Děs redhookské čtvrti
Povídka od:
Howard Phillips Lovecraft
Z knihy:
Volání Cthulhu, Měsíční močál, H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů
Po nešťastnej udalosti, pri ktorej zomrelo veľké množstvo ľúdí je detektív Malone na odpočinku. Pri pohľade na niektoré budovy zažíva náhle záchvaty strachu a úzkosti a jeho kolegovia to pripisujú práve prežitej príhode. A ikeď oná udalosť bola v skutku hrôzostrašná, v Redhookskej štvrti sa stalo niečo oveľa temnejšie a desivejšie než len to, čo sa dostalo na verejnosť.
The Horror at Red Hook
Rok vydání originálu: 1927
Komentáře (6)
Přidat komentář
Nijak zvlášť originální námět i zpracování, máte totiž pocit, že jste to v nějaké obměně četli v jiných Lovecraftových povídkách. A máte pravdu. :D Ale i tak je to stále poměrně čtivé.
Poviedka bola celkom dobrá, aj keď mi v nej dosť chýbali dialógy medzi postavami.
75 %
Opět velmi podobný námět jiným povídkám, z něhož si po čase nejspíš vybavím asi jen ty představy ve finále povídky.
Hodnotím průměrně, protože příběh není nic moc. Všechny jeho aspekty už se vyskytly lépe zpracované v jiných Lovecraftových povídkách. Přesto je tahle něčím z mého pohledu zajímavá a to částí VI, která se věnuje „snu“ hlavního hrdiny Maloneho. Lovecraft se tu takzvaně utrhl ze řetězu při popisu domnělých či skutečných (a děsivých) vjemů svého hrdiny a zdá se, jako by chtěl tento svůj způsob psaní některých pasáží v této povídce dovést až ad absurdum.
MEFISTOFELES: Lilita. Jen okem po ní hoď.
FAUST: Kdo je to?
MEFISTOFELES: Prvá Adamova choť.
Je nebezpečná krása jejích vlasů,
té ozdoby, jíž nejvíc vyniká.
Tou jestli dobude si mladíka,
pak po drahných ho nepropustí časů.
Prvou, větší, část povídky považuji spíše za nezajímavou. Oplývá příběhem toliko nepříliš zajímavým, možná v něčem připomínající moderní temnější detektivku. Šestá a sedmá část nicméně přinášejí cosi poněkud zajímavějšího. Přinášejí Valpuržinu noc, přinášejí čarodějný rej, orgie nestvůr pekelných. Přinášejí totálně fantasmagorickou podívanou, která se dá v literatuře připodobnit snad k Bulgakovově Mistrovi a Markétce a bálu mrtvých.
Literárně ani tato scéna nepatří k nejoriginálnějším, jistě, ale alespoň je působivá. Při čtení textu si vůbec může člověk vybavit mnoho jiných děl. Počínaje autorovými (Případ Charlese Dextera Warda, Sny v čarodějnickém domě), přes klasické (a již zmíněné, Mistr a Markétka, Faust, sestup do Pekel, v lecčem připomínající Dantovu Komedii), až po soudobé kusy, třeba počítačové hry (osobně si "grafiku" povídky představuji zhruba ve stylu The Evil Within), lze o ní proto jistě povědět, že je esteticky velice bohatá, třebaže jinak mezi nejslavnější autorovy kusy jistě patřit nebude.
A tak, mám-li se k ní osobně vyslovit, mi jistě zůstává dílem zajímavým, ale nepříliš zábavným (s výhradami) a nikterak originálním, či neopakovatelným. Z "delších" povídek této sbírky ji patrně řadím nad Číhající děs, ale Krysy, Westa, i Prokletý dům mám raději.