Kniha 2: Tanec hrůzy
Povídka od:
Pat Mills
Z knihy:
Upíří rytíř 1
Díky svému meči Duší, který se po nasycení krve stává jakousi studnou jasnovidectví se Heinrich, respektive Requiem, vrací zpět do minulosti, aby si připomněl Rebeku a svoji vlastní smrt. Pátrá po tom, proč Rebeku odvedlo gestapo a jaký je její další osud.
Volume 2: Dance masabre
Rok vydání originálu: 2001
Komentáře (2)
Přidat komentář
Hmm....přirozeně zlá,
bohatá na temnotu
a zanechává na patře hořkou chuť.
Zkus ji znovu!
Po pár loknutí ti zachutná.
Zase tady není co řešit. Dvě dávky hrůzy a krve a k tomu ještě taneček z ledem a ohněm. Hned na začátku se vracíme do Berlína 1942. Sliby se maj plnit a Rebeka i Heinrich si slíbili věčnou lásku. Ale na to teď není čas. Boj. Nejvíce mě zaujal příchod Antraxe – Mein Gott! Bomba v podobě virů je obrovská, brutálně nakreslené a zatančí nám tanec smrti. Musel jsem zatleskat. Scény alá King Kong jsou boží. A když připlují na scénu Panenské pirátky v čele s Matkou Terorzou a jejich dialog o Ježiši Kristu, to už jsem se dávno válel smíchy pod stolem.
Malá ochutnávka:
Meč mi ukázal pravdu...znásilňoval jsem! Byl jsem monstrum! Upír! Zasluhoval jsem zemřít! Zasluhoval jsem si přijít sem....a už nikdy nespatřit Rebeku. Jsem doopravdy v Pekle!
Tak proč si to pořádně neužít?
Po explozi nádherné kresby je tu také opět scénáristický výkvět v podobě ironických poznámek a černého humoru. Spolu s kresbou to nádherně ladí a kniha druhá nazvaná Dance masabre je skoro lepší, jak ta první. Bohužel se zde na DK nedá hodnotit více jak pěti a tak dávám sto.
Při čtení této knihy jsem poslouchal skupinu Alcest a jejich studiová alba Kodama (2016) a Spiritual Instinct (2019) Vybral jsem patnáct citátů. Na konci je opět skicář a galerie nepoužitých kreseb. Hned první dvojkresba s Lady Claudiou je parádní. Prostě jsem se kochal.
Citát: A teď jsi mrtvá, ty krávo!
Druhá kniha je jeden velký boj. A jak se postupně představují ostatní rasy, padala mi brada dolů, níž a níž. Jedno lepší než druhé. A vy si říkáte: "Jak tohle mohlo někoho napadnou a jaký blázen to zvládl nakreslit?!?!", protože tohle byla prostě síla. Navíc to končí celkem napínavě. Jak jinak než příchodem brutus příšerky.
Jenom si teď u autora udělám černý puntík. Už k četbě první knihy jsem měla na pozadí kapelu Dead Sara. Ale slibuju, že ke druhému čtení si ty doporučené Queens of the Stone Age pustím. Millsovi se omlouvám, že to zůstane pouze tady. Snad si to přečte :P
(Na konci opět nádherně kresby, skicář a zase to nějaké popovídáníčko.)