Růže pro Algernon
Povídka od:
Daniel Keyes
Z knihy:
Síň slávy: Nejlepší SF povídky 1947–1964, Vlak do pekla, Hugo Story I: 1955–1961
S hlavním hrdinou příběhu, třicátníkem Charliem Gordonem, se seznamujeme prostřednictvím jeho deníku. Charlie pracuje jako pomocník v pekárně, má IQ kolem šedesáti a ambice naučit se číst a psát. Od malička trpí mozkovou chorobou, která má za následek, že si nedokáže zapamatovat, co se naučil. Má ale silnou motivaci zlepšit se a zařadit mezi „normální\" lidi a proto je vybrán jako pokusná osoba pro medicínský experiment z kategorie sci-fi. Pro experiment, který do té doby podstoupily jen laboratorní myši, mezi nimi i Algernon.
Flowers For Algernon
Rok vydání originálu: 1959
Komentáře (21)
Přidat komentář
Naprosto geniální a zásadní věc v celé historii fantastiky, tomuhle říkám trefa do černého. Přemýšlím, které povídky rovnám na stejnou úroveň a dám sem tyto: Přistěhovalec, Smrt v domě, Soused, Všechny pasti země, Bulvár Alfa Ralfa, Zmrzlinová říše, Zaklínač, Zrnko pravdy. Pokud najdu další, dopíšu.
Krásné! Ale románová verze, kde s Charliem kromě zásadní proměny prožíváme i flashbacky do dětství a citový život, mě zasáhla mnohem víc. Přesto je za mě povídka na 5 hvězd, románová verze minimálně na 10. :-)
Hodně silný příběh k zamyšlení. Poslechnuto jedním dechem / sluchem přes youtube hodinku a devatenáct minut. Krásný přednes Ladislava Mrkvičky tomu dává ještě větší požitek z poslechu. Co se příběhu týče, tak nese hodně smutné poselství na zamyšlení. Pořád jsem si myslela, že moje nejoblíbenější kniha bude malý princ ano bude ale růže pro Algernon jí hodně šlape na paty. Ještě teď ten příběh vstřebávám. Četla jsem někde, že vyšla i na tuhle povídku kniha... Du ji pohledat...
Povídka, která časem neztratila nic ze své geniality. Navíc se při několikátém čtení objevují nové vrstvy.
Síla! Příběh, který má takové grády, že stačí pohltit i v krátkém formátu povídky. Poslouchala jsem výborně zpracované audio, kde Ladislav Mrkvička skvěle ztvárnil jemné nuance každé změny IQ. I hudba byla zvolena citlivě, mohu jen doporučit. Na knihu se nechystám, i takto mám o čem přemýšlet.
Odposlechnuto jako audiokniha, vlastně povídka :). Knihu jsem zatím nečetla.
Přiběh je přesně jako jeho hrdina - ve své složitosti hrozně jednoduchý, nebo opačně?
A v kontextu naší doby smutný.
Podle povídky vznikla též jedna z epizod seriálu "Krajní meze."
Četla jsem několikrát, má to velmi silný příběh a jako bonus je tam zmíněn můj oblíbený Rorschachův test. Ráda bych si přečetla i knihu.
Oproti knižnej verzii VEĽMI zjednodušený príbeh, ktorému chýba niekoľko veľmi podstatných vrstiev (hlavne vzťah s Alicou a s rodičmi) a všetko je vyrozprávané až príliš rýchlo. I napriek tomu je to skoro rovnako silný zážitok postavený na mimoriadne silnej téme. 9/10
Povinnost pro každého. Hluboký příběh vás donutí k zamyšlení a užitá literární forma je prostě jednoduše geniální. Od neotesaných, jednoduchých vět s pravopisnými chybami ke genialitě a zase zpět. A po přečtení vás donutí se zamyslet nad tím, jak pohlížíme na ty, jimž nebylo do vínku dáno to, co nám.
Četl jsem původní povídku v jedné antologii, tuším, že se jmenovala Vlak do pekla. Okamžitě na mě zapůsobila, byl to dojemný příběh. V 90. letech jsem pak viděl stejnojmenné divadelní představení divadla Gong, ve které v roli Gordona exceloval Jan Potměšil. Rozšířenou verzi (samostatnou knihu) jsem nečetl a asi to ani nebudu riskovat, povídka mi přišla dokonalá a nejsem si jistý, jak by mohlo dopadnout rozšíření příběhu.
Geniální povídka (poslouchal jsem to v podání Ladislava Mrkvičky). Poslouchal jsem teda tu originál krátkou verzi a musím gratulovat autorovi k vynikajícímu nápadu a hlavně jeho ztvárnění. Sugestivně působivá atmosféra sinusoidy inteligence hlavního hrdiny, která je pro mě dokonale ztvárněna. Klobouk dolů. Poslouchal jsem teda sice jen povídku, ale i ta stála za jasných 5 hvězd.
Výborná povídka, moc ráda bych si přečetla i rozšířený román, ale bojím se, že to bude v podstatě stejné a nebude bavit. Tak uvidíme...
Četla jsem teda jen povídku (knihu jsem zatím nesehnala), ale podle různých reakcí, je v povídce to podstatné, co je i v knize. A povídka byla geniální - od prvních záznamů plných hrubek, překlepů, až po ty vědecké úvahy, které se nakonec hlavní postavě honily hlavou. Při čtení se nedalo neuvažovat o tom, co je lepší, být génius (na úkor ztráty přátel - byť se k hrdinovi ne vždy chovali dobře) a vše znát nebo být šťastný ale hloupý...Při posledních odstavcích se mi myšlenky předháněly jedna přes druhou a Algernon mi bylo líto (i když to byla jen myš). Nicméně povídka je hodně čtivá (přesto se těším i na knihu)a film natočený podle předlohy taky nebyl špatný...
SPOILER* Konec jsem trochu obrečela… Samozřejmě jsem nečekala, že to dopadne „A tak žil inteligentní Charles Gordon šťastně až do smrti“, ale i tak mě to mrzelo:( Když pomineme mou přecitlivělost a sympatie k hlavnímu hrdinovi, nápad je to skvělý a podaný tak, že jsem se nemohla odtrhnout. Zasloužených pět hvězdiček.
Kniha v češtině mně ani tak nezklamala, ale musím doporučit v angličtině co se týče původního psaní.
Mě přišla kniha velmi vhod. Vůbec nečtu sci-fi, ale tohle se mi četlo pěkně. Odměna po pracovním dni.
(SPOILER) No... tak, jako... oukej. Z tohohle jsem fakt rozpačitá. Četla jsem tady na to (a hlavně teda na románovou verzi) hromady a hromady ubrečených i uslintaných komentářů, tak si říkám to bude asi nářez. A ono nic. Možná proto, že moudření i hloupnutí je pro mě každodenní realita pozorovaná z jedné strany na mých dětech a z druhé na rodičích.
Vážně nechápu, proč by mi mělo být hrdiny líto až k breku jen proto, že se mu ve zrychleném filmu stalo to, co se děje téměř všem lidem, kteří se toho dožijí.
Uznávám, že forma je opravdu originální a čtivá, a to i přesto, že jsem sama grammar nazi. A ve srovnání třeba s takovým Bulgakovovým Psím srdcem, které má svým způsobem stejný námět, jsou Růže pro Algernon skutečně milionkrát čtivější. Ale ani s těmito výhodami to podle mě nezasluhuje tak přestřelené hodnocení.