Další nejhorší den
Povídka od:
Petra Soukupová
Z knihy:
Praha noir: čtrnáct povídek předních českých spisovatelů
Radka zažívá nejhorší den svého života. Její manžel a otec tří dětí zmizel beze stopy ve Stromovce při večerním běhání.
Komentáře (6)
Přidat komentář
Skvělá pcvídka. Přemýšlela jsem o ní dva dny, vyprávěla o ní už třem lidem a neustále se k ní v hlavě vracím. To, co člověk vnímá jako naprostou realitu, může být ve skutečnosti (?) jen velkou iluzí. Je to děsivé, fascinující i osvobozující zároveň.
Komu vadí “forma”, pláče na špatném hrobě. Tohle prostě je Petra Soukupová. A mám dojem, že její styl se právě pro povídky hodí naprosto perfektně.
Ač příběh nebyl špatný, vlastně byl dojemný a k zamyšlení, zabila ho forma. Číst takhle celou knihu, tak to nedám.
Spíše psychologická sonda do myšlenek ženy, která se musí vyrovnat se ztrátou manžela. Tentokrát bez žádného trestného činu.
Příběh samotný byl zajímavý. Ano, nikdo se nechce dostat do takové situace, kdy někdo z rodiny, jeden z nejbližších prostě zmizí a vy žijete v nejistotě. V hlavě se honí jedna černější myšlenka než druhá a tohle peklo se s vámi táhne roky a roky. Časem už přemýšlíte, jestli je ten dotyčný mrtvý - a hlavně, jestli by bylo lepší, kdyby byl, či nikoliv. Samozřejmě, že budete chtít, aby žil a bylo vše v pořádku. Ale ono už nikdy nebude. ....
Co mi vadilo na příběhu (povídce) byl jeho příšerný sloh. Netuším, jestli to byl záměr z uměleckého hlediska, či nějaké pohnutky autorky zaujmout čtenáře... Ale bylo to příšerné.
Z této povídky mě hodně mrazilo. Jak odlišně mohou členové rodiny vidět společné soužití a jak rozdílnými cestami se vypořádají se zklamáním. Na konci byli všichni rádi, že je konec. Tak lehce a nenápadně temné. Jako příběh z Panoptika města Pražského jedenadvacátého století.
Skvěle napsané, jakoby to opravdu byly myšlenky ženy, která ztratila manžela a nyní se s tím pocitem musí začít vyrovnávat. Fáze přeměn, vypadají opravdově a já hltal každé slovo, protože jsem vážně chtěl vědět, jak to všechno dopadne.