Pod spinodálou
Povídka od:
Hanuš Seiner
Z knihy:
Mlok 2016
Metalurgové mají v budoucnosti zvláštní postavení ve společnosti. Ještě aby ne - jsou schopni svým vědomím formovat a upravovat vlastnosti kovu. Pro samotné metalurgy to má však spoustu komplikací, co se týká jejich podstaty osobnosti, psychiky a uvědomění si sama sebe. Tohle vše věděl i mladý novinář ještě před tím, než se zamiloval do krásné Bamobah...
Komentáře (4)
Přidat komentář
Britský miliardář Sir Richard Branson propaguje u nových projektů tzv. "obálkovou metodu". Nejedná se o úplatky, ale o prostou skutečnost, že pokud nejste schopni svoji myšlenku popsat na dopisní obálku, je příliš složitá.
Je velká škoda, že tato Seinerova vynikající metaforická bajka o identitě, volbě a povaze kovu zůstává obalena příliš mnoha slupkami jazykové i pojmové bariéry, kterou osobně sice oceňuji, ale výsledek je jako vynikající dort ve výkladu cukrárny - vidíte ho, máte na něj chuť, ale v cestě k plnému užití dojmu je sklo.
Existuje celkem trefné přirovnání o lidské specializaci, které říká, že specialista je člověk, který ví stále více informací o stále méně věcech až nakonec ví naprosto všechno o ničem.
Pokud čtete jen jeden literární žánr a snažíte se pak psát příběhy, jste téměř jistě odsouzeni k nevybočení z úzké škatulky či cestičky. Pokud se věnujete důkladně jednomu vědeckému oboru, jste stejným způsobem odsouzeni k riziku, že použijete svoje znalosti pro perfektní metaforu, která bude ale pro širší čtenářstvo zcela neuchopitelná a nesrozumitelná, což podkopne nohy libovolnému záměru, námětu a přenosu myšlenky z jedné hlavy do druhé. Ne, nedělá mi problém si na internetu během čtení najít pár pojmů (v tomto případě třeba ingot), nebo se blíže seznámit s nějakou vědeckou teorií. Ne, není problém se s problematikou seznámit, ale je úkolem textu, aby to čtenář nepotřeboval, nebo aspoň ne příliš.
Pokud se pohybujete mezi žánry a mezi různými vědeckými obory, můžete napsat stejně hlubokou metaforickou bajku, která zapojí lidské závity a dovede je k novému poznání o světě či o sobě samých. Kromě jiného také tím, že bude srozumitelná, uchopitelná a že touhu po poznání probudí, nikoli umrtví či zmate.
Části textu měly dokonce určitou generičnost (sklo auta), kdy je zkrátka jednoduchá operace obalena do seznamu vyjmenování oborových přirovnání, což textu nepřidává. Ano, jeden extrém scifi je popsat kosmickou loď jako formu na dort nebo "jakoby nějak", což je podle mě totální autorská fušeřina. Ale tohle je extrém druhý.
Netroufám si hodnotit, moc cizí řeč na to, abych se dokázala do příběhu naplno položit
Asi na jednu stranu chápu, že toto sci-fi není pro každého. Seinerovo studium fyzikálního inženýrství se zaměřením na stavbu a vlastnosti materiálů zde dýchá z každé druhé věty. Neznalí základních pojmů výše zmíněných studijních oborů se v povídce mohou ztratit hned na druhé stránce. Na tu druhou stranu ale musím podotknout, že není zas takový problém v dnešní době se s těmito základy seznámit třeba skrze vyhledávání pomocí internetu, kde jsou tyto pojmy vysvětleny vcelku s přehledem i pro laiky (tedy záleží, jaké zdroje naleznete). A navíc - není tohle právě ta "pravá" práce sci-fi? SCI-FI - vědeckofantastický román...? Možná je to jen mé zdání, či postřeh, ale dnes plno čtenářů (a nejen čtenářů) mají rádi tématiku a kulisy samotných vědeckofantastických příběhů, science fiction, ale jaksi samotná "věda" jim v románech překáží, či by ji rádi odsunuli na druhou kolej. Mají rádi ty kulisy vesmíru, laserových zbraní, různých superinteligentních počítačů, hejblátek možné budoucnosti, ale byť malý popis principů fungování přístrojů, či skutečnosti proč se tak či onak děje - to ne. Některým prostě stačí právě to sci-fi typu "příletli v lodi podobné pečící formě na bábovky, vypadali jako motýli - představte si bambusovou tyčku na kytky, dva golfové míčky jako oči pomalované fixem přilepené izolepou..." (- tohle jsem si nevymyslel, mrkněte do předloňského Mloka 2015). Takže takové čtenáře, jak jsem zmínil, tato povídka jistě zklame. Zklame, protože je, dovolím si tvrdit, vysoce kvalitní....
Ohledně povídky z dějového hlediska - velmi dobrý počin. Zdařilý a opět - k zamyšlení... Těším se, až se setkám s další literární prací Hanuše Seinera.
bohuřžel nejsem asi cílová skupina, moc pěkně napsané po stylistické stránce, ale na mě prostě moc složité