Žádná konkrétní noc ani ráno
Povídka od:
Raymond Douglas Bradbury
Z knihy:
Ilustrovaný muž
Dva přátelé v kosmické lodi, Clemens a Hitchcock, diskutují o Vesmíru a Zemi. U Hitchcocka se neustále prohlubuje jeho solipsismus, až nakonec trvá na tom, že nic ve Vesmíru není skutečné.
Originální název:
Rok vydání originálu: 1951
No Particular Night or Morning
Rok vydání originálu: 1951
Komentáře (3)
Přidat komentář
15.05.2018
Šíbnout může člověku leckde a lecjak. Astronaut Hitchcock už měl dobře našlápnuto, než odletěl ze Země a vesmírné prázdno ho jen podpořilo.
1
„I think the only way we can grow and get on in this world is to accept the fact we´re not perfect and live accordingly.“
Vzpomínky. Máme je. Hýčkáme je. Někdy se je snažíme zapudit. Víme, že jsou stále s námi a jsou naší součástí. Prostřednictvím vzpomínek si udržujeme kontakt s naší minulostí, s naším minulým mladším já, někdy jsou vzpomínky tím jediným pojítkem s lidmi, kteří už nejsou s námi, … Zkrátka, vzpomínky jsou neodmyslitelnou součástí našeho života. … Hlavní postava povídky Hitchcock to má ale jinak. Zpochybňuje všechno mimo „já“ a „teď“. Co nevidí a necítí, pro něj neexistuje. … „just now this instant, while you´re with me, you´re alive. A moment ago you weren´t anything.“
Tato povídka byla pro mne nejhůře uchopitelná. Se solipsismem jsem se předtím nikdy nesetkala. Člověk, který v jeho duchu uvažuje, se musí podle mě dřív nebo později zbláznit.
„I´d like to know what a place is like when I´m not there. I´d like to be sure.“ (Tak tohle mi připomnělo pana Sovu od A. Lobela:-))