D.-e.-e.-
přečtené 191
Já chci přece žít! Naďa je HIV pozitivní
2001,
Marliese Arold
Na to, že je kniha na silné téma, přišla mi příliš jednoduchá, málo propracovaná, nepříliš emotivní, povrchní, hodně slabá (tloušťku knihy tím rozhodně na mysli nemám).... celý text
Paní Rochesterová
1998,
Hilary Bailey
Měla jsem trochu pocit, že Jana není tou Janou, kterou jsem znala. Také způsob, jazyk, kterým je kniha napsána je hodně odlišný, jednodušší, což historickému románu bere právě ten punc historie.... celý text
Jak ulovit miliardáře
2006,
Martin Nezval
Vysoká škola P. R., řekla bych. Podivné machinace, téměř dokonale promyšlené strategie, nekalé praktiky, korupce... Místy (hlavně začátkem knihy) jsem byla až znechucená světem neustálých intrik, ve kterém se horních deset tisíc s naprostou samozřejmostí pohybuje. Jak jen jsem vděčná za svůj všední prachobyčejný život. Z filmu jsem ovšem byla zklamaná. I přes téměř přesné dialogy převzaté z knihy, absolutně nedokázal vyjádřit její hloubku. Herci podle mého názoru příšerně přehrávali. Z knižního Patrika i v té nejnepříjemnější situaci vyzařoval stoický klid a chladná rozvaha. Oproti tomu Pat ve filmu byl chvílemi až směšný, a to hlavně, když se pokoušel křičet. :-) Postavy v knize byly vesměs vysoce inteligentní, Kateřina spíše vypočítavá, ale tak neskutečná (pardon za ten výraz) b*bka jako ve filmu to rozhodně nebyla. I ostatní hrdinové byli značně podhodnoceni. V knize to pálilo všem, i těm, kteří se tak záměrně netvářili. Halucinace Patrika Grossmana jsou pro určitý pohled na knihu také stěžejní. Ve filmovém zpracování samozřejmě chybí. Takže ve zkratce: Kniha zajímavá, zábavná, k zamyšlení. Film povrchní a banální.... celý text
Mezi námi děvčaty
2006,
Sandra Lanczová
Upozornění: Nečtěte můj komentář, pokud jste knihu nečetli a chcete se nechat překvapit. U knih její mamky je u mě běžné absolutní "vžití se" do hlavní hrdinky. Mezi námi děvčaty je první kniha, kterou jsem od Sandry přečetla a bohužel se kýžený prožitek nedostavil. Možná je to pouze odlišnou sexuální orientací, do které jsem se nedokázala úplně vcítit. Proti homosexualitě či lesbickým vztahům vůbec nic nemám, ale místy mi popisy v knize přišly až nepříjemné. Nikoli proto, že bych se nad nimi jakkoli pohoršovala a podobně. Myslím totiž, že za tím stojí právě ta moje heterosexualita. Necítím to stejně, jako hlavní hrdinka Darja, proto mi "šimrání voňavých plavých vlasů na její tváři, když se nad ní Tereza skláněla" šlo proti srsti. Trochu bych vytkla nepropracovanost postav. Hlavně postava Terezy mi přišla hodně plochá. Nevím, jaká je, co má za sebou, co ne, jaké má sny... Neměla jsem možnost poznat její reakci v neobvyklé situaci atd. V knize má místo pouhého objektu touhy hlavní hrdinky, podloženého především svou krásou, což je podle mě trochu škoda.... celý text
Noční můra
1997,
Barbara McCauley
Při větě: "Určitě si čte nějakou Harlequinku se každý soucitně zasměje a polituje dotyčnou osobu. Vždyť to jsou přece neskutečné "slaďáky". V normálním životě je to úplně jiné. Tyto knihy zákonitě skončí happy-endem a pravidelná čtenářka se dle výše zmíněných kritizujících osob postupem času stane nenapravitelnou naivkou, která bude toužit po té samé romantice a po nehynoucí lásce, která obklopuje hlavní hrdinky těchto knih. Takže: " Ruce pryč od slaďáků totoho ražení!" říkají lidé s oblibou. Místo abych názory ostatních jednoduše převzala, rozhodla jsem se, udělat si na nějakou tu Harlequuinku názor vlastní... V knihovně jsem si v obrovské hromadě miniknížeček náhodně vylosovala Noční můru. "Noční můra? A to má být zamilované?" přemítala jsem si mimoděk. To bude nějaký omyl. Ale kdepak! Knize opravdu nechyběly prvky jako je třeba dokonalá, krásná a křehká žena; tvrdý, drsný, nespoutaný avšak ve svém nitru něžný a láskou oplývající ochránce; příběh protkaný láskou a až neuvěřitelně krásný konec. Samozřejmě vím, že je to v životě trochu jinak a že princů, kteří by se třeba jen částečně podobali mužům s drsnou slupkou, pod níž se ukrývá něžnost a cit a kteří výše zmíněné vlastnosti projevují vždy ve správnou chvíli, je v dnešní době jako šafránu, ba dokonce ani neexistují, zatímco v těchto knihách běhají v hojném počtu. Ale myslím, že každá dívka či žena má právo z běžného denního shonu a mnohdy i tvrdého života uprchnout do sféry snů a ponořit se do života krásných a bezchybných. Říká se, že je dobré být STÁLE nohama na zemi, ale já myslím, že sny, ač někdy nesplnitelné, by měl mít občas každý. ;-)... celý text
Co to je, když se řekne...
2008,
Ladislav Dvořák
Vynikající nápad na námět knihy. Příběhy jsou za sebou uspořádané tak, že plynule přechází z jednoho okruhu (Olymp, Řím, Ježíš, Židi, stašidla,...) do druhého, takže nemáte pocit chaosu. Naopak! Postupujete po jednotlivých - avšak provázaných - bodech, krůček po krůčku. Je nad mé síly si ty krásné příběhy zapamatovat úplně všechny, ale i přesto jsem zase o něco moudřejší. :-)... celý text
Krátký druhý život Bree Tannerové
2010,
Stephenie Meyer
Bez rozvleklých pasáží, bez Bellyných stupidních myšlenkových pochodů, či hluchých míst. Dinamcké, řekla bych. Po třech dílech ságy Stmívání, kde bývaly drama či akce pouze několikamálostránkovou záležitostí, příjemná změna.... celý text
