Balada o Juraji Čupovi
Povídka od:
Karel Čapek
Z knihy:
Povídky z druhé kapsy, Třináct baladických próz, Povídky z jedné a druhé kapsy a další povídky (5 povídkových sbírek), Povídky z jedné a druhé kapsy
Volova Lehota – Juraj Čup podřízl Marynu Matějovu, protože mu to rozkázal Bůh a starosta mu nařídil, aby šel do 30 km vzdálené vesnice v mrazu a plískanici, aby to nahlásil. Dostal provaz.
Balada o Juraji Čupovi
Rok vydání originálu: 1929
Komentáře (6)
Přidat komentář
Nu, tohle je jiný kafe, to musím uznat. Karel Čapek, když chtěl, uměl psát neuvěřitelně silně. Pateticky - tehdy jeho prózy vlastně zvolna přecházejí v dramata. Ale právě když člověk na tuto hru přistoupí a akceptuje prózu jako divadlo, dostane se mu podivuhodně silné atmosféry, která opravdu dosahuje zvláštní baladické pochmurnosti.
Navíc se tu Čapkovi na obdivuhodně malém prostoru podařilo vykreslit vpravdě podivnou atmosféru podivné vznešenosti, vycházející jakoby z onoho otrockého „blahoslavení chudí duchem“, abych citoval šestidílku. Chcete-li, jedná se o jakousi důstojnost barbarskou, vyvěrající z fanatické víry, která je vlastně neslučitelná s moderní vzdělaností. Tím nechci tvrdit, že dnes nemohou lidé fanaticky věřit… promiňte mi to… hovadinám, jenom říkám, že ta víra je vnitřně jiná. A Čapek tu, myslím, skvěle vykresluje tu vzácnou „jinou“ víru, se kterou use člověk snad už nesetká. Výjimkou mohou být některé kláštery, ale to je opět cosi „jiného“ – ona divokost víry, kterou disponuje Čapkem popsaná scéna, totiž postrádá sebemenší prvky institucionalizace.
Silný text, nad kterým musím dlouho přemýšlet. Miluju Čapkovy prózy situované do Zakarpatí, mají v sobě neuchopitelnou zneklidňující atmosféru.
Fascinující povídka z oblasti tehdejší Podkarpatské Rusi. Zároveň i skvěle filmově zpracovaná.
Filmová povídka, která dost přesně charakterizuje tehdejší dobu v Podkarpatské Rusi na mě jako na dítě velmi působila. Dneska se na ni dívám racionálněji.
Mysteriózní příběh z Podkarpatské Rusi. To muselo být jiné století!