Tam, kde lišáci dávají tu poslední dobrou noc
Povídka od:
Jaroslav Mostecký
Z knihy:
Space opera
Na ostrově byl domeček, v tom domečku hrobeček, v tom hrobečku Hammm...V tom domečku sarkofág, před ním Impéria flag, v sarkofágu mrtvý pán – Hali, Hali, Halián. Jen musíme vniknout dovnitř, přemoct posádku a odvézt to.
Rok vydání originálu: 2017
Hej hou, hej hou,
není to veselé,
že Haliáni vždycky nám
nakopou prdele!
Nejhorší povídka v této sbírce. Plná chyb, zmatku a nedostatků. V některých případech mi to ani hlava nebrala. Námět opět dobrý, ale i pan spisovatel Jaroslav Mostecký se v tom ztratil. Snaha tu byla, to né, že ne, ale člověk si musí zapamatovat, co píše, aby nevznikl zmatek. To pan spisovatel nedokázal.
Malá ochutnávka:
A tak mu hrobku otevřela. V tu chvíli už musela vědět, co tam je. Už když se svíjela tam dole mezi umírajícíma rybama a zvracela mi na záda, možná tušila, co je uvnitř a chce ven.
O čem, že to mluvím? Například: V jedné fázi se někdo zeptá toho druhého, zda ještě nemá kakao v tubě. Odpověď zní už ne. Ale o pár odstavců dál si všichni dají pauzu a vytáhnou tuby s kakaem – kde ho vzali?
Druhá a nejzávažnější chyba je na straně 222. Oranžový člun by byl z výšky vidět a tak jej zapálí.
Jenže na straně 225 se stane tragédie a povolí jim lana a člun se zřítí zpět ze skály. Sakra, jakej člun, když ho spálili?!?!?!
(Ty strany 222 a 225 nejsou strany povídky, ale strany v této sbírce)
Citát: Už dřív ji vytočila každá pitomost, a teď, co je mrtvá, to s ní bylo čím dál horší.