Damato
přečtené 1125
Sága rodu Rotwengelů
2004,
Gudrun Pausewang (p)
Podobně jako "Vzpomínání" je kniha napsaná čtivě, je to i pěkné vyprávění o dobách dávno - dávno minulých. Přesto se při čtení kapitol z doby nedávno minulé- nemohu já-sama za sebe - zbavit dojmu, že -přes veškerou snahu paní spisovatelky - se vztahy mezi námi a Němci neuklidnily ani tehdy a ani dnes. Proč jen v nich vidíme chudáky, kteří opustili svoji domovinu - a teď se mi chce říct - kdo s tím začal? , kam šli čeští občané ze Sudet v roce 1938? Kdo se tehdy stěhoval do jejich opuštěných domů?Kde byli - kam se poděli, ztratili, zmizeli -všechny ty české děti odtržené od rodičů, když jim gestapáci zavřeli rodiče? V době odsunu zůstávali německé rodiny při sobě, nikdo jim nebral děti...nikdy se jim nikdo nenávratně neztratil ( samozřejmě vyjma vojáků, kteří byli na frontě). Oni v našich občanech, kteří se s rodinami stěhovali do vnitrozemí v roce 1938 , taky neviděli žádné politováníhodné lidi a taky jim nepomohli. Nebo jsem v životě nečetla o tom, že by nějaký sudetský občan pomohl v r. 1938 českému člověku. Paní spisovatelka určitě píše hezky, o tom žádná , ale jednostranně - lítost nad sudetskými "chudáky" převažuje nad celou tragédií tehdejší doby. .... celý text
Bílá Masajka
2008,
Corinne Hofmann
Knihy C.Hofmann jsem dostala před lety " od Ježiška" a přečetla je tenkrát na jedno nadechnutí. Teď jsem hledala něco, jak zaspat bolavý zub a v noci s Ibalginem a s rumem hledala něco, co mi pomůže zapomenout na bolest. A povedlo se. První díl - řekla bych z letadla do středověku- opět jsem Corinnu nechápala, obdivovala, zatracovala a vždycky , když se začal zub nesměle ozývat, tak jsem ho zastrašila - koukej, žádnej zubař, vrtačky, injekce- kámen na tebe a žvýkat trávu-huš... a bylo po bolesti. Do rána jsem přečetla díl první a s uspokojením, jak je už Corinna i s dcerou v bezpečí u maminky, kde nemusí jíst kozí nohu v ústranní, ale klidně hranolky uprostřed náměstí, jsem se odebrala na středisko, kde jsem - snad poprvé v životě pozdravila pana doktora na stomatologii s úsměvem - chudák nechápal, protože mě zná a ví, jaký jsem v jeho rukách srab a zbabělec.... celý text
Bible Svatá
2010,
neznámý - neuveden
Souhlasím s názorem, že Bibli absolutně nelze hodnotit. Čtu ji bezmála 30 let a pořád ji nemám přečtenou, občas ji nerozumím- až někdy časem něco pochopím, občas ji odložím- ale vždycky vím, kde ji najdu, když potřebuji.... celý text
Protektorát Čechy a Morava v obrazech
2008,
Jan Boris Uhlíř
Tak to je kniha, která se u nás doufám bude dědit. Soukromě-našla jsem tam konečně odkaz na odboj, kde byl účastněn můj děda, a tento druh odboje zrovna v době , kdy já jsem se narodila nebyl populární a tím i jakoby zapomenut, ale je tam spousta informací, které jsem nevěděla, ve škole nám je (záměrně?) neřekli...... celý text
Muž se psem
1988,
Zdeněk Jirotka
škoda, že jsem nejdříve četla Saturnina- knížka je moc hezká, určitě svoji cenu má, ale Saturnin je prostě Saturnin, nesmí se to asi srovnávat, nechci snižovat kredit autora... celý text
Kluci, holky a Stodůlky 1
1990,
Eva Bernardinová
Krásná kniha- milovala jsem ji a touto cestou děkuji paní knihovnici, která v 70 letech minulého století pracovala v knihovně v České Třebové ( na Starém náměstí) a knihu mi kdykoli, když byla volná schovala ( přišla na to, když jsem ji chtěla koupit, jakože jsem ji ztratila a přitom jsem ji měla v tašce a měla jsem ji ten den vrátit).Ilustrace byly od paní Aleny Ladové a i tyto obrázky udělaly knihu knihou.Po letech jsem ji sehnala v antikvariátu a ač už jsem byla dospělá s chutí jsem ji během cesty dom přečetla a měla jsem velikou radost, že už je konečně moje.... celý text
Kronika mého života
1986,
Josef Lada
Děkuji náhodě, že jsem tuto stránku "Databáze knih" našla. Objevila jsem zde knihy, které jsem spoustu let hledala a jen matně jsem si vzpomínala, co na nich bylo hezkého. Mezi ně patří i tato nádherná kniha vzpomínek , kterou kdysi měli z knihovny zapůjčenou moji rodiče a já ji tajně četla. Měla jsem spoustu dětských knih pana Lady a jako malé holce mi připadalo divné, že pan Lada měl úplně normální život, měl svoji rodinu a přátele - já jsem jako malá žila v tom, že každý spisovatel žije sám , bydlí v nějakém domečku a nic jiného nedělá, než píše a maluje knihy. Ale tohle je nádherná kniha a moc se těším, až mi obohatí moji knihovnu.... celý text
Vejce a já
1991,
Betty MacDonald
"Moc se s tím nepiplejte, mužští sežerou všechno.Čuňata" Taky jsem měla takovou bábinku-moje babička byla taky trpělivá,netrpělivá, laskavá, přísná,vtipná, smutná, moudrá, pošetilá, pověrčivá, pobožná, předpojatá a hlavně taky byla moc milovaná. Druhá moje babička ta to je přesně popis "drahébabičky" z knížky. A samozřejmě jsem ji v dětství taky milovala, naučila mě mít ráda knížky, Výsledek výchovy mých babiček je naprosto stejný, jako popisuje Bety- jeden den vytírám štvíry v linoleu a jsem schopná uvařit "majstrštyk", že by i Retigová zaplesala- druhý den se klidně projdu doma v botech a obědu uvařím něco rádoby podobno jídlu, ale jíst se to nedá........ celý text
Sebastián mezi lidmi
1993,
Cécile Aubry (p)
"Jednu kásnou zemi znám, slunce tam svítí, louky kvetou tam..." Nádherný příběh, nádherná kniha, nádherné filmové zpracování, Voní mi dětstvím, odpoledním lítáním u paneláku (protože kam se hrabou počítače na tu zábavu, kterou vymyslela tlupa dětí ze všech přilehlých vchodů a na střechách garáží se děly panečku věci- to se chce říct- Tam se psaly dějiny ") všichni- i holky jsme chtěli být Sebastián, případně holky krásná Sylvia a bojovali jsme s fašisty, s přírodou, někdy i s majiteli těch garáží, mezi nimiž byl i můj otec a tak trochu jsme jim na těch garážích udělali binčus- ale válka se musela vyhrát, žejo... celý text
Želary
2001,
Květa Legátová (p)
Drsná příroda, drsný život....Moc hezká, ale docela těžká kniha. Občas jsem si musela při čtení srovnat v hlavě, co to vlastně v tu chvíli čtu.Ale rozhodně doporučuji, Stejně hezká je i Jozova Hanule- pro mě byla lehčí. Teprve , když jsem dočetla Návraty do Želar, tak jsem možná byla o kousek blíž k pochopení.... celý text
Jozova Hanule
2002,
Květa Legátová (p)
Četla jsem knihu po Želerech a moc se mi líbila. Možná i tím, že jsem viděla nejdříve film a Elišku-Hanuly- jsem v knize viděla jako její filmovou představitelku AG a Jozu jsem viděla jako Györgyho Cserhalma.Ale určitě kniha je úžasná.... celý text
Deník 1938–1945
2012,
Helga Hošková-Weissová
Tuto knihu jsem četla v časovém sledu s knihou "Vzpomínám na rozinkovou louku". Nechci nic ubírat na neštěstí odsunutých německých občanů, kteří v Sudetech žili po generace, ale rozhodně nezažili takové hrůzy, rozdělení rodin, matek od dětí -( dovede si někdo představit tu hrůzu matky, když ji berou uřvaní nacisti v uniformách z náručí dítě??? a dovede si někdo představit hrůzu malého dítěte, když ho vytrhnou od mámy???, ) a vůbec při odsunu nezažili to co nejen židé, ale i všichni ostatní lidé v jejich -nacistických -koncentrácích- myslím tím politické vězně. Jsem člověk narozený spoustu let po válce, nezažila jsem ji , znám ji jen z vyprávění a z knih, přesto mi připadá, že jsme my jako národ zapomněli být ve střehu a takové podobné knihy by snad měli být povinnou četbou.... celý text