Specialita šéfkuchaře
Povídka od:
Stanley Ellin
Z knihy:
Tichá hrůza
Jestlipak se dnes konečně podává ta slavná specialita šéfkuchaře?
The Speciality of the House
Rok vydání originálu: 1948
Komentáře (6)
Přidat komentář
Výborná povídka, která u člověka vyvolává velké chutě, je v posledních chvílích rozštípnuta rozuzlením, které čtenář celou dobu přinejmenším tuší, ale to jí vůbec neubírá na kvalitě. Moc bych za to nedala, že námět použil Miloslav Švandrlík pro svou povídku "guláš".
Tahle povídka mě vyloženě pobavila. Navíc název odpovídá přesně tomu, co od povídky dostanete.
Začne to nenápadně konverzačně, aby opět podle správně vedené stavby dobré povídky konec dodal, co je třeba. Vážně skvělé, protože vám konec dojede v hlavě podle naznačení autora...
Strašně mi kručelo v bříšku, když jsem povídku poslouchala. Bylo to už takhle později večer - včera. No a já přes léto trochu hubnu, respektive mám furt hlad, protože to jsou samé saláty a jogurty, jo. Musli a všecky tyhle zdravé věci. Nic proti nim, já to miluju. Kdo snědl za léto dvacet kilo melounů, ať zvedne ruku. Ale není to MASO. A SEJRA. A DOMÁCÍ MAJONÉZA. Já tyhle věci přes léto neriskuju.
Jenomže v povídce popisovali křupavou kůrčičku a lahodný vnitřek. A ty pocity slasti, že i když mi bylo jasné, čím se hrdinové krmí, bylo mi to jedno.
MĚLA JSEM HLAD.
Výborná povídka! Podle mě nejlepší z celé knihy Tichá hrůza. Její pointa vyčuhuje zpoza slov a řádků jen tak po očku... a jediné, co vás utvrdí v tom, co si celou dobu myslíte, je jedno jediné (běžné) slovo na konci povídky.
V reštaurácii pána Sbirra sa raz za čas podáva špecialita šéfkuchára - amirstanský baránok.