Nabito
Povídka od:
Joe Hill (pseudonym)
Z knihy:
Divné počasí
Osudy dvou lidí se sejdou v jednom obchodním domě. Oba prožili velké zklamání a jsou pěkně nasraní. Oba mají nabité zbraně a neváhají je použít.
Loaded
Rok vydání originálu: 2016
Komentáře (6)
Přidat komentář
Klasický příklad toho, jak to dopadá, když má každé individuum možnost vlastnit zbraň. Ale jsme přece zvyklí, že v Américe je to normální, že? Takže se nepohoršuji, nejsem překvapená, jen se snažím dočíst a cloumají se mnou emoce. Takže jako povídka fakt super, napínavá, přímá a ta poslední věta ... fakt síla.
Velmi syrová, autentická povídka. Joe se s ničím nemaže. Začátek byl trošku utahaný, "hlavní hrdinka" mi byla velmi nesympatická a lezla mi na nervy, což se vyřešilo v první třetině povídky. Joe pěkně propojil minulost se současností a osudy svých postav. A ten konec? Mrazivý, napínavý. Příběh postupně graduje, takže pokud vás začátek nechytne, věřte mi, že od druhé poloviny se od něj nebudete moci odpoutat, dokud si nepřečtete tu osudovou větu: "Kdybyste měla zbraň, měl by tenhle příběh úplně jiný konec."
Tohle je paráda. Tak dobrou povídku jsem už pěkně dlouho nečetl. Myslím si, že kdyby tohle natočil Quentin Tarantino, byl by to světový trhák. Chvilky beznaděje, naděje a krvavého vyvrcholení. Příběh se špetkou „positivního“ rasismu z pohledu utlačovaného bělocha vůči „černošské menšině“. Joe Hill se tohoto tématu vůbec nezalekl a myslím, že jej bravůrně zvládnul a obhájil.
Malá ochutnávka:
Nakonec to vypadalo, že by klidně vzali černocha, který mluví lámanou angličtinou a jen tak tak prolezl střední školou a nezvládl zatím nikoho zastřelit v bitce mezi gangy. Běloch zřejmě musel mít titul z Yale a pracovat jako dobrovolník se sirotky s ADIS, aby mu alespoň otevřeli dveře.
Nejsem žádný spisovatel, umím jen chválit nebo kritizovat, ale tady, kdyby mistr Hill přidal jednu nebo spíše dvě další osoby, spojil jejich příběh s postavami v této povídce, vznikla by možnost delšího vyprávění a byla by to určitě velmi povedená „celovečerní“ kniha. Tohle je tak dobře propracované, že by si to prodloužení na knihu určitě zasloužilo.
Citát: Lidi nechápou, že i černoši můžou být rasisti, ale je to tak.
Není to vlastně jen o rasismu, ale dost je to o zbraních. O tom, zda povolit mezi lidmi zbraně, nebo ne. A co by se stalo, kdyby se zbraň dostala do nesprávných rukou někoho vyšinutého nebo citově zničeného člověka. Opravdu velmi dobrý námět.
Jak tento komentář zakončit? Možná velmi mrazivým citátem:
Tak to vidíte. Kdybyste měla zbraň, měl by tenhle příběh úplně jiný konec.
Joe Hill nabil a spustil palbu do vlastních řad. Co si mám myslet o povídce, kde je každý běloch zlý, zkažený či jinak zdegenerovaný, zatímco zástupci menšin, Afroameričani zvláště, jsou všichni sympatičtí intelektuálové čistého charakteru, do jednoho nevinné oběti systémového bílého rasismu? Sice jsem zatím USA nenavštívila, ovšem pochybuji, že takto vypadá běžná realita. „Nabito“ vnímám jako literární ekvivalent pokleknutí před BLM, proklamaci: „Koukejte, jaký jsem liberální, hodný Joe; majorita je fuj, mějte mě rádi!“ Tervou uvedené "nekorektní" citáty pocházejí od postav, k nimž máme cítit pohrdání až odpor.
Mezi bělochy se bezesporu vyskytuje určité procento primitivů, rasistů a všeobecně špatných lidí - jako v KAŽDÉM jiném etniku. A nemáme do života stejnou startovní pozici, někteří se holt musí hodně snažit vyhrabat z nuzných poměrů – překonávat předsudky a tak dále, zatímco někdo se narodí se stříbrnou lžící mezi půlkami. Není to spravedlivé, ovšem ani důvod k hromadným výtržnostem, násilí a rabování… jejda, to se mi zase jen kočka proběhla po klávesnici, chtěla jsem napsat k pokojným demonstracím za práva diskriminovaných. Kéž bychom byli všichni jednotně zelení s fialovými vlasy a hodnotili se výhradně na základě svého chování a činů.
Příběh je silný, závěr překvapivý a také matoucí: je to volání po omezení zbraní, aby se k nim nedostali magoři, nebo má pointa signalizovat pravý opak – buďme ozbrojení, ať se můžeme bránit? Zpracování bohužel vnímám coby přepáleně neobjektivní, podbízivé kálení do vlastního hnízda. Nevím, jak hodnotit… něco mezi jednou a pěti hvězdami.