Nic
Povídka od:
Džaláleddín Balchí Rúmí
Z knihy:
159 súfíjských povídek
Jednoho dne jeden žebrák zaťukal na dveře a požádal pána domu, aby mu dal skývu chleba, I kdyby už byla tvrdá.
"Jak můžeš žádat, abych tě já zaopatřoval chlebem?" vyštěkl muž. "Copak jsem pekař?"
"Tak mi tedy nabídni kus tučného masa."
"Tento dům není řeznictví!"
"Aspoň hrst mouky se tu snad najde?"
"Copak jsi nikdy neviděl jak vypadá mlýn?!"
"Co takhle sklenička vody?"
"Ani řeka tudy neprotéká!"
A tak každá žebrákova žádost byla odmítnuta podobným způsobem. Žebák si nakonec sundal kalhoty a vykálel se na práh.
"Co to děláš?!" vykřikl pohoršeně pán domu.
"Ten dům je zbořeništěm vhodný tak na vykonání potřeby," řekl žebrák, "není tu nic k pití ani k jídlu. Jak by tady mohl někdo žít? zcela zjevně toto místo nemůže sloužit jinak než latrína!"