Tajemství žlutého hřbetu
Povídka od:
Milan Šotek
Z knihy:
Hry se slovy a tanci
Žánr: kabaretně hororová detektivka
Obsazení: 6 mužů, 5 žen
Policejní praktikant Kudlič stojí před zapeklitým případem: Vojín Houska se přiznal k vraždě těhotné ženy, načež se oběsil v cele. Na místě činu však Kudlič žádnou mrtvolu nenajde. Je třeba pátrat po oběti! Cesta za ní povede přes háj optických víl a věznici Skunk-Skunk do Pavoučí jeskyně – a možná ještě dál… Neotřelou zápletku, do které se brzy přimíchá i zlosyn Quasimodo, přezdívaný Žlutý hřbet (jméno odkazuje ke žlutým hřbetům brakového čtiva), rozvíjí řada divadelně šťavnatých epizod: zlý pavouk Ogoši (trauma hlavního hrdiny z dětství), svět počítačových her (pronásledování Prince of Persia) či inspektor Moonsmile (věčně opožděný specialista na zločiny dálných zemí, se kterým je Kudlič ve spojení pomocí megaskladného hyperrychlostního superpočítače).
Milan Šotek, spoluzakladatel Cabaretu Calembour, psal hru pod pracovním názvem „Svůj slamák odhazuji v dál“ přímo pro Divadlo A. Dvořáka v Příbrami, a to s úkolem pospojovat v ní známé i méně známé písně Jiřího Suchého (první uvedení 6. října 2011 v režii Martina Packa, který titul v roce 2014 znovu nastudoval v Divadle na Orlí). Suchého slamák se vzduchem nesl přes 50 let a dopadl do světa kabaretní detektivky s prvky hororu, která semaforské evergreeny nasvítila z nového úhlu. Chytře napsaná hra na hraně němé grotesky (významný podíl pohybových etud) a monty-pythonovského kabaretu (s převahou slovní ekvilibristiky) je určena pro cca 10 herců, kteří v ní ztvární více než 40 postav. Dilia disponuje jak verzí s písněmi Jiřího Suchého, tak úpravou bez písniček (ta však možná ponoukne k napsání hudby původní).
Hra získala 2. místo při udílení Ceny Evalda Schorma za rok 2011.