Sněhová země
Povídka od:
Jasunari Kawabata
Z knihy:
Tanečnice z Izu a jiné prózy, Pět japonských novel
Novela patřící k vrcholů, tvorby J. Kawabaty, příběh o životních osudech dvou dívek Komako a Jóko. Věnuje pozornost jejim charakteru, zvláště sebeobětování gejši Komako a to z pohledu cestovatele Šimamury. Ráz novely je zvýrazněn splýváním povahy a osudů člověka s přírodou, koloběh všedních dnů který je neměnný, bezútěšnost pomíjivosti lidského života.
Jukiguni
Rok vydání originálu: 1948
Komentáře (6)
Přidat komentář
Tato literatura opravdu není pro mě. Chování Komako pro mě bylo naprosto nepochopitelné. Měnila své názory vteřinu po vteřině, chvíli tak a chvíli tak. Jsem ráda, že jsem to dočetla, znovu už bych se do toho nepouštěla.
Myslím si že docenění díla je pro Evropany nebo Američany obtížné. A zdá se že někteří čtenáři dílo vůbec nepochopili. Je pro nás zvláštní , ale to vůbec neznamená špatné.
" To je dnes krásný den. Musím se rychle vrátit domů a budu trochu cvičit na samisen. V takovém dni tóny znějí úplně jinak ! "
Měla kdysi jsem přednášku s japanisty, kde vyučující říkal, že když si přečteme Jukiguni, tak pochopíme, že Japonci literaturu chápou jinak. Po přečtení jsem nepochopila nic a navíc ho podezírám, že sám nevěděl, jak by to mohl shrnout, a tak plácl líbivý ale nic neříkající výlev podobný všem dostupným obsahům díla na internetu. Možná že v originále by to člověku řeklo víc (kouzlo znaků), kdo ví. Takhle to je sled nic neříkajících setkání s věčně ožralou afektovanou gejšou, čumění z okna na sníh, polemizování, kdo z nich má život víc na houby, milionu lehce naznačených a vůbec nedořečených věcí a jízd vlakem. Více méně naprosto o ničem (snad jen ten konec měl grády, i když mi nějak nedošla pointa). Další z řady „vysoce ceněných literárních děl“ o nesmrtelnosti chrousta.
Novela má něco přes 100 stran a pěkně se čte. Styl je takový romantický, děj poklidně plyne, autor píše jednoduchými krátkými větami. 80%, 9.10.2015.
Po přečtení jsem si myslel, že naprosto zbytečná četba, avšak hned ten den téhož večera jsem si vzpomněl na hrdinku Komako a musím říct, že se mi docela zalíbilo její chování, hlavně když byla opilá, jen přece to nebylo, tak zbytečné. Její nesouvislé fráze, které nějak nedávaly smysl mi teď přijdou hezké a její opakování slov tím spíš, krásně tím zvýrazňovala myšlenky. Jasna ukázka pomíjivosti života.
Celý čas počas čítania tejto poviedky som si hovorila: "O čo tu sakra ide? Prečo je tá žena Komako tak divná a náladová? A čo Šimamoruvoi, keď má peniaze, ženu, milenku a i tak nie je šťastný? A čo alebo kto je Joko a aký má vzťah k týmto dvom postavám?"
Lyrické dielo s popismi prírody, ktorá nejakým spôsobom zasahuje do vnímania sveta hrdinov. Šimamoto na jednu stranu akoby kritizoval Komako, že speje do zániku a premrháva život na vidieku, ale až na konci uvidí, že on je ten, kto svoj život premrháva tiež. V rámci rozboru diela odporúčam prečítať diplomovú prácu s názvom KOMPOZICE A NARATIVNI STRATEGIE V DÍLE KA WABATY JASUNARIHO SNĚHOVÁ ZEMĚ od Martiny Černákovej (rok 2007), ktorý mi mnoho veci ozrejmil a poukázal na mnohé aspekty, ktoré som si pri čítaní nespojila.
Mám rada lyrické diela okolo prvej polovice 20.storočia. Kniha mi trošku pripomínala lyrickosť v našich slovenských prózach ako je Švantner.