Eigis přečtené 1572

Čaroděj a sklo 2008, Stephen King

Nebýt začátku, který předcházel pistolníkovu vyprávění, mohla by tato kniha vyjít klidně samostatně. Celý příběh o proměně tří mladíků v muže je podán velice příjemnou formou, a trochu my připoměl Tři mušketýry, láska, zrada, čest, přátelství, boj proti přesile a povinnost na prvním místě. V budoucnu bych v Temné věži ocenil, více výletů do Rolandova mládí bez všech těch dveří, snění a ka. V určitém smyslu je to pro mě zatím nejlepší díl celé série.... celý text

Pustiny 2000, Stephen King

U předchozích dílů jsem si tak trochu zvykl, že děj prostě jede, ale tady spíše jde, navíc vycházkovým tempem. Než jsem se prousal k závěrečné části, která měla spád předchozích dílů, chvilku to trvalo. Ačkoliv jsem na něco podobného zvyklý z jiných sérií, protože někdy je třeba zvolnit a vložit do děje v klidu někderé důležité části, v tomto případě to na můj vkus bylo přeci jen trochu delší než by se my líbilo.... celý text

Tři vyvolení 2010, Stephen King

Podud bych měl charakterizovat tento díl jedním slovem, bylo by to: Nečekaný. Hlavní hrdina se pomocí dveří přenese, ze svého světa, postupně do vědomí tří naprosto rodílných osob. S. King si dělá naprosto co chce, slučuje zdánlivě neslučitelné, vytváří situace zdánlivě beze smyslu, ale kupodivu to skvěle funguje. Kniha má perfektní spád, dokonce vytváří řadu humorných situací jako protipól těm vyhroceným.... celý text

Pistolník 1999, Stephen King

Příběh posledního pistolníka, odhodláného dosáhnout svého cíle za každou cenu. Děj je navíc zasazený do postapokalyptického světa vylíčeného velice temným a syrovým způsobem. To vše dává vzniknout jedinečné atmosféře, které si v této knize nejvíc cením. Ačkoliv je zde zastoupeno několik různých literárních směrů, jsou zkloubeny velice vhodným způsobem. Je zde navíc položena řada otázek, díky kterým jsem hned šáhnul po dalším díle.... celý text

Trůn z dračích kostí 1996, Tad Williams (p)

Jako první díl poměrně rozsáhlého eposu, obsahuje tato kniha poměrně dlouhou a dějově málo záživnou část, která seznamuje čtenáře s hlavními hrdiny a jejich povahami, představuje svět ve kterém se odehrává včetně jednotlivých ras a národů. Někomu kdo ji hodnotí bez znalosti dalších dílů může snadno připadat zbytečně vleklá, nudná a o ničem. Já ji ovšem po přečtení celé série, musím hodnotit nanejvýš kladně, důležitost řady věcí Vám totiž dojde ve chvíli kdy čtete určité části dalších dílů, které by se bez takto podrobného základu neobešli. Záver knihy navíc obsahuje pád hradu Haiholt a získání meče Trn, které patří mezi nejlepší části celé série.... celý text

Kámen rozluky. Kniha první 1997, Tad Williams (p)

Začátek knihy je stejně jako první díl poměrně vleklý a je spíše zaměřen na osobnosti hlavních hrdinů celé série. Jakmile se, ale všichni vypadají na cestu, děj se začíná opět rozjíždět a ačkoliv kniha neosahuje dějově významnější části má vcelku napínavý a otevřený závěr, který čtenáře donutí začíst okamžitě číst další díl.... celý text

Kámen rozluky. Kniha druhá 1997, Tad Williams (p)

Vše co bylo nutné napsat pro seznámení s dějem, jeho hrdiny a světem kde se odehrává, už bylo napsáno v předchozích knihách. Kniha má napětí a spád a děj se bez dlouhých popisů žene v před. Hlavní hrdinové se na konci setkávají a jsou připraveni jít do protiútoku.... celý text

Věž zeleného anděla 1 1998, Tad Williams (p)

Jošua zbýrá své věrné a připravuje se zbavit své království zla a ohrožení. První vítězná bitva o Nový Gadrinsett, je popsáná velice podrobně a poutavě a dle mého názoru patří mezi nejlepší momenty celé série.... celý text

Věž zeleného anděla 2 1998, Tad Williams (p)

Výborné pokračování skvělé série. Knihu jsem přečetl za tři dny. Vždycky když jsem jí pozdě večer zavíral musel jsem se přemáhat abych nečetl ještě alespoň chvilku.... celý text

Věž zeleného anděla 3 1999, Tad Williams (p)

Stejně jako předchozí díly je i tento velice čtivý a já ho opět přečetl během tří dnů.

Věž zeleného anděla 4 2000, Tad Williams (p)

Vynikající závěr celé série, autor téměř do poslední chvíle ponechává čtenáře v napětí a obludný plán Pryata a Krále bouří odhalí až na závěr. Ačkoliv je celý konflikt v sérii popsán velice přitažlivě a poutavě, autor nezapomíná ani na odvrácenou stranu války. Mnoho hlavních hrdinů padne. Na konci je, ale velice příjemný happy end, odehrávající se rok poté a ačkoliv hořkost vítěztví přetrvává je zde naděje.... celý text

Pašeráci na Dunaji 2002, Jules Verne

Díky sběrateli a významnému členu společnosti Julese Verna Pieru Gondolovi della Riva bylo nalezeno několik neznámých autorových děl, mezi nimi i román Pašeráci na Dunaji (ve francouzském originále „Le beau Danube jaune“). Svou sílou, vynalézavostí a nenadálými zvraty se tento dobrodružný román řadí k největším dílům Julese Verna. I objevení této knihy je samo o sobě román. Po své smrti v roce 1905 zanechává Jules Verne pět dokončených a nevydaných románů, mezi nimi i „Le beau Danube jaune“. Jeho syn Michel na žádost vydavatele Julese Hetzela tyto texty upravuje: škrtá celé strany, přidává nové kapitoly, vymýšlí další postavy. Smazává každou stopu fantazie a napětí. Nic už nedává tušit génia velkého Julese Verna. Takto upravený text vychází v roce 1908 pod názvem Lodivod na Dunaji a nemá úspěch. Oprávněně. Čtenáři nepoznávají styl Julese Věrna. Vzniká podezření, že jde o podvrh, a jen taktak nedojde k soudnímu procesu. V roce 1978 získává Piero Gondolo della Riva, jeden z nejslavnějších „vernovských“ badatelů, od Hetzelových dědiců strojopisné kopie zmíněných pěti rukopisů. Když je srovná s vydanými romány, objeví obrovský rozsah provedených úprav. Z jeho popudu vzejde myšlenka na zveřejnění originálních, autentických verzí, kterou v omezené edici, určené především svým příznivcům, realizuje od roku 1985 společnost Julese Věrna. S mimořádně poutavým románem Pašeráci na Dunaji se pak široká čtenářská obec ve Francii seznamuje teprve v roce 2000. Nechybí tu nic: dobrodružství, záhada, zločin, všechna tato témata, autorovi drahá, se rozvíjejí v celém vyprávění, zasazeném do šedesátých let 19. století. Jules Verne často psal nesoustavně a v dalším pokračování někdy zapomínal na předcházející data a epizody. Namísto stálého ověřování si při každé pochybnosti zaznamenal do textu otazník „?“, aby při korektuře věc uvedl na správnou míru. Pokud šlo o nějakou neznámou podrobnost, například vzdálenosti, počet obyvatel a pod., nechával bílé místo k pozdějšímu doplnění. Všechny znaky „?“ byly odstraněny: buďto autorova pochybnost nebyla oprávněná a údaj byl správný, nebo byl omyl naopak zřejmý, a byl tedy opraven. Naproti tomu bílá místa byla respektována a označena „(…)“. Někdy chybělo slovo jen nedopatřením. Pak bylo doplněno, ale dáno do závorky, aby se naznačila jeho absence v originále.... celý text