Aknel26 přečtené 489

Manželka 22 2013, Melanie Gideon

Nelíbila se mi. Respektive nelíbila se mi především hlavní hrdinka, která jednala iracionálně (mj. v zaměstnání), docházela k předčasným závěrům (hlavně co se týče dětí) a především ke svému muži se chovala jako k totálnímu hňupovi, srovnávajíc ho s anonymní postavou tazatele, který jí na rozdíl od manžela rozumí... Její posedlost (poblouznění?) oním tazatelem mi přišla úplně nepochopitelná, zato jeho totožnost mi byla jasná takřka hned a celé to bylo dost přitažené za vlasy, včetně závěru.... celý text

První láska 2015, James Patterson

Myslela jsem, že to bude prostě příběh putování dvou mladých lidí po USA, během něhož hlavní hrdinka najde sama sebe i velkou lásku, ale bylo to něco víc. První půlka vtipná, oddechová, pak překvapení - a druhá část hodně emotivní a smutná, ale tak hezky, nenásilně. Dala bych čtyři hvězdičky, knížka se čte dobře, ale literárně přece jen něco schází. Připomněla mi ale písničku Závidím s textem Jiřího Grossmanna, kterou mám moc ráda - a za to je ta pátá hvězda.... celý text

Neměnnost leopardích skvrn 2014, Kristopher Jansma

První krátká kapitolka z dětství na letišti se mi moc líbila, i druhá z období dospívání - a pak už to šlo z kopce, přišlo mi, že od třetí kapitoly autor nepřišel s ničím novým, jen dokola rozmělňoval totéž.... celý text

Alenka z planety Země 2006, Kir Bulyčov (p)

Ač nejsem čtenářka sci-fi, Alenku úplně zbožňuju. Nápaditá dobrodružství, propracovaný vesmírný systém, originální názvy všech zvířat a planet (klobouk dolů před autorem i překladatelem) a fantastické obrázky Jaroslava Maláka. Líbí se mi i nápad s „kontrolními“ otázkami na každé stránce. Nejradši mám asi třetí díl Milion Alenčiných dobrodružství, ale všechny jsou super :-)... celý text

Péra a perutě 1998, Iva Pekárková

Zajímavá, čtivá kniha odehrávající se v 80. letech v Praze. Hlavní hrdinka Viola je 25letá studentka (ne zrovna vzorná, co se vztahu k režimu týká), která se oddává dobrodružství autostopu – vede ji k tomu různá motivace a ta proměna, kterou Fialka prochází tam a zase zpátky, se mi moc líbila. Celkově postavy byly dobře vykreslené, i její kamarád Patrik. Líbily se mi i pasáže o fotografování, o přírodě… Taky o cestování v autobusech :-) Něco naopak bylo z dnešního pohledu přehnané – všechna ta šedivost v ulicích i lidech (přitom zrovna Zahradní město je plné řadovek, stromů…), moc televize a médií, která je dnes možná ještě silnější než tehdy, atd. Paradoxně nejvíc mě zaujal doslov, který vnímání samotné knihy ještě umocnil.... celý text

Obuvníkova žena 2014, Adriana Trigiani

Kniha se mi líbila, odehrávala se v zajímavém prostředí (jak v Itálii, tak i později v Americe), děj byl bohatý, postavy zajímavé. Tak nějak mi to ale přišlo moc idealizované, ne že by se hrdinům nepřihodilo nic zlého nebo měli na růžích ustláno, ale vždycky se morálně zvedli a správně rozhodli, kolem sebe samé přátele nebo lidi, kteří poznali jejich ryzí charakter a ocenili ho (plus pár černočerných záporáků, kterým se Enza i Ciro dokázali postavit). A celou dobu mě zaráželo, proč Enza neletěla letadlem a proč si neposílali fotky :-)... celý text

Přízrak 2014, Jo Nesbø

Devátá „harryovka“ v pořadí, co do čtivosti jako vždycky super, hltala jsem řádky jako o život. Prostředí drogově závislých mi nijak blízké není (naštěstí), Harry byl na mě zas až příliš nesmrtelný, ale moc se mi líbilo, jak bylo vyprávění prokládáno osobní zpovědí Gusta. V řešení jsem tentokrát byla poměrně úspěšná, řadu věcí jsem odhalila, ale konec mě velice zklamal. Řadím Přízrak k těm slabším v celé sérii.... celý text

Babička pozdravuje a omlouvá se 2015, Fredrik Backman

Opět kniha, kterou jsem nedočetla. Ove byl asi mým největším čtenářským zážitkem za minulý rok, takže očekávání byla veliká, ale babička mě vůbec nechytla. Jednak mi nebyla sympatická hlavní postava malé holčičky – nějak jsem už přesycená těch geniálních samotářských dětí, které jejich vrstevníci nechápou. A navíc mě vůbec nebavila ta fantastická linka, všechny ty vymyšlené světy a tajemní sousedé, narážky na Harryho Pottera apod.… Odložila jsem přesně ve čtvrtině.... celý text

Vzpomínky, co neuletí 2014, Hana Andronikova

Soubor povídek nadané české spisovatelky. Moc se mi líbily ty první, které původně vyšly samostatně pod názvem Srdce na udici. Příběhy i postavy se vzájemně prolínají, o vypravěči jedné povídky se příště dozvíme zase od někoho jiného, jindy zase vypráví postava, která se v předchozí povídce třeba jen mihla, apod. Zbylé povídky byly rozmanitější co do děje i postav, ale zaujaly mě o něco méně.... celý text