda seriálu a příběh sám o sobě moc zapamatovatelný příliš není, jsou tam fajn fórky typu penpové (a jejich zadky), roboborci, Summer a její friendzone a včelkomet. A taky jsem se konečně dočkal dvoustrany! Ze svazku nejvíc vyčnívá Supermor a neštovice, ten mě bavil nejvíc, Marc Ellerby má styl kresby, která mi sedí, celkově je příběh hodně vtipný, dobře vygradovaný a Mortyho role v příběhů ještě vtipnější a nechutnější. Zde má překlad navíc opravdu silné chvíle (přeci jen, koho by nerozesmál supersyfl, vychloprdel a beďar keďar). Příběh Mortoše do koše má opravdu zvláštní kresbu, která mi příliš nesedí, ale příběhově mě to bavilo, klidně bych ho rád viděl jako celou epizodu. Bonusové kraťasy jsou zpět, ale kromě Jerryho do foroty, který se vážně povedl, nic extra. Kvůli druhému a třetímu příběhu bych se klidně k sešitu vrátil. Celkově hodnocení na pomezí 3 a 4, ale to tu bohužel nejde...... celý text

Rick a Morty - Třetí svazek 2019, Tom Fowler

Rozhodně lepší než první svazek, ale horší než druhý. Zápletka příběhu "Po hlavě" opět působí jako vystřižená ze seriálu, což je samozřejmě dobře. Také mě zaujalo, že prvních 10 stran je bez hlavních hrdinů, Ricka a Mortyho. "Ready player Morty" přináší skvělé nápady v podobě výměny těl a trénovací videohry, ale bohužel potenciál zůstal nevyužit, věřím, že by z toho šlo "vytřískat" mnohem víc, třeba i na větším prostoru, takhle na 21 stranách se příběh sice pěkně uzavře, ale končí sotva začal a působí tak dost ploše. "Velký zápas" má úplně jinou stylizaci, napsal ho a nakreslil Tom Fowler. Určitě je dobře, že se kreslíři střídají, je to trochu živější, ale příliš mě to neoslovilo, chvílemi to vypadá až moc jako karikatury. Příběhově i celkem napínavé, jen plot twist je trochu klišé. Bonusové kraťasy tentokrát chybí. Celkově v sešitě není humor příliš silný, tentokrát se tvůrci v tomto ohledu drželi při zemi. Na překladu mi vadí jen Mortyho "jakože cože?" a cenzura, kde napsat "děvko" úplně ok, ale zbytek ne, jinak problém nemám, (jo a na straně 12 vypadl překlad na krabici "Time travel stuff", který byl zatím v předchozích dílech vždy přeložený). Celkově mám z třetího svazku lepší pocity než z toho prvního, ale asi už se k němu nevrátím.... celý text

Rick a Morty – Druhý svazek 2019, Zac Gorman

Ze začátku se budu opakovat jako u komentáře u prvního dílu, ale jen ve zkratce: Kresba, co vypadá jako povedenější fanart, spousta hlavních postav vypadá podivně a i přes označení "Pouze pro dospělé čtenáře", jsou sprostá slova cenzurována. Ale! Druhý svazek příběhově příjemně překvapil, první tři kapitoly na sebe navazují, jsou napínavé, vtipné a opravdu dělají dobré jméno seriálové předloze - v podstatě to (až na tu kresbu, ehm) jako epizoda Ricka a Mortyho působí. Drtikulský speciál je ještě lepší, hodně tomu přidává ulítlost samotného příběhu, styl kresby Andrewa Macleana a samotné téma interdimenzionální televize, která umožňuje tvůrcům se pořádně vyřádit i bez Ricka a Mortyho. U téhle čtvrté kapitoly jsem se nasmál asi nejvíc (ano, u tohoto sešitu jsem se dokonce smál, další rozdíl oproti minulému...) a překlad typu: "Vodevři kukadla, jsou tu další džípadla," je prostě super. Pátá kapitola, Bláboční nadělení, mi také hodně sedla. Zac Gorman, jinak scénárista těchto svazků, by měl těch příběhu nakreslit víc, protože jeho styl kresby a celková stylizace mě nadchla, prostředí není tak mdlé a prázdné, grimasy postav jsou správně ulítlé a celkově to působí živěji a originálněji, než to, co kreslí CJ Cannon. Bonusové kraťasy z toho tentokrát vycházejí o něco hůř, ale jen v rámci celku, jinak jsou podobně zábavné, jako v předchozím svazku. Celkově tedy druhý svazek doporučuji a nejspíš se k němu i někdy vrátím.... celý text

Rick a Morty – První svazek 2019, Zac Gorman

Bohužel, první svazek mě vůbec neoslovil. Hned ze začátku člověka překvapí kresba, která se podobá spíš povedenějšímu fanartu, než oficiálnímu komiksu, zvlášť postava Beth vypadá dost podivně. Přitom u celostránkových kreseb, které jsou mezi kapitolami, je kresba zdařilejší. Komiks ani nijak zásadně nezachraňuje příběh, nic úžasného to není, nakonec mě asi nejvíc bavily bonusové kraťasy (samozřejmě nejvíc Dobrodružství alternativního vesmíru). Navzdory tomu, že se na zadní straně komiksu objevuje označení "Pouze pro dospělé čtenáře", v komiksu jsou sprostá slova cenzurována, kromě Děsivého Terryho, jehož specifické oslovení "děvko" zůstává. Když už jsem u jazykové stránky věci, musím zmínit, že místy mi překlad úplně neseděl, Morty často říká "vole", v jednu chvíli se objevuje několikrát po sobě zvláštní "jakože cože" a korunují to výrazy typu "semka" a "Rickovo věci." Jelikož jsem si koupit čtyři svazky na jednou, jsem zvědavý na čtení dalších dílů. Kreslíř se v dalších dílech sice nemění, ale autoři příběhů ano, tak se uvidí, za sebe ovšem první svazek doporučit nemohu a nevracel bych se k němu.... celý text

Z masa a ohně 2019, Aleksandra Motyka

Bohužel nejslabší přírůstek v této povedené sérii. Příběh je plochý podobně jako kresba samotná. Prvních pár stránek má přitom správný zaklínačský nádech a atmosféru, dokonce se v tomto díle objeví i Marigold, což mě potěšilo. Bohužel co se příběh přenese do jiných krajin, ztrácí se atmosféra a příběh spadne do zvláštního klišé, kresba do zvláštně prázdných panelů a detailních záběrů na grimasy hrdinů. Nechci tím říct, že autorka kreslí špatně, ale spíš by její kresba seděla víc do nějakého teen fantasy komiksu pro mladé dívky, protože tahle zvláštní uhlazenost světu Zaklínače nesluší. Pro mladší, Zaklínačem nepolíbené čtenáře by to mohl být alespoň zajímavý start do tohoto světa, ale ostatním nemá vlastně co nabídnout. Nerad dávám čemukoliv ze světa Zaklínače tak malé hodnocení, ale tohle se opravdu nepovedlo a po Prokletí vran je zklamání ještě větší. Snad se po vlně popularity seriálového ztvárnění dočkáme nějaké nového, drsnějšího komiksového ztvárnění. Snad.... celý text

Prokletí vran 2017, Paul Tobin

Ačkoliv se mi první dva zaklínačské komiksy líbily, kresba ve třetím díle je na jiné úrovni, detailnější a hravější. Grafické ztvárnění Geralta mi přišlo v prvních dvou komiksech odpovídající vzhledem ke knihám, zde je Geralt uzpůsoben herní sérii a to včetně Ciri a Yennefer, přesto jsem však spokojen i s touto jeho podobou. Příběh je svižný, poutavý a tvůrcům se krásně podařil zakomponovat starý známý příběh o strize do nového příběhu skrze Geraltovo vyprávění "na pokračování", což bylo osvěžující oproti předchozímu komiksu, který byl příběhově v podstatě jen převyprávěním už napsaného. V Prokletí vran se vyskytuje spousta povedených flashbacků, které nenarušují, ale naopak doplňují hlavní příběh, včetně toho o princezně Addě. Návaznost jednotlivých okének je opět lepší, ne v díle předchozím a líbily se mi i některé "experimenty", třeba souběžné grafické vyprávění dvou cest - jedno o Geraltovi a Yennefer, druhé o Elidovi. Jedná se pouze o 3 - 4 strany, ale přišlo mi to nápadité a zamlouvalo se mi to. Tentokrát není na konci komiksů žádný bonus v podobě nahlédnutí za oponu tvorby komiksu, ale tento díl je tak příběhově nabušený, že to snad ani nevadí.... celý text

Liščí děti 2016, Paul Tobin

V druhém komiksu se čtenářům dostává do ruky příběh, který nejspíš důvěrně znají z Bouřkové sezóny, čili vlastně dostanete grafickou adaptaci s několika menšími změnami v příběhu, což trochu zamrzí, čekal jsem, že si opět přečtu nový, originální příběh ze světa Zaklínače. Styl kresby po prvním díle nepřekvapí, stejně tak pojetí vzhledu Geralta (nad kterým se spousta lidí vztekne, ale mně sedí). Některé kresby jsou opravdu výjimečně povedené, jiné jsou zjednodušené, jako už to bylo v prvním díle. Občas jsem se musel při čtení vrátit, kvůli zvláštní návaznosti jednotlivých okýnek, přijde mi, jako když si chtěli autoři ulehčit přechody mezi jednotlivými pasážemi a tak to vzali zkratkou, která ovšem komiksu škodí. Bohužel v tomhle díle chybí "nahlédnutí za oponu" ve stylu minulého, kde bylo alespoň vidět několik návrhů stránek a obálky, zde autoři umístili jen pár artworků (a to navíc z her) a to pro mě přidanou hodnotu příliš nemá. Jinak ale hodnotím opět kladně.... celý text

Skleněný dům 2015, Paul Tobin

Na to, že není příběh od Sapkowského, se drží vyprávění v duchu knížek, což mě příjemně překvapilo. Určitě je ale ve scénáři cítit, že se snažili Zaklínače představit i lidem, kteří do styku s touto knižní/herní/seriálovou ságou ještě nepřišli do styku a tak tu Geralt během boje zároveň vysvětluje jednotlivá znamení a je značně poznat, že míň "máchá mečem" a celkově je o něco víc "užvaněnější". Po vizuální stránce je komiks správně potemnělý, což odpovídá nádechu příběhu, postavy a příšery jsou zpracovány skvěle. Autor ilustrací používá při kresbě postav v dálce až přílišné zjednodušování, ale mimo to je to opravdu pastva pro oči, hrobice je opravdu ohavná a ačkoliv dle komentářů má spousta čtenářů jiný názor, mně Geraltův vzhled nijak nevadil, navíc mi připomínal jiné ztvárnění - od Jany Komárkové z knížek v českém vydání. Způsob pojetí humoru v komiksu mi sedl a určité erotické scény jsou vyvedeny citlivě, nijak extra explicitně (což mi připomnělo opět knížky, kde často byly zmíněny dost kulantně, nijak vulgárně). Vazba i papír jsou kvalitní, potěší také pár bonusových stránek se skicami a krátkým popisem (jen mě zarazilo, že kresby odkazují na konkrétní strany, ale ty číslované nejsou), celkově jsem tedy spokojený.... celý text

Ostrov 2019, Sigríður Hagalín Björnsdóttir

Silný námět rozpadu společnosti, který je navíc opředený velkou záhadou, proč a jak Island ztratil kontakt s okolním světem. Tahle záhada a postupné servírování střípků celkového obrazu vás vtáhne do děje, prvních 80 stran opravdu hltáte, prolínání s Hladovem působí možná pro někoho lehce zmatečně, ale zkušený čtenář už zpočátku pozná, o co se jedná. V dalších částech kniha stále dobře odsýpá, prvotní napětí vyprchává a nahrazuje ho pocit sklíčenosti nad tím, že to určitě dobře nedopadne a myšlenky na to, proč průběh událostí připomíná v lecčem korona-virovou krizi. Ke konci mi přišlo směřování k závěru knihy uspěchané, určitě si příběh zasloužil ještě víc rozvést, s koncem samotným jsem víceméně spokojený byl. Je to trochu jiné postapo, než člověk běžně čte a člověk si musí zvyknout na všechna ta islandská jména, ale určitě můžu knihu doporučit, zvlášť teď po pandemii, některé souvislosti jsou až děsivé. Jsem zvědavý, zda vyjde v češtině i autorčin další román, Slovo Boží. SPOILER: Jak už jsem zmínil, pasáže z Hladovu mi přišli povedené, servírované správně pomálu k dotvoření atmosféry, takže člověk jen tuší, že příběh zřejmě nedopadne úplně optimisticky, ale ačkoliv autorka neříká, o kom vypráví, je brzo jasné, že se jedná o Hjaltiho, což zřejmě nebyl záměr, když se jméno odhalí až na straně 221... Hodně čtenářů si stěžuje, že není vysvětleno, co se doopravdy stalo, ale vzhledem k tomu, že se jedná o příběh očima Islanďanů, určitě to nepovažuji za chybu, spíš naopak.... celý text