Inu, co k tomu povědět? Je to povídka. A je to povídka, která má devět nevelkých stran.
Nečekal jsem nic a nic moc jsem ani nedostal. Ale úplná pohroma to nebyla a nedá se říct, že by na ní nebylo nic zajímavého. I přes velice skromnou velikost se podařilo panu Šabachovi dostat do ní jistou nostalgickou atmosféru. Opravdu se nad ní člověk tak trošku smutně usmívá.
Co bych si dovolil si vyzdvihnout, je hned začátek povídky. Jeden z dvou stařečků říká „Povídám ti jasně, že to ukazovali v televizi!“ To je věta, kterou člověk i dnes velice často slýchá, převážně od starších osob, ale ani mladí si to občas neodpustí, i když ti větu modifikují spíše na „Facebook“, nebo prostě „internet“. A je to děsivé. Věci je třeba si ověřovat a nevěřit všemu jenom proto, že to někdo někde tvrdí. Zase nutno podotknout, že zrovna s tím kodiakem nebyli daleko od pravdy. Z určitého úhlu pohledu, abych tak řekl.
Sázka sama byla prakticky o ničem, vlastně jenom v této nostalgické povídce proběhla nostalgická sázka.
Inu, co k tomu povědět? Je to povídka. A je to povídka, která má devět nevelkých stran.
Nečekal jsem nic a nic moc jsem ani nedostal. Ale úplná pohroma to nebyla a nedá se říct, že by na ní nebylo nic zajímavého. I přes velice skromnou velikost se podařilo panu Šabachovi dostat do ní jistou nostalgickou atmosféru. Opravdu se nad ní člověk tak trošku smutně usmívá.
Co bych si dovolil si vyzdvihnout, je hned začátek povídky. Jeden z dvou stařečků říká „Povídám ti jasně, že to ukazovali v televizi!“ To je věta, kterou člověk i dnes velice často slýchá, převážně od starších osob, ale ani mladí si to občas neodpustí, i když ti větu modifikují spíše na „Facebook“, nebo prostě „internet“. A je to děsivé. Věci je třeba si ověřovat a nevěřit všemu jenom proto, že to někdo někde tvrdí. Zase nutno podotknout, že zrovna s tím kodiakem nebyli daleko od pravdy. Z určitého úhlu pohledu, abych tak řekl.
Sázka sama byla prakticky o ničem, vlastně jenom v této nostalgické povídce proběhla nostalgická sázka.