Aymira přečtené 439

Květ pouště 2010, Waris Dirie

Čteno před mnoha mnoha lety, ale dodnes si tuto knihu velmi zřetelně vybavuji. Opravdu se mi vryla hluboko do srdce, především tématem a jeho autobiografickým ztvárněním v podobě, z které až mrazí.... celý text

Pulz 2013, John Lutz

Jedna z těch lepších Lutzových knih, se stále se opakujícím formátem. Sériový vrah, jeho minulost před desítkami let, současnost, vyšetřování, které vlastně není vyšetřováním, ale vždy se jen čeká na další vraždu a sem tam se vyskytne nějaká stopa nebo odhalení. Přesto všechno se mi ale Pulz líbil (mimochodem, nikdy nepochopím, proč Lutz dává svým knihám jednotlivé názvy, protože s knihou samotnou nijak nesouvisejí). Závěr byl vcelku zajímavý a akční a odhalení, kdo za vraždami stojí, přece jen malinko vybočovalo z Lutzova zaběhnutého stereotypu.... celý text

Série 2011, John Lutz

Rozhodně jedna z nejlepších Lutzových knih. Sice se opět opakuje skoro vše z předchozích případů, ale přesto to tentokrát mělo hlavu a patu a i závěr byl promyšlenější a ne tak předvídatelný. Lutz ve svých knihách vždy používá vyprávění z minulosti staré pár let (nejčastěji Ohio, Missouri, Minnesota) a kupodivu mě tyto části příběhu vždy baví při čtení víc než kapitoly ze současnosti. Co je pro mě však matoucí, to je fakt, že ve všech Lutzových knihách má sériový vrah přezdívku Řezník - i když nevím, jestli je to jen českým překladem, nebo je jméno vždy stejné i v originále. Poučení: bacha na to, koho označíte za násilníka a dostanete ho do vězení!... celý text

Mistr X 2011, John Lutz

Příběh nesporně zajímavý, ale v podstatě je jen opakováním předchozích Lutzových knih. Navíc jsem ho prakticky nepochopila. Tedy, ne že by mi nakonec nedošlo, kdo je vrah, ale chyběla tomu gradace. Závěr byl bez nějaké myšlenky, čekala jsem od něho mnohem víc. Opět velké množství jmen (obětí), které časem začaly splývat jedno přes druhé, a zločiny málo popsané. Normálně by kniha nebyla sama o sobě tak špatná a zasloužila by si vyšší hodnocení, ale kvůli výše zmíněným důvodům a především díky vysoké podobnosti s jinými Lutzovými knihami ji tady hodnotím nízko.... celý text

Potřeba zabíjet 2010, John Lutz

Všechny série se snažím vždy číst od začátku a nejinak je tomu i u Johna Lutze. Právě proto když bych měla jeho knihy porovnat, tak mi všechny přijdou na jedno brdo. Quinn a Pearl se rozešli, aby se na konci knihy dali dohromady. Vrah je v průběhu čtení znám, protože vždy se příběh prolíná s vyprávěním o jeho dětství před desítkami let. Zločiny nejsou nijak detailně popsané. Velké množství postav, které se vždy stanou další obětí sériového vraha. Co se týká tohoto příběhu samotného, musím uznat, že na konci na mě čekalo menší překvapení. Dějová linie kolem Lavern byla zajímavá a celou dobu jsem přemýšlela, jak má do příběhu zapadnout. Víc promyšlen mohl být děj se Zoe... ale to už by to Lutz možná překombinoval. Každopádně se hezky vrhnu na další díl série.... celý text

Noční vraždy 2008, John Lutz

Vcelku podařené dílo na zajímavé a velmi aktuální téma - krádež identity. U Lutze si pomalu zvykám, že jeho knihy nejsou tolik prošpikované napětím a neobsahují žádné příliš podrobné popisy vražd. Jednoduše nastane nějaká napínavá chvíle... dál nepokračuje a tím je řečeno vše a Lutz přejde k jiné postavě. U Nočních vražd mi opět malinko chyběl rozepsanější a akčnější závěr, ale zase na druhou stranu ho nahradil docela překvapivý (pro mě) zvrat na úplném konci.... celý text

Na zabití 2008, John Lutz

Připomínalo mi to kopii první knihy, Temnější než noc. Změnil se jen motiv a modus operandi, ale jinak je příběh prakticky stejný, včetně vyprávění z mládí pachatele, čímž nám autor prozrazuje, kdo pachatelem je. Závěr byl takový nemastný neslaný a mrzelo mě, že nakonec kvůli němu nebylo dostatečně vysvětleno celé počínání Matky a že se vyšetřovatelé vlastně nikdy nedozvěděli úplnou pravdu.... celý text

Temnější než noc 2010, John Lutz

Sériový vrah. Proti němu policajt, který dostal od života druhou šanci. Moje první kniha od Lutze, o kterém jsem předtím nic nevěděla. Měla jsem z toho obavy, ale nakonec se ukázalo, že zbytečne. Ze začátku jsem bojovala s množstvím postav, ale i přesto je příběh čtivý a plný napětí. Prolíná se s vyprávěním starým několik let, které me osobne velmi bavilo - dalo tušit, že skonci v něco temného. Závěr me však překvapil... a poslední odstavec vyděsil. Víc ale nechci budoucím čtenářům prozrazovat.... celý text

Ocelový polibek 2016, Jeffery Deaver

Na Deavera velmi průměrný počin, dokonce jsem bojovala s tím snížit své hodnocení ještě o jednu hvězdičku. Tématu, které zde rozebírá, se již věnoval v jedné z předešlých knih, i když teď to samozřejmě vzal trošku z jiného úhlu pohledu. Co se mi líbilo a zaujalo mě byl fakt, že pasáže popisované samotným pachatelem jsou psány v ich formě. Ale jinak mi chybělo napětí - skoro nikde se v knize neobjevilo místo, kde bych si řekla "ty jo, co přijde teď, kdo na něj vybafne za rohem" apod. Vedlejší dějová linka s Améliiným bývalým milencem byla také vcelku předvídatelná a žádný happyend se od začátku čekat nedal. Doufám, že příště se to Jefferymu povede opět tak, jak jsme u něho zvyklí.... celý text

Vlk 2015, Mo Hayder

Mistrovské dílo Mo Hayder. Kdysi jsem viděla Funny Games od Michaela Hanekeho a při čtení Vlka jsem měla, alespoň zpočátku, pocit, že se Mo filmem snad inspirovala. Soucítila jsem s rukojmími a tiše trpěla úděsnou bezmocí. Časem se ze štvanců stala štvaná zvěř a najevo vycházely skutečnosti tak temné, skličující a neuvěřitelné, že smrt samotná je v porovnání s nimi vysvobozením. Nevím, jestli smutnější byl příběh samotný nebo fakt, který vyplul na světlo před Jackem. Vlka určitě můžu doporučit i těm, kteří neznají předchozí autorčiny knihy. Zase tak moc na ně dějem nenavazuje, navíc je svižný a plný napětí.... celý text

Panenka 2014, Mo Hayder

Příběh odehrávající se v psychiatrické léčebně s nejpřísnější ostrahou je sám o sobě zárukou, že bude strašidelný a tajemný. A co teprve, když pacienti začínají jeden po druhém umírat pod rukama přízraku. Jenže naštěstí bubáci neexistují a realita je mnohdy prozaičtější než se zdá - takže za vraždami stojí naprosto obyčejná bytost z masa a kostí. Kdo jí je, na to se dá přijít celkem brzy, ale mezi všemi těmi blázny jeden opravdu neví... Kniha mě zpočátku vůbec nebavila. Až asi v polovině je do vyšetřování zatažena i policie. Zhruba od té doby děj nabral neskutečný spád a byla jsem nucena číst dál a dál. Závěr mohl být ještě o trochu promyšlenější a napínavější, ale i tak nezklamal. Jack tentokrát zcela sám bez pomoci Chodícího muže zjistil, že je opravdu zamilovaný. Jen jí to ještě nestačil říct... Tak uvidíme, jestli se mu do podaří třeba hned v dalším příběhu.... celý text

Unesená 2013, Mo Hayder

Rozhodně zatím nejlepší knížka od Mo Hayder. Má šmrnc a neustále drží čtenáře v očekávání, jak to bude dál. Události zasáhnou několik rodin najednou a Jack mezi nimi pobíhá a vždy, dřív než se naděje, dostane hlášení a musí vyrazit na jiné místo. Pachatel se dal opět tušit poměrně záhy. Závěr byl akční a strhující. Mezi tím vším napětí a pátráním po unesených stíhá Jack vést filozofické rozpravy s Chodícím mužem, díky němuž také pochopí, že jeho srdce má být otevřené a připravené na další životní etapu.... celý text

Kůže 2015, Mo Hayder

Kniha bezprostředně navazuje na předchozí Rituál (časově to začíná hned následující den) a dějově z něho hodně vychází, proto doporučuji si prvně přečíst právě Rituál. Umím si představit, že kdybych já osobně četla Kůži bez znalosti předchozích knih, také bych jí dala nízké hodnocení, protože by mi děj přišel nezáživný. Jack a Blecha mají každý svých osobních starostí dost a dost a oba a každý z nich řeší svůj osobní případ na vlastní pěst. Chvílemi se zdá, že se jejich cesty při pátrání střetnou, aby se ale vždy zase oddálily. Závěr byl pro mě až moc velký happyend a z postav, které jsem po celou dobu považovala za ztělesnění zla se vyklubaly dobráci. Moc mi neseděl. Ale jinak mě kniha udržovala v neustálém napětí a nutila mě číst a číst dál, proto je moje hodnocení vysoké.... celý text

Rituál 2009, Mo Hayder

Tentokrát musím sáhnout k opravdu nízkému hodnocení. Příběh zachraňovala snad jen jeho poslední čtvrtina - vše ostatní bylo pro mě příliš zmatečné a místy i nudné. Opravdu jsem dlouho nechápala, co se vlastně konkrétně vyšetřuje, vnitřní démoni hlavních hrdinů mi přišli přitažené za vlasy a samotné téma rituálů afrických kmenů mě neoslovilo. Vsuvka s Chodícím mužem byla kapitolou sama pro sebe - zmatená, nicneříkající a mnohoznačná zároveň. Po prvních dvou knihách, které byly opravdu velmi dobré, je to teď zklamání.... celý text

Pečovatel 2004, Mo Hayder

Kniha mi přišla neotřelá. Téma děsivé, i když bohužel velmi běžné i v reálném světě. Pachatel mě překvapil, jeho jsem rozhodně celou dobu za pachatele nepovažovala. Moc jsem fandila Jackovi, aby konečně objevil bratra... Líbilo se mi to víc než předchozí kniha Ptáčník. Toto mělo větší spád a pachatel nám tentokrát zůstal neznámý skoro až do konce.... celý text

Ptáčník 2003, Mo Hayder

Namlsaná z Chrise Cartera jsem se vrhla na Mo Hayder. Tušila jsem, že půjdu o level níž a ono to tak skutečně je. Tím ale nechci a ani nemůžu říct, že by Mo Hayder psala špatné detektivky. Ptáčník je dobrá kniha. Přesto mi dělalo problém se do ní začíst a kdyby zhruba v polovině nepřišel zvrat v ději, asi bych se knihou horko těžko prokousala. Vše mi přišlo málo popsané - od postav, prostředí až po vraždy. Byly brutální, ale v podstatě v knize není ani jedno místo, kde by bylo dopodrobna rozepsáno, co vrah s obětí provádí. Hlavní detektiv Jack Caffery je sympaťák a v této knize se musí vypořádat se svoji minulostí, ale zase -nedokázala jsem si ho úplně vykreslit ve svých představách, protože nebyl dostatečně popsán.... celý text

Rozbité okno 2008, Jeffery Deaver

Přečteno jedním dechem. Jedna z nejlepších autorových knih. Velmi přitažlivé čtení a to i přes skutečnost, že v příběhu tentokrát nenastane žádný velký zvrat. Rhyme mi tentokrát přišel spíše v pozadí, koneckonců pachatele objevila sama Amélie. Zajímavý námět, který vás donutí přemýšlet o bezpečí života v dnešní společnosti. A ty dialogy mezi vyšetřovateli, a především mezi Rhymem a Thomem, jsou prostě dokonalé. Tolik sarkasmu, ironie a pohotových vtípků! Tuto sérii čtu postupně a upřímně řečeno se netěším na okamžik, až dospěju k poslední straně Lincolnova příběhu.... celý text

Já jsem smrt 2016, Chris Carter

Chris Carter to neumí jinak. Opět dokonale! Zdálo by se, že časem začnou být jeho příběhy obehrané, že unaví... ale ono tomu tak není. Jeho styl psaní je totiž dechberoucí a ani na vteřinu nenechá čtenáře nudit se. I když Robert s Carlosem věrni svému povolání a zařazení do oddělení pro speciální vraždy pátrají zase po sériovém vrahovi, přesto mně osobně případ přišel tentokrát malinko jiný a tím pádem neotřelý oproti předchozím knihám. V příběhu nalezneme opět něco k zamyšlení. Už po dvaceti stránkách jsem měla sto chutí křičet a dát vrahovi co proto, můj mozek odmítal přijmout, že ti, kteří v životě nejvíc trpí, jsou odsouzeni k tomu trpět ještě mnohem víc. Konec mě šokoval a myslím, že zhruba jednu kapitolu jsem si musela přečíst několikrát, abych se přesvědčila, že děj opravdu chápu správně. Ve finále se objevuje malý náznak stockholmského syndromu a asi to tak bylo ze strany autora i myšleno, protože to k němu směřovalo již od samého úvodu knihy. Právě proto jsou Carterovy knihy tolik čtivé - jsou sice brutální, až odporné, a přitom neskutečně lidské a hloubavé. Pro odlehčení musím říct, že mě ze začátku hodně vystrašil Carlos a stejně jako Hunter jsem mu skočila na špek :-) Už se těším na příští rok, až vyjde další pokračování - tedy doufám, že vydání další knihy Carter už nepřesune, že překonal osobní problémy a může se plně soustředit jen a jen na psaní, protože to mu jde na jedničku.... celý text

Zloba 2016, Chris Carter

Uf! Tak tohle bylo moc moc dobré. Kniha je jiná než předchozí Carterovy romány. První polovinu knihy jsem dokonce malinko pochybovala o tom, zda mě baví tolik jako ony předešlé. Chyběl mi Carlos, protože tentokrát Hunter vše vyšetřuje sám. Navíc se děj neodehrává v Los Angeles, ale na východním pobřeží. Půlka knihy je plná psychologických her. Ale pak se to najednou všechno rozjelo, vše do sebe zapadlo. A pokud jsme si v předchozích knihách říkali, že vlastně nevíme nic osobního o Robertu Hunterovi, najednou se to změnilo a na povrch vyplula celá jeho minulost. Kniha útočí na city čtenářů, protože i mně ho bylo moc líto a jednu chvíli jsem se neubránila slzám. Jeho osud by si nepřál nikdo.... celý text

Jeden za druhým 2015, Chris Carter

Carter to neumí jinak než dokonale. Jeho standard je tak vysoko, že i kdyby nějakou knihu malinko pokazil, pořád to v porovnání s ostatními bude na pět hvězdiček. Ale on tuhle knihu opět nepokazil. Vypráví příběh plný krutých vražd, o nichž rozhodují jini. Nechává čtenáře zamyslet se nad lhostejností současného světa, nad anonymitou internetu. Vše graduje ve strhujícím finále, kde vteřiny odpočítávaji život vícero lidi. Carterovi se podařilo vytvořit detektiva, kterému nejde nefandit. Ac všechno zná a všechno ví, je zároveň empaticky, přátelský a sexy. Přesne jak zaznělo v teto knize: každa žena by dala cokoliv byť i za jedinou noc s nim.... celý text