Anasa přečtené 777

Clona 2019, Samuel Bjørk (p)

Dobré, napínavé, záhadné. Bohužel záhadné bylo i využití některých naprosto vedlejších postav - např. matka oběti před odletem, prodavačka. To bych nakonec pominula, ale konec nebyl z více důvodů to pravé, rozladil mne. Opravdu mi vadí ta psychopatická a osobní rovina, ta by mohla klidně v dalších dílech vést buď k vyvraždění rodinných příslušníků nebo členů Munchova oddělení. Vyskytl se další vraždící psychopat, takže je asi normální, že se mi nezdá, že zvolil postup, který vlastně nevedl ke kýženému cíli. Tady zřejmě logiku hledat nemohu. Taky pátraní dvou nejmladších členů týmu bylo v závěru věnováno málo prostoru a Munch se k vrahovi dostal jak slepý k houslím. Uvítala bych víc pátrání místo vrcholné scény s vrahem. Když to shrnu: Pokud chci čtivou a napínavou knihu, je Clona opravdu dobrá. Už je to ale třikrát na jedno brdo.... celý text

Hrdinové a nebojsové 2008, Miloslav Švandrlík

Chtěla jsem panu Švandrlíkovi alespoň jednu hvězdu upřít, ale proč vlastně? Téměř všechny ty hrdiny a nebojsy znám, ale kdyby mi někdo řekl: Napiš o nich tak maximálně stránku do sešitu A5, ale ať to má zdravé jádro, hlavu, patu a šmrnc, tak bych se dost zapotila.... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Delší dobu jsem fantasy pro mládež nečetla, protože se mi podle upoutávek nezdálo, že bych narazila na něco originálního. Do Smrtky jsem se pustila s chutí, ale když došlo na kosení zarazila jsem se: Obyčejné vraždy? Ve společnosti, která odstranila bolest a smrt najednou něco tak ubohého jako utopení nebo upálení a to pod rouškou schvalované činnosti? Dost dlouho jsem knihu chtěla odložit, ale vytrvala jsem. Byla jsem zvědavá, jak si sympatičtější z postav poradí. Taky mne zaujaly některé stránky z deníků. Zvědavost trvá, takže sérii (snad) dočtu. A doufám, že tahle společnost odstraní nejen nemoci!... celý text

Nimbus 2019, Neal Shusterman

Musela jsem se podívat, kolik jsem dala hvězdiček Smrtce - čtyři. Nimbus se mi zdál po celou dobu lepší, půlka není, takže musím pět. Tenhle díl byl nabitý nejen akcemi, ale také emocemi. Mnohé postavy prožily zklamání, smutek, došlo i na osobní oběť, city ukázala i postava na první i druhý pohled chladná a bezcitná. Přivítala jsem novou, důležitou postavu Greysona. Oslovilo mne, jak autor dokázal tu knížku povýšit, aby to nebylo jen kdo z koho. Ve Smrtce byly zápisy z deníků Smrtek, tady úvahy Nimba. Úvahy, které by se neměly jen přeletět očima - aktuální, smysluplné. Takže jsem opět přežila "kosení" , šup sem s dalším dílem, ať se konečně pohneme k té lepší, ale také přirozenější a lidštější společnosti!... celý text

Blues pro bláznivou holku 1990, Václav Hrabě

S Hrabětovou poezií jsem se setkala někdy v osmdesátých letech a samozřejmě jsem si zamilovala Variaci na renesanční téma. O pár let později jsem si koupila knížku a gramofonovou desku. Občas jsem se zaposlouchala do sugestivního Kovaříkova přednesu, občas jsem zalistovala knížkou. Obvykle nečtu sbírky najednou od A do Z. Teď jsem se rozhodla od A do Z postupovat kvůli čtenářské výzvě, i když mi to po chvilkách trvala řadu měsíců. Asi už jsem jiná, něco mne oslovilo, něco bylo moc. Moc jaké? Syrové? Neučesané? Rebelantské? Prostě moc.... celý text

Vzdálená řeka 2018, Barbara Wood

Kniha mne nalákala na odhalování rodinného tajemství. Bylo tam, to je pravda, ale čekala jsem víc. Dějová linka od roku 1912 byla zajímavější. Linka novodobá tam byla proto, aby rodinná tajemství mohla být odhalována. Jak se bude vyvíjet osud Nicol bylo víc než zřejmé už z první kapitoly. Autorka píše především pro ženy, je to znát. Ještě si nemohu odpustit jednu poznámku: S úsměvem jsem si vzpomněla na Jirotkova Saturnina a jeho uvádění literatury na pravou míru. Co by asi říkal postřehu, že k němu vzhlédla zpod sklopených řas?... celý text

Jatka 1999, Lee Child

V dobrém hodnotím jako jednoduchý příběh. Žádné přeskakování, různí vypravěči, ne. Sledujete Jacka a jeho postřehy. Přemýšlíte, kdo je vlastně kdo a kdo je s kým. Trochu moc krve, surovosti, korupce, ale jinak příjemná a napínavá oddechovka.... celý text

Nikdykde 2006, Neil Gaiman

Sestry 2019, Bernard Minier

Poutavé, ačkoli se jedná o thriller, převažuje klasické policejní pátrání, to mi vyhovuje. Rozuzlení je nečekané. Pět hvězdiček dát nemohu, protože závěr, který zřejmě měl být strhujícím vyvrcholením, mne totálně zklamal. Přišel mi zbytečný a jednání detektiva podivné. Inu, méně často znamená více.... celý text

Zkouška neviny 2005, Agatha Christie

Talíř plný jedu / Postup číslo tři / Vražda mezi kovboji 1999, Rex Stout

Klasika, Nero Wolf mne stále baví. Nicméně jsou to delší povídky, takže není příliš prostoru odbočovat a mlžit, což je škoda.

Vzpomínky, co neuletí 2014, Hana Andronikova

Poděsové z jiný planety 2011, Bill Watterson

Pořád dobré, ale přece jen je tu víc vtípků na téma Calvinovy fantazie, která se týká meziplanetárních cest a dinosaurů. Přece jen dávám přednost prvním dílům, kdy Calvin preferoval předvolební průzkumy a naschvály Susii.... celý text

Koukám a co nevidím 2005, Ivanka Devátá

Tohle není pro mne. Když narazím v časopise si fejeton paní Deváté vždycky si ho ráda přečtu. Takhle pohromadě se pro mne staly soustem, které jsem dost dlouho přežvykovala. Příště si její fejetony budu servírovat jen po drobečcích.... celý text

Dračí náhrdelník 2018, Vlastimil Vondruška

Osudné šampaňské 1997, Rex Stout

Román o růži 2008, Vlastimil Vondruška

Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů 2009, Mary Ann Shaffer

Otevřela jsem ji, začala číst první stranu a řekla jsem si, že to asi nedám. Román v dopisech. Jenže jsem knihu neodložila - ještě kousek a ještě kousek. Po několika stranách bylo jasné, že ji neodložím. Pak už bylo nad slunce jasné, že mne kniha nejen chytila, ale nadchla. Žasla jsem nad tím, jak se také dá psát o strašné realitě. Nemám příliš ráda předvídatelnost, ale v osudech Elizabeth a Juliet mi nevadila. Jen jsem se smutkem čekala na pravdu o jedné a rozhodující událost či slovo u druhé. Škoda, že autorka už nic jiného nenapíše.... celý text

Ztracená vládkyně 2017, Steve Robinson

Kniha se mi líbila, i když by děj mohl plynout svižněji, po polovině se mi už zdála zdlouhavá. Trochu mne zklamal konec. To, jak ze sebe provinilá osoba chrlila přiznání, nebylo ani trochu přirozené.... celý text

Cela číslo 17 2007, Dominik Dán

Snažím se , snažím, ale nevím, za co ubrat hvězdičku. Od Dominika Dána jsem znala Rudého kapitána, muž četl Bestii a shodli jsme se, že je to dobré, ale tvrdé. Takže jsem po dalším Dánovi sáhla hlavně kvůli čtenářské výzvě. Tvrdé to bylo také, nad slepotou hlavního hrdiny jsem nevycházela z úžasu, ale odtrhnout jsem se nemohla. Tenhle pán umí psát. Za dvě věci mu děkuji: Jednak mi vyhovovalo to, že když se děj prostřídal a vrátil se ke Kamilovým zápiskům nebo k jeho současnému pobytu ve vězení, opakoval se odstavec, takže se v ději nedalo ztratit, plynule navazoval. Jednak jsem opravdu ráda, že některé scény vynechal a spokojil se s tím, že i otrlí policisté zvraceli kvůli tomu, co našli. Takže příště zase Dána?... celý text