Mysterium tremendum
Povídka od:
Laird Barron
Z knihy:
Okultace a jiné povídky
Není kniha jako kniha. Obzvlášť, pokud ji najdete v temném koutu a sám prodavač hned neví, co je to za knihu. A pokud je na ní divný latinský nápis a vevnitř ještě divnejší věci. Potom je to už jenom krok od vidění věcí, které (ne)existují(?). A pokud se vydáte podle toho tajemného průvodce, může to být ještě horší.
Mysterium Tremendum
Rok vydání originálu: 2010
Komentáře (4)
Přidat komentář
Je to taková road story o putování dvou párů po zajímavostech Olympijského poloostrova s cílovkou v Černých horách na místě, které by podle všeho nemělo existovat. Nebýt pár věcí mohla to být všední záležitost. Jednak ty dva páry dohromady tvoří čtyři muži, což samozřejmě nemusí být okolí vždycky po chuti (a jak moc nemám rád vtíravou LGBT agendu, tady je to úplně přirozené a v pohodě), druhak mají v batohu přibaleného Moderor de Caliginis (Černého průvodce). Vše začne jít šejdrem, když se Willemovi (který je i vypravěčem příběhu), zejví duch dávného přítele zbylých tří. Jenže to možná není vůbec duch, ale něco mnohem staršího a zlověstnějšího. A když mu konverzačním tónem řekne, že je tady "proto aby mu rozm*dal a destabilizoval mysl", začne totéž dělat autor Vám. A je v tom dobrej, o tom žádná. Při čtení jsem si vzpomněl na Kingovu Nonu, je v tom stejná dávká lásky, nekontrolované zuřivosti a šílenství.
Mysterium Tremendum není zdaleko to nejlepší, co Laird Barron napsal, ale je to sakra dobré.
Jak píše Ivan Kučera, ten úvod je dlouhej a po chvíli mě nudil. Teda, to je špatně napsané. Název povídky vás odkazuje na to, že si strachy uděláte bláto na hřišti. A možná i něco víc. Jenže než se k tomu strachu dostanete, tak se tam mluví o tolika věcech! Nevadí mi z rychlíku číst o problémech vztahu hlavního hrdiny. A je jedno, že téhle povídce babu nenajdete. Ani že ten výlet je "sausage party". To fakt ne, ale najednou mi těch 50 stran přišlo moc. Samozřejmě napíšu, že samotné téma si dokážu představit v celém románu. To jako zase jo. Jenže takhle čekáte na závěrečné "Baf" a trvá to tak dlouho. Že to prostě zamrzí. Protože samotné "Baf" bylo skvělé. Hlavně poslední kapitola! Za první 3/4 musím ale s jednou hvězdou dolů.
Laird Barron miluje jazyk. Je to veľký literát. Je radosť čítať jeho dialógy. Mnohí spisovatelia píšu dialógy ako debili. Laird Barron píše skvelé dialógy. Dole klobúk. Jeho poviedka Mysterium Tremendum má okrem čudného, ale chytľavého názvu, k dispozícii aj pomerne dlhý a vcelku zbytočný úvod. Toto mi na poviedkach obecne vadí - že im dlho trvá, kým sa začnú, že namiesto dravého úvodu, ktorý ide priamo k veci, zbytočne okecávajú a ponúkajú scény, ktoré s hlavným dejom zas až tak nesúvisia (čo si čitateľ po dočítaní uvedomí, čitateľ nie je blbec, hoci samozrejme existujú výnimky). Ako celok ide každopádne o úžasnú hororovú poviedku, ktorá ku koncu začne strašiť, desiť a intenzívne znepokojovať o to viac, o čo menej na to zo začiatku vyzerala.
Neodomkýnaj dvere, ktoré vedú do pivnice, sklepa, suterénu. Ak ich odomkneš, potom sa nečuduj. Neber do rúk knižných okultistických sprievodcov a ak ich už do rúk vezmeš, tak ich nečítaj. Ak v nich prelistuješ, v žiadnom prípade nechoď na vyznačené miesta. Smrť a niečo z tam-odtiaľ môže mať spojitosť.
Barron príbeh okorenil viac ako ostrými gay postavami. Možno to malo nejaké opodstatnenie okrem toho, že to patrí k súčasnej puristickej korektnosti, ja som však neprišiel na to, aké. Inak obsahovo veľmi dobrá poviedka…