dia.riedl
přečtené 273
Rychleji mluvit nedokážu: Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (a všechno mezi tím)
2017,
Lauren Graham
Seriál Gilmorova děvčata mám moc ráda, ačkoliv ho nemám nakoukaný díl od dílu. Knížka se mi líbila, četla jsem ji v angličtině, ale myslela jsem si, že bude Lauren víc vzpomínat na zákulisí seriálu, hlavně když se v poslední kapitole věnovala nově natočené minisérii po x letech. Lauren vypráví o celé své herecké kariéře, od studia herectví, přes první divadelní role až po životní role, jako byla právě Lorelai Gilmorová nebo její postava v seriálu Parenthood, který teda osobně neznám. Celé roky natáčení Gilmorek shrnula do pár odstavců, kde zhodnotila každou sérii v pár větách, přičemž ji zajímalo, co v té době nosila za oblečení a jak si upravovala vlasy...A občas zmiňovala úplně zbytečně věci, jako kdo s kým šel po natáčení na kafe. Někdy jsem opravdu měla pocit, jako bych slyšela Lorelai, osobnost Lauren je okouzlující, zábavná, inspirující a ani při psaní o svých úspěších nepůsobí vychloubačně, ale spíš pokorně, někdy ale až pateticky. Některé kapitoly šly trochu mimo mě jako třeba o dietě a hubnutí, o jejích vztazích, nebo účinkování v porotě nějaké fashion show. Hodně se mi líbil začátek, kde psala o své rodině a studiu herectví, a taky kapitola o psaní knih. Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, není to ale nic, z čeho bych skákala nadšením. Pro fanoušky Lauren nebo Gilmorovych děvčat je to milé, nenáročné čtení.... celý text
Hořká múza
2022,
Emil Křižka
Musím říct, že kniha se mi nakonec dost líbila, překvapila mě svou propracovaností a celkovým pojetím příběhu. Pokud znáte autorovy filmy, tak můžu říct, že příběh v knize má stejnou atmosféru a stejně postavené hororové prvky - žádné nadpřirozeno, duchy nebo strašidla ve skříni tady nečekejte, autor si hraje s vaší lidskostí a zkouší, co vydržíte. Znechucuje intimitu, popisuje takovou bolest a utrpení, ze kterého se vám zvedá žaludek. Sledujeme život Franze, vášnivého spisovatele, který se kvůli své zarytosti dostane do světa mimo čas a realitu, kde nalezne to, po čem celý život toužil, ale i to, co by nikdy žádný člověk poznat nechtěl. Dlouhou dobu nás příběh nechává v nejasnosti, nakonec se ale ukáže děsivá a tvrdá pravda o Franzovi, osudu a smyslu života. Některé scény byly opravdu hodně drsné a zvrácené, ale ke konci se příběh posunul do jiné roviny, autor obrátil karty a my konečně pochopili záměr celého příběhu. Jsem ráda, že mě kniha po dočtení nezklamala, ale naopak překvapila tím, kam se příběh ubral. Podobné knihy asi vyhledávat nebudu, ale pokud hledáte netradiční, trochu historický horor z prostředí Česka, nebojíte se postavit se brutálním, někdy i násilným sexuálním scénám, za cenu dobře propracovaného příběhu, tak tuhle knihu zkuste.... celý text
Sedm manželů Evelyn Hugo
2023,
Taylor Jenkins Reid
Hvězdná Evelyn Hugo a jejích sedm bouřlivých manželství. Ale kdo byla skutečně její práva láska? Tady bohužel půjdu s hodnocením proti proudu. Za mě byla knížka Sedm manželů Evelyn Hugo fajn, dobrá, ale nedokázala mě překvapit a nadchnout, jako mnohé jiné čtenáře. Máme tu opět rozhovor s fiktivní celebritou tentokrát z filmového průmyslu. Jenže mi tu chybělo právě víc z té filmové branže, aby mi postava Evelyn přišla tak fascinující a talentovaná, jak se prezentovala. Hlavním tématem knihy byly Evelyniny milostné zápletky, což je fajn, ale bylo to opravdu tak zajimave a dechberoucí? Způsob vyprávění, tedy zapojení reportérky, která má z příběhu Evelyn napsat knihu, mě bavil. Bohužel ale celá ta zápletka s reportérkou Monique mi nepřišla vůbec zajímavá a pro příběh ničím přínosná. Vlastně mě moc nezajímalo, co mají Monique a Evelyn společného, zajímal mě příběh Evelyn Hugo. Naopak se mi moc líbilo vkládání bulvárních novinových článků a samotné podání tématu LGBTQ, bylo to psáno nenásilnou formou a zároveň z toho byla patrná ta tíha takového závazku. Nejzajímavější pro mě bylo manželství s Donem, kde se autorka rozepsala také o ne úplně lehkém tématu. Také se mi líbilo manželství s Rexem Northem a samozřejmě celoživotní příběhu Evelyn a Harryho. Naopak pro manželství s Robertem jsem neměla moc pochopení, přišlo mi to nepravděpodobné. Bohužel ani onen osudový vztah si mě bezpodmínečně nezískal tím, jak byl pro obě strany toxický, ale možná si jen nedovedu představit, jak náročné to v té společenské situaci bylo. Samotná Evelyn je bez debat zajímavá postava. V mnoha situacích byla hodně sebestředná, zároveň ale průbojná, sebevědomá a později i hodně sebekritická. Taková, kterou bych z povzdálí obdivovala, ale nechtěla si ji pustit blíž k tělu. Autorka rozhodně umí skvěle psát, kniha není průměrná a myslím si, že JE výjimečná. I přes to všechno, co tu zmiňuji, nehledě na to, že mě kniha i rozplakala, jsem u Evelyn Hugo necítila to kouzlo, že to přece musí být skutečný příběh skutečně celebrity, bohužel. A nemůžu si pomoct a nezmínit, že u Daisy Jones & The Six tohle všechno pro mě fungovalo. Daisy Jones a Billyho jsem zbožňovala od začátku se všemi jejich přednostmi i chybami. Do jejich příběhu jsem se zkrátka zamilovala až po uši a nic ho pro mě nepřekoná. Daisy a Billy byli senzace, Evelyn Hugo byla pod vším tím pozlátkem docela obyčejná žena.... celý text
Neopouštěj mě
2007,
Kazuo Ishiguro
Pořádně nevím, jak mám knihu ohodnotit. Čekala jsem od ní asi něco jiného, než nám chtěl autor dát. Musím ale říct, že doslov knihy mi to docela hezky objasnil, takže pokud dočtete s lehkým zklamáním, jako já, doporučuji dočíst i doslov o autorovi. Celou dobu jsem totiž čekala, že mě kniha šokuje, že přijde zvrat, nečekané odhalení pravdy. A ono tam to odhalování pravdy je, jenomže postavy se v tom ohledu chovají dost apaticky a všechno přijímají tak, jak je jim to podáno, jako fakt. Tím pádem to ani čtenáře nemůže nějak emočně zasáhnout. A pak jsem si uvědomila, že právě to je na příběhu tak zvláštní a že to důležité je právě to, jak byly děti v Hilshamu odstřižené od reality a přitom se dbalo na to, aby věděly všechno o sobě a o tom, co je čeká až dospějí. Co mi na příběhu začalo postupně vadit, byla hlavní hrdinka Kathy. Příběh je vyprávěn chronologicky od dětství v Hilshamu po dospělost a práci v jiném zařízení a spoustu příhod mezi tím. Vypravěčka ale stále skáče od jedné události k druhé, vždy si na "něco vzpomene". Navíc má na všechno svůj názor, ale přitom je slepá k tomu, jak to vidí nebo jak se cítí ten druhý. Všechny malicherné události rozebírá do nejmenšího detailu, ale jakmile přijde na něco podstatného, co jim bylo zatajováno, nijak jí to nezasáhne. Celou dobu se tam také mluví o dárcovství, ale nikdy vlastně není řečeno, co přesně se jim dělá a jak. Kdybych to tedy měla shrnout, kniha má velmi zajímavý námět, ale zpracováním a celkovým dojmem mě moc nebavila a neoslovila. Určitě si ale své čtenáře najde. A já bych chtěla určitě sáhnout ještě po jiné autorově knížce.... celý text
Světlo bylo dokonalé
2022,
Caréne Ponte
Knížka se četla sama Příběh nepotřeboval žádné přebytečné klišé ani dramatický zvrat, stačilo, že krásně plyne a příjemně se čte. Opravdu to bylo příjemné čtení, ale přitom mi nepřišlo prvoplánové. Hlavní postava Megg byla skvěle napsaná, stejně tak postava Romy, která do příběhu vnášela náruč světla. Akorát dialogy postav mi někdy přišly kostrbate a napsané taky, aby přesně sedly pocitům postav nebo ději. Celý roadtrip a zastávky v jihoevropských městech byly na knize asi to nejkrásnější, přestože to celé proběhlo poměrně rychle. Vybavila jsem si vlastní vzpomínky a prožitek z návštěvy Benátek před lety, úplně mě to vrátilo zpět. Pátrání po okolnostech vyvolané fotografie bylo trochu předvídatelné, ale opět žádné klišé, naopak to byl krásný, lidský a uvěřitelný příběh. K tomu všemu se v příběhu může mnoho dívek a žen vzhlédnout. Kniha má i velmi chytlavou obálku.... celý text
Třetí ucho
2022,
Jan Hamouz
Jedním slovem FAMÓZNÍ. Podle anotace jsem měla o příběhu jinou představu - čekala jsem nové postavy a jiné prostředí, osudy, ale příběh dost dobře navazuje na první knihu a mnoho, ač v samotném ději nijak podstatných scén, získává díky tomu větší rozměr a oba díly působí celistvě. Chci také vychválit zpracování, protože na to, že má kniha 750 stran, čte se velmi plynule, kapitoly jsou krátké a styl je velmi čtivý, takže kniha krásně ubíhá. Byla jsem také ráda za vypracované mapy světa. Opět sledujeme tři hlavní roviny příběhu s hlavními protagonisty, které se ale v druhé polovině knihy ještě rozběhnou, objeví se některé "staré" postavy a náznaky dalších osudů. Přestože některé pasáže v druhé půlce knihy mi přišly zdlouhavé a nezáživné (poznat nová místa a království je jistě fajn, ale tady jsem měla pocit, jako bychom se zasekli a nic tak podstatného se chvíli nedělo, jen stránky a stránky popisů, nakonec příběh přecejen eskaloval a posledních 100 stran jsem četla téměř bez dechu. Jsem opravdu nadšená, za mě Třetí ucho překonalo Polovičního krále, osud postav nebyl tak temný a beznadějný, všechny příběhové linky byly zatraceně zajímavé a napínavé. Nejvíce mě nadchl příběh Ika a jsem nadšená, že se autor rozhodl věnovat této postavě a pak krále Dara. Vývoj postav v průběhu knihy byl skvělý. Poznáváme z tohoto světa další roviny, jak zeměpisné, tak ty náboženské, některé nejasnosti z prvního dílu získávají pevnější obrysy, ale ke konci příběhu se objevují nová překvapení. Už teď tedy doufám, že se budeme moct těšit na další pokračování, protože druhý díl věru nezklamal!... celý text
Zuzanin dech
2020,
Jakuba Katalpa (p)
Jestli kniha může zlomit srdce, tak tahle to dokázala. Vypráví příběh, který byl vyprávěn už tolikrát, vypráví ho bez přikrášlení, se vší bolestí, ztrátou, hlubokou láskou a něhou. Po dočtení necítím na jazyku sladkost cukru, ale hořkou pachuť nespravedlnosti, bolesti a nenaplněné naděje jedné mladé dívky.... celý text
Páté roční období
2018,
N. K. Jemisin (p)
Mě se to bohužel netrefilo do čtenářského vkusu, měla jsem i velká očekávání. I za půlkou knihy jsem byla pořád ztracená v ději. Nedokázala jsem si pořádně představit a zařadit postavy - místo detailních popisů jejich vzhledu (typického pro rasu nebo kastu), by pro mě bylo snadnější zapamatovat si je podle jiného atributu, ale takhle to pro mě bylo stále matoucí a vlastně nezajímavé. Zároveň od začátku víme, že se stala katastrofa a nejspíš přichází další období, ale musím říct, že při čtení to na mě nijak nepůsobilo - vůbec jsem si postavy nepředstavovala v ohrožení. Fantasy mám opravdu ráda, ale tady se musí číst opravdu pozorně, ale na mě toho bylo bohužel moc a v hlavě se mi to zkrátka nespojilo. Aby toho nebylo málo, tak jsem se ztratila i v časové rovině, která mě překvapila, vůbec to ze začátku nebylo patrné. Velice překvapivý byl tedy konec, to jsem opravdu nečekala a líbilo se mi to. Ale přesto mám pocit, že mi tak 80 % příběhu a spojitostí při čtení uniklo.... celý text
Rozkaz zabít
2016,
James Dashner
Knihu jsem si užila, je napsaná čtivě, akce střídá akci, takže příběh rychle odsýpá. Co mě u této série moc nebaví a to nejen v tomto díle, jsou popisy rvaček, soubojů a útěků před nepřáteli...Zkrátka nepotřebuju vědět, kdo kam koho kopl nebo praštil, zdržuje to od zajímavějšího děje, dialogů atd. Nejvíce mě zajímaly a bavily vzpomínky Marka na dobu, kdy celé to peklo začalo. Je to zase něco jiného než trilogie Larbyrint, jak postavami, které je snadné si oblíbit, tak prostředím. Nechybí ani překvapivé momenty s návazností na Labyrint.... celý text
