Finn69 přečtené 778

Agent Řádu 2011, Neal Asher

Tohle mi úplně nesedí, mám prostě daleko raději masadské žvatlokače a spatterjayské pijavice než Horace Blegga. Džainské zamoření není už nic nového a jinak je to jen taková vesmírná střílečka. Sice výživná a v dobrým tempu, ale nějak bych chtěl něco víc. Po druhém čtení shazuju hodnocení ještě o jednu hvězdu níž.... celý text

Mosazňák 2008, Neal Asher

Mosazňák je můj oblíbený Cormac. Líbí se mi píseční kanci i rytíři, kteří na nich jedou zabít draka (vlastně Draka, ano, právě toho myslím) a skvělá je i celá ta smrtonosná verbež na planetě Cull. Navíc se nám vrací pan Jeřáb, co víc si přát?... celý text

Hranice Řádu 2007, Neal Asher

Na hranicích Řádu jsou pořád místa, kam řádové UI nedohlédnou a tak je tu ideální prostředí pro lokální diktátory, pašeráky zbraní a technologií, a najde se místo také pro šíleného vědce Skellora, nakaženého džainským myceliem. Jedno z těchto míst je planeta Masada, kde Asher konečně ukazuje svou silnou stránku, totiž originální mimozemskou biosféru plnou mimořádně vydařených oblud. Poprvé se tak setkáte s kapucíny, siluráky a žvatlokači, kteří hrají významné role i v dalších knihách. Dokonce si o nich můžete poslechnout povedené krvavé pohádky před spaním. Tenhle zapadákov vesmíru se díky honbě na Skellora najednou stává velmi frekventovanou křižovatkou, kde se potkávají řádové válečné lodě s naším starým známým Drakem a jeho drakomany. A nechybí samozřejmě ani Ian Cormac, který to jako obvykle má nějak vyřešit.... celý text

V pavučině 2005, Neal Asher

Tady se už fantazie Neala Ashera začíná pořádně rozjíždět a na scéně se za mnohých efektů objevuje mimozemský a polobožský Drak v podobě čtyř šupinatých koulí o kilometrovém průměru. Už to stojí za to, a co teprve takový dvouapůlmetrový a mosazný Pan Jeřáb? Agent ZBC Cormac v plné síle a spolu s ním i všemocné UI Zemské centrály mají zkrátka co dělat, aby si s tím vším nějak poradili. Je to slušný začátek série, která se dostává do pořádných obrátek v dalších dílech, na které hned teď jdu :)... celý text

Stín škorpiona 2013, Neal Asher

Po mnoha letech si dávám celého Ashera znovu, tentokrát ne tak, jak u nás vycházel, ale v doporučeném chronologickém pořadí, ať je nějaká změna :) A ke knize samotné: tak jako je Pradorský Měsíc úvod do celého Světa Řádu, je Stín Škorpiona vlastně prequel k následující sérii s agentem ZBU Cormacem. Není to určitě to nejlepší, co Asher napsal, ale čte se to pěkně, taková tříhvězdičková záležitost. Navíc, pokud chcete vědět, jak se stal Cormac tím, čím je, nikde jinde to nenajdete.... celý text

Lidožrouti z Lízátkova 2020, Carlton Mellick III

Lidožrouty jsem přečetl na pozdní dovolené u moře, a úplně je zapomněl ohodnotit. Asi to bude tím, že je to fakt děsná ptákovina. Já s tímhle pocitem končím každou Mellickovu knihu a říkám si vždy že již nikdy více. Jenže on mě zas po nějakým čase naláká dalším skvělým názvem a já podlehnu, abych si posléze vynadal. S Plyšákokalypsou to nebude jiný, to už vím teď.... celý text

Pradorský měsíc 2009, Neal Asher

Už jsem dlouho nečetl žádného Ashera, tak jsem se rozhodl pustit se do toho znovu a hezky od začátku. Je to můj oblíbenec, ty knížky se čtou moc pěkně, na nic si nehrají, je to prostě pořádná space opera se vším co k tomu patří. Čili čekejte odporné lidožravé mimozemšťany, všemocné umělé inteligence, cestování subprostorem a hlavně spoustu explozí a podobných kratochvílí. A co je důležité, nechybí ani pořádná porce humoru. Zejména se těším na Asherovy bojové roboty, to jsou skutečné osobnosti, a jelikož už jsem to četl, vím, že to těm zatraceným krabošukům opět pořádně nandají :) Pradorský měsíc je začátek toho všeho, uvádí vás do Světa Řádu, řízeného UI. Lidstvo pod jejich vládou prosperuje, úspěšně se šíří do vesmíru a (zatím marně) pátrá po svých sousedech. A když už na nějaké narazí, namísto přátelských úsměvů na ně čekají zubatá klepeta nesnášenlivých Pradorů. A ryc pic bum, už tu máme pořádnou mezihvězdnou totální válku.... celý text

Houbařka 2018, Viktorie Hanišová

Vzhledem ke spoustě nadšených recenzí a hodně vysokýmu hodnocení je mi až hloupý se přiznat k tomu, že jsem vážně uvažoval o dvou hvězdách. Nakonec jsem dal 2,5 hvězdy, ale upřímně řečeno mě to fakt nechytilo. Téma je to samozřejmě závažný a to i konkrétně pro mě, jelikož mám dvě dcery a tyhle témata beru díky tomu dost osobně. Navíc jsem docela vážný případ nevyléčitelného houbaře. Takže by to mělo fungovat. Ale bohužel nefunguje. To, že má knížka závažný téma, ještě neznamená, že je automaticky dobrá. A mě se fakt moc dobrá nezdála, bylo to jakési neslané nemastné a ty houbařské pasáže mi připadaly, jako by si to autorka chvíli předtím našla v nějaké houbařské skupině na webu a pak to tam nějak dopisovala. Ale nenechte se odradit, je to samozřejmě jen můj pohled a třeba je to prostě tím, že jsem chlap a nesedl mi autorčin styl.... celý text

Pasažér 2023, Cormac McCarthy

McCarthyho si s nikým nespletete, ten styl je nezaměnitelný a každá jeho kniha stojí za přečtení. A to platí i o Pasažérovi. Dialogy, úvahy i některé postavy mi připomínaly Suttreeho, což je jedna z mých oblíbených McCarthyho knížek. Bobby Western je další z jeho zvláštních (anti)hrdinů, poněkud paranoidní samorost s vlohami pro matematiku a fyziku. A co se té paranoie týká, to že jí trpí, neznamená, že po něm opravdu nejdou. Druhou linku příběhu tvoří vzpomínky (nebo možná jde o deník?) jeho sestry, což je snad poprvé, co se v McCarthyho příběhu takto objeví ženská hrdinka. Jestli se pletu, opravte mě. Pokud jde o samotný příběh, nechal mě trochu zmateného. Po docela svižném začátku postupně nabírá na šířce a ztrácí na tempu, aby vás zanechal ztracené někde uprostřed pustiny. Všechny linky otevřené, žádné ukončení v dohledu... snad nás vysvobodí Stella Maris, můžeme doufat.... celý text

Shuggie Bain 2022, Douglas Stuart

Příběh je to syrový a drsný, takový Glasgow za Margaret Tchatcherové zřejmě opravdu nebyl žádný ráj. Zavřené doly, rozbitá špinavá sídliště, všude nezaměstnaní horníci, kdekdo na sociálních dávkách a všude chlast. Shuggie je zvláštní kluk, který se sem rozhodně nehodí a okolní svět mu to dává pořádně sežrat. Nicméně tohle je daleko víc příběh jeho matky Angely, krasavice ze sídliště, které se život (i její vinou) vždycky obrátí tím pos*aným nahoru, až jí nakonec zbude jen ten chlast. Není to nic hezkýho. Váhal jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami a nakonec jsem tam těch pět dal, i když musím říct, že Frank McCourt a jeho Andělin popel je přece jen o kus lepší.... celý text

Ta, co jde první 2022, Livia Llewellyn

Tak tohle bylo Cthulhu jak má být, jedna věc tomu ale zásadně chyběla. A to dalších cca 300 stran, do kterých bych se mohl potopit. Jinak to bylo skvělý. Celé to halí dusivá temná atmosféra rozbitého světa, kde ale lidi chodí každé ráno do kanceláří, jako by se nic nedělo. Zejména ministerští úředníci sekají přesčasy, inu však jde o Ministerstvo porodnictví a co nevidět se má znovu narodit některý z Prastarých šílených bohů. Hlavní hrdinka Alex to ale tak neprožívá, je to takový squater pohybující se mimo systém. Jejím nejcennějším majetkem, jediným přítelem (a milencem) je poněkud zvláštní kuchyňský nůž. Ti dva okolní peklo příliš neřeší, naopak, když mají tu správnou náladu, pořádný kus k němu přidají. Škoda, že je to jen taková novelka, z tohohle by mohla být ještě skvělá kniha.... celý text

Avilion 2010, Robert Holdstock

Tráva 2021, Anya Martin

Po nějakém čase jsem opět kontrolně zabloudil na web Medusy a co nevidím? Tráva a Ta, co jde první už se tu objevily jako ebooky! Takže díky moc Romanu Tilcerovi, klik sem, klik tam, a už jsem to ládoval do Kindle. Tráva je rozsahem útlá knížečka, kterou dáte skoro na posezení. Teda pokud jste na tyhle trochu zvláštní až bizarní příběhy, které nám v poslední době některá malá "one-man-show" nakladatelství servírují. Kromě Medusy je tu třeba Gnóm! Mně se to líbilo, bylo to tak akorát divný, aby mě to zaujalo a jakmile mě to chytilo, četlo se to skoro samo. Takový trochu bizarně-erotický horror by se to možná dalo nazvat. Ovšem žádných "Padesát odstínů zeleného slizu" to není. Pro mě jako pro chlapa tam byly jistý věci, který se mi tak úplně nezdály, hlavně co se týká Sheily. Ale Anya Martin říká, že to v podstatě celý zažila, takže zjevně ví, o čem mluví a kdo jsem já, abych to zpochybňoval. Řekl bych možná, že si tuhle knížku o trošku víc užijí děvčata. Nicméně určitě tuhle bahenně-erotickou jednohubku doporučím, a to i chlapům.... celý text

Dávné ozvěny 1997, Robert Holdstock

Brána ze slonoviny, brána z rohu 1998, Robert Holdstock

Brána ze slonoviny, brána z rohu patří mezi moje nejoblíbenější kousky z Ryhopského lesa. Příběh staršího z Huxleyových bratrů dává spolu s Lesem mytág dohromady perfektní skládačku. A "ztracené děti" jsou skvělé, můj oblíbenec je Někdo, hledající svoje jméno, a pak samozřejmě fantastická Issabeau. Tohle fakt člověk může číst pořád dokola a pořád to bude stát za pět hvězd.... celý text

Fantom 1996, Robert Holdstock

Jak mám Holdstocka rád, tohle mě moc nebralo. A zjišťuju, že čas to nezměnil.

Les kostí (9 povídek) 1996, Robert Holdstock

Merlinův les (+ povídky) 2024, Robert Holdstock

Hloubení 2017, Robert Holdstock

Hloubení sice trochu navazuje na Lavondyss, ale Tallis ani Tiga Nedotknout-se-ženy-nedotknout-se země tu nepotkáte. Je to trochu jiná kniha, s jinými hrdiny, ale pořád stojí za plný počet hvězd. Co mají společné: v hlavní roli je samozřejmě stále Ryhopský les, a také Hloubení je příběh o hledání, stejně jako Les mytág a Lavondyss. Namísto osamělého hrdiny tu ale máme celou vědeckou stanici, pokoušející se přijít lesním tajemstvím na kloub. Každý z nich v lese něco hledá, vždycky něco velmi osobního. A mezi tyhle svérázné vědce přichází hledat svého ztraceného syna i Richard Bradley. Můžete hádat, kdo bude silnější, lidská věda, nebo tisíciletý les?... celý text

Lavondyss 1994, Robert Holdstock

Na Holdstocka jsem poprvé narazil už v roce 1992 (?) ve skvělém časopise Ikarie, budiž mu země lehká. Vyšla tam povídka "Za domem je les, a ten je plný kostí" a já jsem začal ve větru cítit něco velmi zajímavýho. A když vyšel Les mytág, byl jsem naprosto nadšený. A i dál jsem hltal všechny Holdstockovy knížky, jak jen stihly vycházet. Lavondyss je jedna z těch nejlepších, četl jsem ji už několikrát a je to zážitek. Putování Tallis Keatonové do země mrazu a zpátky, přes všechny ty tisíce let lidských mýtů a životů, to vás prostě dostane. Člověk se úplně ponoří do těch příběhů, mýtů, ztratí se v tom tajemném lese, pro mě je to návyková záležitost. Takže teď samozřejmě zase znova přečtu všechno, co Holdstock napsal a vyšlo česky. Co se dá dělat. Jak se říká v Ryhopském hvozdu: "Z mých kostí se kouří. Musím tam jít."... celý text