Drak

05.07.2023

Kratičká, trochu tajemná povídka, na kterou je třeba mít klid. Já ji četla v tramvaji a nepobrala, co že to má být. Ale po druhém přečtení v klidu jsem musela vzdát hold autorově obrazotvornosti.
---
Ukázka:
Z fantasmagorického zamlženého světa se vynořovali do světa pozemského drakolidé, zvraceli mlhu, slyšitelnou v mlhavém světě jako slova, leč zde jako bílé kulaté obláčky. Vynořovaly se a tonuly v mlze. A s řinčením uháněly ven z toho pozemského světa tramvaje.
Na refýži tramvaje sídlil dočasně drak s flintou, uháněl do neznáma. Čepice mu padala na nos a určitě by spolkla dračí hlavu, nebýt uší: na odstávajících uších se čepice zarazila. Plášť na něm plandal až k zemi. Rukávy visely dolů. Špičky holínek, zahnuté nahoru, byly prázdné. A díra v mlze - jeho ústa.
To se ovšem odehrávalo v neskutečném uhánějícím světě a mlha, kterou ten ukrutánský drak vyplivoval, byla viditelná a slyšitelná:
"Tak tedy ho vedu, držku jednu inteligentskou - fuj! A von eště bude remcat, mrcha! Remcat bude!"
"No a - dovedls ho tam?"
"Dovedl, bez přesedání - do Království Nebeskýho. Bajonetem."
Díra v mlze zarostla. Zbyla jen prázdná čepice, prázdné holínky, prázdný plášť. Řinčela tramvaj a uháněla z tohoto světa.