Jízda
Povídka od:
Joe Hill (pseudonym)
,
Stephen King
Z knihy:
Na plný plyn
Gang motorkářů, dlouhá silnice a jeden tahač. Do cíle nemůžou dojet všichni...
Throttle
Rok vydání originálu: 2009
Komentáře (6)
Přidat komentář
Výblitek silnice. Za mňa výborný kúsok. Uznávam síce, že to s hororom nemá prakticky nič spoločné, ale žánrové zaradenie je v podstate fuk. Dôležité je, ako je to napísané. A napísané je to fakt dobre, zručne, napínavo a na mnohých miestach pôsobivo. Tú štvrtú hviezdu udeľujem s mierne prižmúrenou pneumatikou, ale udeľujem. Joela Hilla oslovili s napísaním poviedky do antológie venovanej Richardovi Mathesonovi, okrem iného autorovi Duelu, ktorý v r. 1971 slávne sfilmoval Spielberg. V knihe mali vyjsť poviedky inšpirované dielom tohto amerického spisovateľa. Asi nikoho neprekvapilo, keď sa Joe rozhodol siahnuť práve po Dueli, keďže keď bol malý a s otcom niekam sami cestovali autom, často sa hrali práve na to, že ich prenasleduje šialený šofér s úmyslom zabiť ich. Problém bol "len" v tom, že Joe nikdy na motorke nesedel. A tak, aby bol príbeh uveriteľnejší, oslovil na spoluprácu svojho otca Stephena Kinga. Výsledok je drsný a prudko čitateľný, ale vraciam sa na začiatok uznaním, že niekoho môže sklamať absencia hororu. V Spielbergovom Dueli istý hororový nádych bol prítomný kvôli anonymnému šoférovi. Často to vyzeralo tak, že ani žiadny vodič neexistuje, že kamión je posadnutý zlom a chce ľuďom ubližovať len tak, zo špásu. To bolo desivé. V poviedke Jízda sa podobný žánrový motív vytráca, keďže všetko je dopodrobna vysvetlené. Mne to nevadilo, lebo ak by nebol dôvod útoku na motorkárov ozrejmený, bola by to fakt kópia Duelu, len s motorkami namiesto auta. takto, keďže motív prítomný je, sa z Jízdy stáva niečo nové, živé a vcelku originálne.
Povídka psaná otcem a synem o otci a synovi. Myslím, že má největší význam asi pro samotné autory, možná si skrz ni upevňovali vzájemný vztah... Připadala jsem si trochu jako vetřelec, když na jejich dítko nahlížím. Zápletka i popisy byly správně kingovské, poslední věty mi ale moc smysl nedávaly. Myslím, že už nakonec bylo jedno, co se do nich napíše, protože hlavní motiv byl již ukončen.
„Rámus
trhal na kusy den,
který už byl dávno
nenapravitelně
roztrhaný“.
První povídka v této knize mě zrovna nějak moc neoslovila. A jak v předmluvě Joe Hilström King přiznává, je to spíš anabáze na Spielbergův příběh Duel. Tedy on říká, že je to pocta, ale pro mě to rozhodně není žádná převratná story. Dokonce ani pointa vás absolutně nepřekvapí a navíc mám pocit, že je příběh zbytečně moc prodlužovaný. A tak se hned první povídka v tomto svazku stává pouhopouhým průměrem.
Malá ochutnávka:
Ujížděli od masakru pouští jako malovanou na západ a nezastavili se. Pokud neurazili sto šedesát kilometrů. Nakonec brzo odpoledne zastavili u benzínky, kde bylo bistro s bílou štukovou omítkou a před ním pumpy v betonových ostrůvcích. Když buráceli kolem budovy sklo v oknech se třáslo. Vjeli společně mezi kamiony na ploše vedle západní stěny bistra, vypnuli motory a postavili motocykly na stojánek.
Citát: Každému říkal „vole“ nebo „chlape“.
Nebaví mne honičky v autech či na motorkách. Ani ve filmech a ani v knížkách. Takže mne po většinu času vlastně moc nebavilo ani tohle. Ale je to dobře napsané a má to solidní konec. Kromě toho konce, je na téhle povídce o otci a synovi vlastně nejzajímavější to, že jí napsali otec a syn:) Kdysi mi jeden kolega řekl, že člověk si nemůže vybrat, jestli bude mít rád svoje děti, prostě je to tak daný. Myslím, že úplně pravdu neměl. Rád je člověk mít nemusí, ale i tak je pro ně svolný obětovat vlastně cokoliv. A o tom to je... 3,5*
Ok, Jízda není špatná povídka. Jenom mi přijde, že jsem po čtenářské stránce byla lehce ochuzena. Proč?
Líbilo se mi, jak je povídka napsaná. Taky se mi líbila pointa, kdo je ten ten tajemnej řidič. Líbilo se mi, jak to dopadlo. Jenom se mi nelíbilo, co ten gang dostalo na místo, kde potkali tajemného řidiče. Tohle téma není moje oblíbené... :/
Navíc ten konec láká k pokračování a je asi jasné, co by v něm bylo. Ráda si domýšlím, co je po skončení příběhu, nepotřebuju, aby mi to řekl autor, ale tady to bylo...divný. Jo, divný, to je to vhodný slovo...
Proto jsem asi dost zvědavá na filmovou adaptaci...
Duel II.