Město
Povídka od:
Clifford D. Simak
Z knihy:
Město
Lidstvo ovládlo atom, a tak si všichni užívají své velké pozemky v horách a lesích, s velkými domy, osobními vrtulníky a hydroponickými tanky, v nichž lze vypěstovat jídlo. Města se proto vylidnila, a jen pár staromilců je chce uchovat alespoň jako skanzen.
City
Rok vydání originálu: 1944
Komentáře (3)
Přidat komentář
Tak nevím. Původně jsem myslel, že se jedná o román a ne soubor povídek a tak nevím nakolik má smysl hodnotit první "povídku". Nebo kapitolu? Děj a způsob vyprávění mi vůbec nezapadal do kontextu celého úvodu. Povídka vůbec nevyznívala jako psí legenda, ale jako obyčejný příběh z konce 20. století. Myslím, že kdyby se jednalo o psí legendu, měla by povídka úplně jinou formu. Víc mi však vadilo celkové vyznění povídky. Sci-fi by měla být vědecká fikce, ale mám pocit, že tohle je JEN fikce. Na mě to působilo hrozně nevěrohodně a měl jsem dojem, že autor si vůbec nedal práci si příběh víc promyslet. Popsaná změna společnosti se mi zdála naprosto nepravděpodobná a utopická. Autor úplně vyignoroval technické a společenské problémy, které by takový historický zlom přinesl. Literárně dobře napsané, ale dobrý nápad zabitý naivním podáním. 65%
Úvod naznačuje, že života na Zemi se ujala jako inteligentní rasa psi. Ti berou Člověka jako mýtus, jako nějakého neviditelného a možná nikdy existujícího boha. Trochu to připomíná Planetu opic, jen s jiným gardem. Poznámky k prvnímu příběhu jsou vtipné a ironické, jako hříčka fungují samy o sobě. Nejsem z této povídky příliš nadšen, protože neoplývá logikou. Pokud se všichni přestěhovali do krásných domů v lesích, kde v hydroponických sudech pěstují zeleninu a jinak létají všude vrtulníky, tak kdo vyrobil ty vrtulníky? Kdo se stará o atomovou energii? A co přelidnění planety? Různá náboženství? Rodinné klany? Město jako celek má i jiné funkce, než jen shromažďovací, bývá i centrem obchodu – to veškerý obchod skutečně nahradily vrtulníky a hydroponické sudy? Trochu to vypadá jako příprava na Prstenec kolem slunce, ale taková poněkud naivní, až prostoduchá. Ten konec mi připomněl obrácení tvrdého byznysmena v Pretty Woman („Budeme stavět lodě! Velké, silné lodě!“), ale to byla pohádka.
Takový smutný příběh ze smutné blízké budoucnosti (aspoň v době, kdy to autor psal) a téměř opuštěných městech, kde se stále snaží udržet a vládnout politikové. Marný boj hrstky rozumných obyčejných lidí proti byrokracii. S překvapivým koncem. Cítila jsem z toho pořádný výsměch papalášům a depresi ze ztráty smyslu života moderních lidí. Takové atmosféře zrovna neholduju, ale když to pominu a i tu nedomyšlenou samozřejmost, s jakou svět budoucnosti měl fungovat, příběh jako takový byl vymyšlený pěkně.