O Velenovi z Boskovic

Povídka od: Eva Kilianová
Z knihy: Král moravských vodníků

To už je moc dávno.
Jak je dnes Velenov, byly kdysi jen samé lesy a v nich žil chudičký uhlíř a jmenoval se Velen.
Živil se jak se dalo a měl malou chaloupku a v ní mu hospodařila (někdy dobře jindy špatně) jeho žena.
Jednou v lese uslyšel volání. Velen šel za hlasem a našel na pařezu sedět pána, co tvrdil, že je z Brna, jmenuje se Rudolf a tři dny už nejedl a sotva se vleče, protože zabloudil.
Velen ho nechal u sebe přespat, a ráno ho vedl až k řece Svitavě a řekl mu aby šel pořád podél ní a až narazí na domky z nich se kouří, tak to je Brno. A až budeš mít zase nějaké novinky z Brna, tak zase za mnou přijď, povídá mu Velen a řekneš mi je, křikl na pána Rudolfa Velen na rozloučenou.
Jen pár dnů uteklo a Velen dostal návštěvu. A pořádnou. Celý vznešený průvod se u jeho chaloupky zastavil a vedl jej Rudolf - byl to moravský kníže!
Velena povýšil na rytíře, dal mu plnou truhlu peněz a všecky lesy daleko kolem chaloupky.
A Velen si tam postavil hrad.
Nevěděl ale jak ho pojmenovat, tak ho napadlo, že kdo první přijde k němu na návštěvu, tak ho pojmenuje podle prvních slov, které řekne.
A prvním hostem byla jeho žena, vkročila do hradu, škobrtla o práh, až si narazila palec a povídá: "To nic. Však už nebudu chodit bosko více!"
A tak dostal hrad a město pod ním jméno - Boskovice.
A tam, kde měl kdysi Velen chaloupku, tam je dneska vesnice Velenov.

Komentáře (1)

Přidat komentář

---