Zrno pravdy / Zrnko pravdy
Povídka od:
Andrzej Sapkowski
Z knihy:
Zaklínač: Stříbrný meč, Poslední přání
Geralt se dostane na hrádek, kde nachází neobvyklého hospodáře – Nivellena. Ten je napůl zvířetem a napůl člověkem. Variace na pohádku Kráska a zvíře.
V knize Zaklínač: Stříbrný meč povídka vyšla pod názvem Zrno pravdy.
Ziarno prawdy
Rok vydání originálu: 1989
Komentáře (10)
Přidat komentář
Moje vůbec nejoblíbenější zaklínačská povídka. Velmi tajemná a napínavá, přestože podstatnou část tvoří dialog mezi Geraltem a Nivellenem.
Pokud by se příběh "Kráska a zvíře" odehrál ve skutečnosti, tak si dovedu představit, že by se reálně udál právě tak, jak bylo popsáno v této povídce.
Druhá povídka, interpretující pohádky po svém krutě "realistickém" způsobu. Tentokrát se jedná o pohádku Kráska a zvíře.
Nejvíce se od povídky Zaklínač liší na první pohled prostředím. Je zde však jiný, podstatně důležitější rozdíl. Tato povídka do jisté míry definuje Geralta z Rivie. Náš drahý zaklínač se po celém světě setkává s pomluvou, že je jenom strojem na zabíjení, který by byl ochoten za pár zlatek vyvraždit sirotčinec. A zde? Geralt přichází do zpustlého sídla, kde se setkává s mužem prokletým do zvířecí podoby a nabízí mu pomoc. O odměně nepadne slovo. Nivellen odmítá. Je se svou zvířecí formou spokojený, konec konců na pořádá hovada, ženy letí, ne? Cítím tady trochu kousavý humor?
Nakonec se děj převrací a najednou už nejde o nezištnou pomoc se zrušením prokletí, ale o boj o život, nejen Geraltův a Nivellenův, ale i mnoha sedláků a pocestných. Konec příběhu je koncem lásky, ale také začátkem nového života.
Je to povídka velice humorná, ale má v sobě cosi hlubokého. Osobně ji mám velice rád.
Geralt jako nezvaná návštěva u Nivellena mě bavil. Líbí se mi neskrývaná parafráze pohádek, na které jsou některé povídky založené. Ale ve srovnání s pozdějšími povídkami ještě Zrnku pravdy něco chybí. Vyvrcholení děje mi přišlo trochu těžkopádné a snad trochu nedovysvětlené, i když pointa samotná je jasná.
Skoro se přikláním k 2* Nevím proč, ale strašně jsem se u povídky nudila a příběh Nivellena mě vůbec nebavil. Oceňuji hlavně skvělé audiozpracování.
"kousej mě, zvíře!"
Tak tohle byla výborná povídka, až jsem ztratil přehled o čase. Málokdy se mi stává, že neslyším kostelní zvony oznamující půlnoc.
Skvělé dialogy mezi Nivellenem a Geraltem a povedená variace na Krásku a zvíře.
Opět klasický raný Sapkowski se vším, co je pro něj charakteristické-pochybnosti o vlastní identitě, pochybnosti o vlastním konání, byť zatím ještě ne tak důležité, inspirace klasickými pohádkami, a realismus pseudostředověkého svtěta. Dobré, ale ne tak, jako jiné povídky.
Sice šlo především o povídání, ale i tak šlo z povídky vycítit tajemno a napětí, než se to "zvrtlo".