Chladný vzduch
Povídka od:
Howard Phillips Lovecraft
Z knihy:
Volání Cthulhu, Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy, Volání Cthulhu 1, H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů
Z bytu doktora Munoza vanie chlad. Chlad tak veľký, že ostatní podnájomníci pani Herrero sa začínajú sťažovať. Kto je vlastne doktor Munoz, ktorý takmer nevychádza zo svojho bytu a aké temné tajomstvo skrýva ?
Cool Air
Rok vydání originálu: 1928
Komentáře (6)
Přidat komentář
Taková klasická nepříliš složitá hororová "jednohubka" z pohledu očitého svědka, jak je u Lovecrafta typické.
Štýl písania mi vôbec nesadol, ale poviedku som ohodnotil podľa celkového dojmu po dočítaní.
75 %
Bomba! Pokud smím hodnotit dílo tohoto skvělého autora, tohle je jedna z nejlepších povídek, které napsal. Zprvu se jakoby nic neděje a někoho možná i bude lehce nudit, ale proboha.. to rozuzlení!
Chladný vzduch je takmer jediná moja obľúbená poviedka od toho zvláštneho spisovateľa.
Jeho spisovateľský štýl moc nemusím, ale keď sa prestane venovať svojmu fantasy hororu a rozhodne sa napísať racionálny horor/thriller potom to stojí za moju pozornosť.
A poviedka chladný vzduch je toho príkladom.
Jednoduchý príbeh s jasným dejom a koncom, ktorý stavia na spôsobe akým sa k finálnemu rozuzleniu dostanete.
Je to tak trochu napísané štýlom Creepypasty (z doby pred Creepypastami).
Príbeh je natoľko neuveriteľný, že sa nedá dal brať za skutočnú výpoveď nejakého svedka, ale je dostatočne ukotvený na zemi, aby ste si ho užili a zaujímali sa oň.
Škoda, že Lovecraft nepísal len takéto kúsky...možno by som proti nemu nemal tak veľkú averziu...
Toto je, vážení, úplně první povídka z pera mistra Howarda Phillipse Lovecrafta, co jsem kdy v životě četl. Toho dne, kdy jsem před šesti, či sedmi lety začal objevovat tvorbu mistra, sáhl jsem, myslím rozumně, nikoliv po prvním svazku sbírek, ale po třetí, pojmenovaném o tom nejslavnějším Lovecraftově výtvoru.
Nu a chladný vzduch na mě, samozřejmě, bafla jako první. Tehdy se mi líbila mnohem více, nežli dnes. Forma zpovědi, či svědecké výpovědi, která se vrací například v Pickmanově modelu, ale kterou jsem viděli již například u Výpovědi Randolpha Cartera a v mnoha dalších příbězích, mne uchvátila. Ten styl, to plíživé napětí z očekávaného, neméně však zvráceného, to mne tehdy ohromilo.
A milé je to dodnes, samozřejmě. Trochu milejší o to, že dnes, na rozdíl od mých prvních čtení, mám již přečtenu povídku Edgara Allana Poea Případ pana Valdemara, kterou se Lovecraft nechal zcela otevřeně inspirovat. Dodal jí samozřejmě něco nového. Ubral ironizující vtip a přidal chlad, coby prvek čehosi nelidského a umělého. Přetvořil tak povídku mírně nechutnou, ale vtipnou, v povídku tísnivou, vtip postrádající. Což nehodnotím jako kladné, ani jako záporné, jenom jako lovecraftovsky jiné. A tato jinakost je mi sama o sobě jevem kladným.