B.Wilde
přečtené 53
Pan Romantik
2021,
Leisa Rayven
Na odreagování je tahle kniha vážně skvělá, příběh se mi moc líbil a Paul je neskutečně sexy a zajímavý charakter. Nebudu lhát, Eden mi naopak první kapitoly byla dost nesympatická a ani jsem jí to moc nepřála, ale jak se to rozjelo a začala se měnit, změnil se i můj názor na ni. Nakonec jsem si užívala, jak se to mezi nimi krásně vyvíjí a rozhodně mezi sebou měli tu správnou chemii. Taková moderní pohádka pro velké holky, za mě spokojenost.... celý text
Dopisy, které nikdo nečetl
2017,
Iona Grey
Z téhle knihy mám docela smíšené pocity... musím říct, že čtení mi nešlo tak lehce, jak jsem čekala, první čtvrtina vyprávění pro mě byla dost nezáživná a ke čtení jsem se horko těžko dokopávala, prostě mi chyběl takový ten vtahující moment... jenže i tak jsem to nechtěla nechat nedočtené (hlavně jsem chtěla vědět, proč to má tak velmi vysoké hodnocení, když ten začátek byl takový nemastný neslaný) takže jsem nakonec přešla na audio knihu a tu jsem dala komplet za dva dny, zajímavé jak to najednou šlo rychle... od chvíle, kdy se zjevil Dan, to pro mě začalo být konečně zajímavé a jeho postavu jsem si velmi oblíbila a to až do samotného konce. Jejich lásku se Stellou jsem jim naplno věřila, ale i tak děj poté nabídl dost nepěkné momenty, které jen tento hořko-sladký příběh dokreslovaly (a bohužel byly dost realistické). I když jsem z jisté strany chápala, proč tam kdo udělal, co udělal, proč se kdo rozhodl jak se rozhodl... tak jsem to na druhou stranu vlastně i nedokázala úplně přijmout... prostě jsem tam i přes to všechno viděla takový zmar a promarněnou příležitost, jen proto, že Stella byla nakonec takový sebemrskač, že si řekla, že si za své činy nezaslouží být šťastná a tak vzala tu možnost i Danovi. Jasně, měl rodinu a prostě se i tak posunul dál, nechci úplně tvrdit, že by celý život za ní truchlil... ale svým způsobem i ano... když jí celé roky psal a celé roky doufal. Byla jsem za něj ráda, že nakonec mohl odejít v klidu, že to mohl tak nějak uzavřít, že mohl aspoň poslední hodiny strávit s ní... ale i tak pro mě bylo prvních pár minut po doposlouchání takových... vyčerpávajících... neměla jsem ten pocit zadostiučinění a že to dopadlo tak, jak mělo nebo jak mohlo. Vlastně se to dalo čekat, bylo to jasné od samého začátku... bylo jasné, že spolu zažili jen krátkou chvíli štěstí, že to bude smutné... ale... prostě je to jak koukat na Titanic a doufat, že tentokrát se na ty dveře vlezou oba... myslím, že už si knihu nikdy nepřečtu, neposlechnu, ale jsem ráda, že jsem to nakonec dotáhla do zdárného konce, který rozhodně v člověku něco zanechá.... celý text
Neviditelný život Addie LaRue
2021,
Victoria Schwab
Luc - nevěřila bych, jak moc mi tahle postava nakonec přijde zajímavá! Jak na začátku vypadá jako "ten špatný" a postupem času se z něj stane pomalu nejzajímavější postava ze všech. Na začátku to bylo takové neutrální, že to prostě byla "jeho práce", že mu šlo o to, získat co bylo domluveno a sem tam se tam prostě zjevil, něco provedl a zase zmizel... ale i tak jsem ho nikdy neviděla jako nějakého záporáka příběhu... V té pasáži, kdy Addie poprvé zachrání, před těmi vojáky a přemístí ji jinam... tak to bylo poprvé, kdy mě skutečně začal zajímat o kus víc... s tím jak se Addie zeptal, proč si myslí, že by měl mít rád válku... nevím proč, ale poprvé mi to přišlo jako takové "vybočení" které ani neplánoval... kdy to prostě nebylo jen o tom "tak co, dáš mi tu duši?" No a pak už to jelo... až později jsem zpětně viděla, jak se vlastně proplétal tím příběhem celou dobu, že spolu vlastně měli tolik scén, které se spojili v jeden komplexní příběh. ;Když tam pak byla pasáž, kdy Luc nějak řekl (nebo je to někde napsané na lístku, už nevím přesně) o Addie "má lásko" tak to jsem si říkala "moment, co se to tady děje?" protože to bylo nějak předtím, než se ukáže, že si spolu ti dva začali... no a to bylo prostě neskutečně žhavé, ta chemie sálala ze stránek. Jejich poprvé, u toho jsem se přistihla, jak se nadšeně culím, protože to tam prostě najednou neskutečně sedělo. Já prostě ty příběhy "from enemies to lovers" miluju. Ano, Luc nebyl člověk a byl to nějaký bůh či démon, ale i tak mi nepřišlo, že by byl vyloženě špatnej... ano, bral lidem duše... ale oni s tím sami souhlasili, i když to teda nebylo vždycky ideální, jít si jí vybrat... ale "dohoda je dohoda" sice využíval slabé chvilky lidí, ale oni s tím prostě souhlasili... a to je dle mého dost podstatná část... to že někteří nevěděli, že tu cenu zaplatit nechtějí a pak toho litovali... to už je věc další. Bylo tam krásně vidět, kdy se "jeho práce" proměnila "v hru a zábavu" a pak i v něco víc... popravdě, to, že Addie miluje, tak tomu jsem prostě bez debat věřila... ano, nebyla to úplně čistí láska, nesobecká a čistě lidská... ale co si budeme povídat, kolik lidí takhle skutečně miluje? Zcela bezpodmínečně, tak že to není sobecké a toho druhého "nechtějí vlastnit"? Myslím, že v rámci možností ji miloval přesně tak, jak mohl... a to se mi hrozně líbilo, protože to je další věc, na které ujíždím, když je nějaká taková netradiční postava do někoho zblázněná (a snaží se dělat, že to tak vlastně vůbec není)... Ono bylo i vidět, kolik věcí pro ni udělal "a nemusel"... kolikrát za ní byl "když nemusel"... ano, věřím, že ze začátku mu šlo jen o to, aby ji zlomil, pak o to, vyhrát nějakou jejich hru... ale právě už jen proto, že nebyl člověk, tak neměl ani ty "lidské potřeby"... a to že jí nakonec potřeboval, to určitě nebylo něco, co by si plánoval... a přesně taková láska je. Popravdě, myslím si, že svým způsobem milovala i ona jeho, i když na konci knihy říkala, že ne... když tam přišla s tím svým plánem, jak se osvobodit... ale za mě měl pravdu, že on je prostě jediný, kdo k ní patří "navždy" protože s ní byl celou tu dobu, protože si pamatuje tolik co ona, jo asi mu dost pomohl ten vzhled toho jejího vysněného chlapa (ono, rozdávat si to s mlhou by bylo poměrně těžké ) ale i tak si myslím, že si ji získal i jinak. Taky ho dost podceňovala, kolikrát si myslela, že je pět kroků před ním a on byl tak o sto kroků vpřed, když pak došlo na lámání chleba. Takže nevěřím, že do ní nevidí... někdo, kdo má takovou moc... kdo dokázal naplánovat tolik jejich kroků... možná je tak trochu jeho hračka, ale to je tak nějak dynamika jejich vztahu... nenávidět se, bojovat mezi sebou, milovat se... bez toho by ta věčnost byla asi docela nuda... protože kdyby fakt chtěl, tak se jí může zbavit lusknutím prstu... No, zabloudila jsem hned po přečtení k hledáním nějakých fan fikcí a myslím, že nebudu jediná, kdo tomuhle pokračování fandí. Prostě to bylo boží a jsem neskutečně ráda, že jsem tuhle knihu četla. ... celý text
Znamenitá mrtvola
2022,
Agustina Bazterrica
Příběh o lidské zvrácenosti a pokrytectví. Námět je to rozhodně zajímavý a některé scény jsou poměrně znepokojivé (bohužel ale spíš jen když se nad tím člověk zamyslí hlouběji a ne tím, jak je to v knize popsáno)... o to hůř, když si představím, že někteří by za daných okolností opravdu byli schopni takhle fungovat. Jenže, svět už takhle funguje... jen ne pro lidi. Abych byla upřímná, dobrá půlka knihy byla docela o ničem a nějaký výraznější bod tomu dává hlavně ten konec - je šokující, ve své myšlence rozhodně odporný... a i když na samém začátku se nabízí, v průběhu děje už tolik ne, i když... jak se říká, když ptáčka lapají... Co mi ale opravdu hodně vadilo a kazilo mi celý dojem od začátku do konce, byl styl jakým to bylo napsané... to věčné "on udělal, on řekl, on to a on ono..." jak kdybych četla něčí slohovku ze střední. Dialogy vepsané ve vyprávění a ty, co už tam teda byly přímo, tak jich bylo opravdu pomálu. Některé přechody scén a kapitol byly hodně zvláštní, samotné scény často zkratkovité, kapitoly které by si i zasloužily nějaké větší rozvětvení byly třeba jen na dvě stránky... k postavám jsem si neudělala pomalu žádný vztah a když už jsem si říkala, že se tam najde někdo, kdo prozře... tak to bylo snad ještě horší. Určitě by tenhle nápad šel zpracovat mnohem lépe... styl psaní je dost jednoduchý a bohužel i dost průměrný...... celý text
