Ahaswehrmacht
Povídka od:
Petr Stančík
Z knihy:
Ve stínu Říše
Achab Goldendreck a jeho přítel Habakuk Zohar, pražští Židé, vymyslí plán, jak přežít nacistické běsnění. Stačí jen šikovné ruce plastického chirurga a jeden znalec kabbaly.
Komentáře (7)
Přidat komentář
1 * za nápad, který se mohl rozvinou v dobrou povídku plnou černého humoru, přičemž autor se o něco takového určitě pokoušel, ovšem to otřesné zpracování to zcela zabilo. Na začátku autor sděluje, že tuto povídku nosil v hlavě celých 11 let. Dle mě ji měl raději nosit dál..
Zatím jsem antologií docela zklamán, takže budu tuto povídku hodnotit kladně. Byla to taková jednohubka, místy docela zábavná, koncem už docela překombinovaná (Středoslunce a spo. už jsem nějak nepobral), ale příběh o tom, jak pražští Židé unikli koncentráku a jak si nakonec díky znalci kabbaly podali ruce dva zdánlivě nesmiřitelné tábory. A konečně tam občas byly i nějaké vtipné pasáže, třeba dialog s šunkovou rolkou a Hitlerem.
Co je nahoře,
je i dole
a co je dole,
je i nahoře,
ty vole.
Forma této povídky se mi vůbec nelíbila. Je to neucelené a i když to na sebe navazuje, má čtenář pocit, že bloudí a čte vlastně jen nějaké útržky, vybrané z novin, deníků, bible a zápisníků.
Malá ochutnávka:
Jsme exorcisté. Vymítáme z těla Německa démona židovství. Ale aby mohl německý národ v budoucnu klidně spát, musíme si tajemství o tom, co všechno jsme museli pro jeho spásu spáchat, vzít s sebou do hrobu.
Říšský vůdce SS Heinrich Himmler 12. října 1941
Ne, ne, to nešlo. Velmi špatná forma, která sice někam vede, ale cestou se nejen ztratíte, ale možná i odejdete navždy. Mám i pocit, že to je nejkratší povídka v této sbírce. Což je možná dobře.
Citát: Jenže pak jsme se pustili do války s Ruskem začalo jít do tuhého.
Možná nejvtipnější povídka sbírky, nápad vygradovaný do absurdna. Snaha o záchranu života až změní tok dějin a vlastně "zničí svět".
Jednalo spíše o takovou srandičku s regimentem Židů vydávajících se za příslušníky wehrmachtu. Existenci Středoslunce a jeho odpálení jsem nějak nepochopila.
Co všechno je člověk schopen obětovat pro záchranu svého života? Vlastní kůží zamaskovat příslušnost ke své víře a svým lidem? Hořko-sladké povídání o tom, jak se „Sedmá rota za úplňku“, ale bez úplňku snaží přežít válku a pak pro svou záchranu a nakonec záchranu své „rasy“ přispěje k záhubě „jiné“ rasy. Příběh o tom, jak se lidé zuby nehty drží záchranného kola, i když tím přichází o pár smyslů, které z nich dělají člověka.
Začátek naprosto perfektní, podání, myšlenka, dynamika. Měl jsem za to, že mám před sebou něco geniálního.
Bohužel, autor to přehánění tak trochu přehnal. Zatímco začátek byl skvěle podivný, konec je už jen podivný. Příště prosím bez zapojování vesmíru.