Hrad Veveří
Povídka od:
Eva Kilianová
Z knihy:
Král moravských vodníků
V Brně žil mladý vévoda, jmenoval se Konrád.
Rád se proháněl za zvěří, a jednou zabloudil a hledal cestu z lesů, až celý utrmácený si sedl pod vysokou skálu do mechu a usnul. Zdál se mu krásný sen: Že nad skalou se vypíná hrad a z jeho nádvoří se ozývá hlahol lesních rohů. Tu ho náhle ze spánku vyrušilo šustění v chrastí. Z houští vyběhl věrný chrt a rovnou k vévodovi. V tlamě měl chrt veverku. Vévoda se rozhlédl a uviděl veverek celé tucty. Zapomněl na únavu a pustil se do strmé skály. Už byl skoro v polovině, když narazil na poustevnickou chaloupku a stařičký poustevník ho uvítal a pohostil krajícem ječného chleba a hrudkou kozího sýra.
Vévoda povídá: "Vyveď mě z lesa na cestu - dobře ti zaplatím."
Poustevník přislíbil, ale doporučil mladíkovi, aby u něho přespal. Ráno si mladík vzpomenul na sen, a vylezl i s poustevníkem na horu. "Postavím zde hrad. A jmenovat se bude Veveří." A do dvou let byl skutečně nad řekou Svratkou vystaven hrad.
Těžké tomu uvěřit, ale na konci této historky je věta - kdo nevěří, ať tam běží.